Ruth Ware vyrostla v Lewes ve východním Sussexu. Po absolvování manchesterské univerzity žila v Paříži a poté se vrátila do Británie. Vystřídala různá zaměstnání – pracovala jako servírka, lektorka angličtiny i tisková mluvčí. V současné době žije s manželem a dvěma dětmi na severu Londýna. Jako dítě s oblibou četla klasické detektivky – od Agathy Christie a Dorothy Sayersové až po Josephine Teyovou –, takže se není co divit, že se v dospělosti k detektivním románům vrátila, tentokrát však jako autorka. Její debut Všude kolem černý les, který se stal světovým bestsellerem Sunday Times a New York Times, vydalo nakladatelství Leda v českém překladu v roce 2016.

Přízrak něčeho strašného...

Co vás přivedlo k rozhodnutí začít psát thrillery pro dospělé?

Bylo to po jednom rozhovoru s kamarádkou, která mi řekla, že nikdy nečetla psychologický thriller, který by se odehrával v temné noci. Okamžitě mi došlo, že takový příběh chci napsat. Co nejdříve jsem usedla k počítači, o nějakou teorii či zákonitosti žánru jsem se v ten moment vůbec nestarala.

Co vás nejvíce ovlivňovalo?

Byla to celá řada podnětů. Třeba hororové filmy. Bavilo mě se dívat, jak se nějaký zloduch schovává za závěsy nebo v uzamčených místnostech. Hodně jsem také četla. Milovala jsem Agathu Christie. Především její romány jako jsou Vražda v Orient–expresu nebo Smrt na Nilu. Agatha Christie ale nenapsala román, který by se odehrával na výletní lodi. Žena z kajuty 10 je tedy takový můj hold pro ni!

Na co nesmíte zapomenout, když píšete své příběhy, abyste udržela čtenáře v napětí od první do poslední stránky?

Takhle na to nemyslím. Mám určitou představu a té se snažím přiblížit. Pokud mě to baví, tak věřím, že se nebude nudit ani čtenář. Když u psaní začnu zívat, je mi jasné, že jsem zahnula do slepé uličky. Cenná je pro mě  spolupráce s redaktory. Vždycky na ně dám, když mě upozorní, že některý motiv je příliš průhledný nebo málo přesvědčivý. Důležité je být v tvorbě poctivý. Každý falešný „tón“ se ozve a působí rušivě, jako v hudbě... Čtenáři krimi románů jsou velmi vyspělí a neupřímnost velmi rychle odhalí, a tím je definitivně ztratíte.

Kdybyste dostala možnost prožít jeden den v některé knize. Kterou byste zvolila?

Ooh..., to je skvělá otázka! Nikdo se mě na to dosud neptal. Rozhodně by to nebyl román, kde by se odehrával nějaký zločin. Možná bych se dobře cítila v románu Anne of Green Gables kanadské autorky Lucy Maud Montgomery. Odehrává se na Ostrově prince Edwarda, kde jsem nikdy nebyla a kam bych se ráda podívala. Ale to není jediný důvod. Když jsem knihu četla, přemýšlela jsem, jak bych se zachovala v roli jedenáctileté osiřelé dívky. Jak bych se vyrovnávala s novým prostředím, co bych řešila jinak, co stejně jako Anne.

Které období své tvorby máte nejraději?

Asi fázi nápadů, to se ponořím do myšlenky a nechám se jí unášet. Mám pocit, že se rodí nejkrásnější kniha, která kdy byla napsána. Něco jako první chvíle milostného vzplanutí...

Jak vás napadlo umístit děj románu na výletní loď?

Když jsem začala psát Ženu z kajuty č. 10, neznala jsem srovnatelný thriller a myslela, že to pro ten můj bude skvělé prostředí. Zatím ale vyšel Distress Signals od Catherine Ryan Howardové. Fascinující kniha a pro mě nová výzva. Skutečnost, že je na lodi pouze deset kabin ohraničilo prostor a tím hrdiny učinilo velice zranitelnými. Myslíte si, že stačí zamknout a jste sami. ale ve skutečnosti to není možné. Jsou lidé, kteří mají klíče od vašeho pokoje a mohou kdykoli vniknout dovnitř. Tím se nad vámi vznáší přízrak něčeho strašného...

Jak své postavy rozvíjíte?

Poslouchám je. Než začnu psát, hodně na ně myslím. Když jsem hotová zhruba s polovinou rukopisu, začínám se zabývat další knihou a jejími postavami. Takže s nimi strávím spoustu času a chci je pochopit, než o nich začnu psát. Ale jakmile se pustím do práce, poslouchám je, jako by to byli opravdoví lidé a důvěřuji jim, i kdyby udělali něco, s čím nelze souhlasit. 

Žena z kajuty č. 10 se dlouho držela na čtvrtém místě bestsellerů New York Times. Jaký je to pocit?

Úžasný, neskutečný! Stále jsem si nezvykla, že má kniha je bestsellerem New York Times.

Co nám můžete říct o své další tvorbě?

Obávám se, že nic moc! Jsem trochu pověrčivá, když mám mluvit o probíhajících projektech. Tak vám řeknu jen tohle – tentokrát to nebude tajemství zamčeného pokoje...

(Ze zahraničních pramenů)