Charlie Donlea je otcem dvou dětí, chicagským rodákem a občanem, jenž zůstává svému městu stále věrný, a také vášnivým rybářem, kterého pravidelné výlety s jeho otcem ke kanadským jezerům na místa, kam nevedou žádné cesty a člověk se tam dostane pouze letadlem, přistávajícím na vodní hladině, inspirovali k napsání prvního (Summit Lake, 2016) z jeho dosavadních čtyř románů.

Hlad společnosti po morbidních detailech zločinu

Někteří autoři rádi zdůrazňují, že ve svém románu řeší nějaký problém...

Tak to není můj případ. Já myslím především na čtenáře, aby se při čtení mých knih bavili. Nenajdete tedy v nich nějaké zápletky, v nichž bych se zabýval třeba sociálními problémy. Společným tématem všech mých románů je posedlost společnosti, s jakou se zajímá o osud pohřešovaných osob nebo o nevyřešené vraždy. Jen se podívejte na časopisy, v nichž se často objevují dívky nalezené třeba po mnoha letech. Lidi se zajímají, jak je prožily, proč neutekly ze zajetí a jak je přizpůsobují nabyté svobodě. Můj první román, Summit Lake, se zabýval otcovým pokusem ochránit svou zavražděnou dceru před pozorností bulváru, když se v malém městečku, kde se konala vražda, snažil hledat odpovědi, kdo za tím strašným činem vlastně stojí... Druhá kniha The Girl Who Was Taken vypráví příběh dvou zmizelých dívek, které byly uneseny z malého města Emerson Bay. Megan McDonald po dvou týdnech za dramatických okolností uniká z bunkru v hlubokém lese. O rok později vydává Megan svůj bestseller Missing a stává se národní celebritou. Ve svém příběhu však zamlčuje jeden podstatný detail. Totiž, že byla unesena se svou spolužačkou Nicole Cutty. Ale tento fakt nezůstane utajen. Realita tak dostává záhadné, až monstrózní rozměry.
Můj další román, Don´t Believe It (česky: Nevěřte tomu) vypráví příběh filmové režisérky, natáčející dokument o vraždě, která se udála před deseti lety, a z níž byla obviněna žena, která tvrdí, že tento čin nespáchala. K napsání těch tří knih mě přivedl až neuvěřitelný hlad veřejnosti po morbidních detailech záhadných zločinů.

Odkud jste získal nápad na knihu Nevěřte tomu…?

Nějakou dobu sleduji každý dokument o kriminalitě na Netflixu, což je americký placený poskytovatel filmů online. Od ledna 2016 je dostupný ve 190 zemích světa. I v České republice a na Slovensku. V nabídce má více než 4 500 filmů, seriálů a dokumentů. Bohužel ale většina filmů má tendenci klást více otázek, než může zodpovědět. Práce dokumentaristky, která odhaluje tajemství desetileté vraždy, mi přišla jako nosné téma pro román. Mohl jsem využít i svou představivost a vycítil jsem šanci vytvořit napínavý příběh s nečekaným závěrem. Doufám, že se čtenáři budou nejen bavit, ale že budou i šokováni z toho, jak se zápletka vyvine.

Co považujete za nejdůležitější pro úspěch románu?

Román bude úspěšný tehdy, když děj donutí čtenáře, aby knihu dočetl až do poslední stránky. Pokud ji odloží a už se k ní nevrátí, tak je to pro autora totální prohra. Když jsem psal, byl jsem si toho vědom. Bylo mi jasné, že přicházím do drsného konkurenčního prostředí jiných knih, televize, filmů a dalších médií. A já nesměl čtenáře ničím odradit a stále v něm živit zvědavost, jak to všechno dopadne.

Co dalšího by měli vědět vaši budoucí čtenáři o vás nebo vaší knize?

Děj se odehrává na ostrově Svatá Lucie v Karibském moři na pláži Sugar Beach Resort. Toto kouzelné místo jsem objevil se ženou a našimi dětmi o jedněch jarních prázdninách. Hned mě napadlo, že to bude ideální místo pro můj román. Tak moc mě to chytlo, že jsme sem se ženou následující rok přijeli oslavit výročí naší svatby a já to ještě využil k načerpání potřebných údajů pro budoucí knihu.

Co nejpříjemnějšího jste na ostrově Svatá Lucie prožili a na co nerad vzpomínáte?

Nejpříjemnější byl už samotný pobyt na Sugar Beach Resort. A klidně bych si odpustil, kdybych to nepotřeboval pro napsání knihy, účast při pitvě dívky v místní márnici.

Jak jste vymyslel název románu?

Názvy románů vymýšlíme společně s mým editorem. Někdy spolu svádíme boje. Ale ještě než jsme se začali domlouvat na titulu mé třetí knihy, přišel mi e-mail. „Co si myslíte o Nevěřte tomu?“ Zeptal se v něm. Sakra, pomyslel jsem si. To je dobré! Zachycuje dokonale otázku, která prochází celým příběhem. Tak jsem souhlasil. Žádné boje. Žádné hádky.

Co vás znervózňuje?

Když se blíží termín uzávěrky pro odevzdání rukopisu.

Co by vás udělalo šťastným?

Kdyby neexistoval termín uzávěrky.

Co vás vzrušuje?

Psaní první věty mého dalšího románu.

Jak jste se setkal se svou ženou? Byla to láska na první pohled?

Potkali jsme se na vysoké škole. Ano, byla to láska na první pohled. alespoň pro mě. Pro ni? Ani si mě nevšimla.

Jedna z vašich postav právě zjistila, že ji chcete zabít. Rozhodne se, že vás předejde. Jak byste zemřel?

Způsobila by mi infarkt poté, co mi do počítače nainstalovala virus, který způsobil, že mi těsně před termínem odevzdání rukopisu smazal 500 stran, téměř hotovou knihu.

Kdo jsou vaši oblíbení autoři?

John Grisham, Nelson DeMille, Daniel Silva, Gillian Flynn, Denise Lehaneová, Mary Kubica a Carl Hiaasen.

Jaký je nejlepší kompliment, který jste kdy obdržel?

Přečetl jsem vaši knihu na jeden zátah. Zpočátku, když jsem slyšel, že někdo čte moji knihu den nebo dva, připadalo mi to jako rok mého života.

Co nejhorší o někdo o vaší práci napsal? Jak jste se s tím vypořádal?

Čtenář poslal recenzi, v níž psal, že jeden z mých románů nestojí ani za patnáct centů, které musel v knihovně zaplatit za pozdní odevzdání knihy.
(Ze zahraničních pramenů)