Dnes uplyne 140 let od narození spisovatele Z. M. Kuděje

Zdeněk Matěj Kuděj, vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj, se narodil 24. 11. 1881 v Hořicích. Pocházel z rodiny stavebního inženýra, který pracoval na stavbě železnic a byl nucen stále se stěhovat; odtud pravděpodobně pramenily Kudějovy budoucí sklony k tuláckému životu. Studia na gymnáziu v Praze a Příbrami ukončil v septimě a začal pracovat jako lékárnický praktikant v Pacově a v Sadské. Ještě před složením farmaceutické zkoušky byl odveden na vojnu, z níž však byl záhy propuštěn pro předstíranou duševní chorobu. Roku 1903 v Hamburku vyhrál v kartách lodní lístek a odjel do USA, kde se živil nejrůznějšími příležitostnými pracemi (dělník, laborant, umývač nádobí, farmář, plavčík, kovboj, zlatokop aj.); roku 1905 se v San Francisku podílel na záchranných pracích po zemětřesení, jako tramp prošel a projel značnou část USA a Kanady, načas se zachránil před bídou v Armádě spásy. Po návratu (1909, na lodi vezoucí do Evropy dobytek) pracoval v Praze jako zednický přidavač a začal své americké zážitky literárně zpracovávat. Sblížil se se skupinou pražské umělecké bohémy, soustřeďující se kolem Jaroslava Haška (Josef Lada, E. A. Longen, Franta Sauer, František Langer, Jaroslav Panuška a další). Roku 1912 podnikl cestu do Ruska, kde byl velmi záhy v Kyjevě zatčen a po půlroční vyšetřovací vazbě vypovězen ze země (Hostem u baťušky cara). V letech 1913–14 podnikl s Jaroslavem Haškem a přáteli řadu toulek po Čechách (Ve dvou se to lépe táhne). Za války pro zdravotní obtíže narukoval až roku 1917; sloužil jako vojenský písař v Berouně, Rumburku a ve Vídni (u biskupa vojenské služby), poté byl superarbitrován pro předstíranou duševní chorobu. Roku 1919 poprvé v životě přijal stálé zaměstnání: stal se tajemníkem Klubu českých turistů a redaktorem Armádního bulletinu. Po několika měsících toto zaměstnání opustil a věnoval se pouze novinářské, literární a překladatelské činnosti. Ve 20. letech prožil několik roků na Podkarpatské Rusi, nejvíce si však oblíbil Českomoravskou vysočinu, zejména kraj kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou, kde žil také během německé okupace a v poválečných letech. Roku 1952 se přestěhoval do Litomyšle.

Debutoval roku 1910 v Zlaté Praze, dále přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Zlatá Praha, Právo lidu, Národní obzor (příl. Besedy Národního obzoru), Samostatnost, Besedy lidu, Právo lidu, Lidové noviny, Světozor, Národní listy, Venkov, Český svět, Večerník Práva lidu aj. Od roku 1945 sporadicky publikoval pouze v regionálním tisku, např. v Havlíčkově kraji apod. Roku 1970 převyprávěl Vladimír Thiele Kudějův román Sid s titulem Šťastný greenhorn (1970).

Kudějova tvorba byla určována autorovým sepětím s anarchisticko-buřičskou generací, která na počátku století programově vyznávala světoběžnictví a tuláctví jako výraz svobodných a nekonformních vztahů ke společnosti (Jaroslav Hašek, Karel Toman, Josef Uher aj.). Jeho prózy ovládá spontánní vypravěčství, vycházející téměř vždy z reálně prožité události. Různorodost a mnohotvárnost životních zkušeností a znalost různých sociálních prostředí i lidských typů dávají Kudějově tvorbě sociologickou věrohodnost a až dokumentární hodnotu. Převahou autentického životního prožitku nad jeho literárním zpodobením se tak nejzávažnější část Kudějovy tvorby inspirované pobytem v USA a Kanadě (Bídné dny a jiné povídky, Majitel zlatých dolů a jiné povídky aj. ) dostává do těsné blízkosti novinové reportáže a fejetonu. Příslušnost k anarchisticko-buřičské generaci Kuděj prokázal také zvýšeným smyslem pro sociální problematiku, zejména v románu Horalská republika, v němž kronikářsky popsal protimaďarskou vzpouru na Podkarpatské Rusi a vznik tzv. huculské republiky v Jasině (od listopadu 1918 do března 1919). – Tam, kde Kudějovi chybělo zázemí životních prožitků (především v humoristických povídkách), vystupuje do popředí chvatnost, jazyková ledabylost a nedostatek umělecké kázně, odsouvající tuto tvorbu na literární periferii. Obdobné vlastnosti mají i jeho překlady z angličtiny; řada z nich je spíše než překladem volnou parafrází originálu. – Jistou literárněhistorickou hodnotu mají Kudějovy vzpomínky na Jaroslava Haška a jeho bohémský okruh (Ve dvou se to lépe táhne, Když táhne silná čtyřka). Důraz na lidovost literatury a zájem o vytváření nových regionálních tradic aktualizovaly v druhé polovině 50. let přítomnost Kudějova díla v soudobé literatuře (Safiánská zima, Zlý dědek z Vysočiny).

Zdeněk Matěj Kuděj zemřel 8. 8. 1955 v Litomyšli.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz