Nora Robertsová – populární americká spisovatelka. Napsala již více než čtyřicet románů, jejichž náklad dosáhl třiceti milionů výtisků. Jako první spisovatelka svého žánru byla přijata do Síně slavných romanopisců. Navštěvovala Katolickou školu, krátce pracovala jako právní sekretářka a od roku 1981 se plně věnuje psaní. Poprvé začala psát při sněhové vánici, která ji na týden uzamkla s dětmi doma. Píše také pod pseudonymy J. D. Robb a Jill March.

Každá kniha je výzva

S Norou Robertsovou si povídáme o její tvorbě, jak získává náměty na své bestsellery a dostaneme se i k aféře s Janet Daily, která se přiznala k umyslnému plagiátorství jejích knih ...

Jak vzpomínáte na svůj první vydaný román Irský plnokrevník v roce 1981? Co vás přivedlo na dráhu spisovatelky?

Vždycky jsem ráda četla, to jsem podědila po rodičích, ale nikdy jsem nepomyslela na psaní jako na svoji životní
kariéru. Jednoho dne venku zuřila sněhová bouře, školka byla zavřená, děti, které nemohly ven, se nudily. V rozhlase nás vyzývali, ať neopouštíme své domovy, a já si vzpomněla na dávnou příhodu. Abych se zabavila, zkusila jsem ji popsat... Okamžitě mě to chytlo a psaní jsem si rychle zamilovala. Rozhodla jsem se pro žánr romantiky. V té době existovaly pouze knížky Harlequin především od britských autorů v britském stylu. V roce 1980 nakladatelství Silhouette začalo hledat nové, americké spisovatele, a to byla i šance pro mě. První smlouvu jsem uzavřela v létě 1980.

Jak vypadá typický den Nory Robertsové?

Typický? Toužím po typických dnech, ale nemohu říci, že by takové byly. Pro mě „ideální“ den vypadá asi takto. Vstávám mezi 7:30 a 8:00, posnídám, poklidím a usednu k počítači. Nejprve projdu e-maily a pak už se čtyři až pět hodin věnuji jenom psaní. Někdy si udělám krátkou přestávku, během níž projdu poštu a podívám se na novinky na internetu. Pak připravím večeři a pokud mi práce šla během dne dobře, vrátím se ještě na hodinu nebo dvě k psaní. V opačném případě jdu na krátkou procházku nebo se dívám na televizi, případně si něco přečtu.

Váš manžel vlastní knihkupectví a vy mu pomáháte. Děláte to ráda?

Knihkupectví milujeme. Turn The Page Bookstore Cafe se nachází přímo na hlavní ulici v městečku Boonsboro v Marylandu. Je to malý obchod a můj manžel je opravdu okouzlující a přátelský. Pracuje neuvěřitelně tvrdě, aby zajistil dobré služby zákazníkům, a to jak v obchodě, tak i ve vyřizování objednávek poštou. Prodej přes internet se totiž rychle rozrůstá. V nabídce má široký sortiment beletrie. Nabízí také množství podepsaných knih (nejen moje!). Naši zákazníci si také oblíbili opravdu úžasnou kávu – tradiční typ i všemožné další druhy. K tomu si mohou dát muffiny, sušenky a samozřejmě se začíst do vybrané knihy. Můj nejstarší syn Dan zde také pracuje. Panuje u nás velmi příjemná atmosféra a své volné chvilky ráda trávím právě tady.

Čte manžel milostné scény, které popisujete?

Máte-li na mysli ještě v rukopise, tak to naprosto ne!  (smích) Nečetl žádnou mou práci než vyšla. Pak přečte celou knihu.

Prožila jste si ošklivou epizodu, kdy jiný autor plagioval vaši práci. Podařilo se vám to zastavit a ovlivnilo to nějak vaši tvorbu?

Podala jsem žalobu na Janet Dailey. Její plagiáty se týkaly nejméně čtyř mých knih, další případy ještě zkoumáme. Až to skončí, přestanu na to myslet a doufám, že mě to nijak negativně neovlivní. Ale nechtěla bych to znovu zažít, a to je i jeden z mnoha důvodů, proč jsem podala žalobu. Plagiátorství je čára, kterou žádný spisovatel nemůže překročit, a pokud tak udělá, musí být právně postižen.

Jaká je největší změna žánru romantiky od vašich počátků? 

Předpokládám, že otevření trhu – jeho plynulost. Romantika tak i vlivem větší konkurence absorbuje a začleňuje spoustu elementů z mnoha jiných žánrů, ale v zásadě to její podobu nezměnilo. Také je vyváženější podoba hrdinky, stala se silnější a nezávislejší. 

Jaká je největší výzva, s kterou jste se ve své kariéře setkala? 

Každá kniha je výzva. Musíte do ní vložit to nejlepší, co ve vás je. Mám štěstí, že svou práci miluji.

(Ze zahraničních pramenů)