Maja Lunde je velvyslanec včel

Dosud jste byla známá především jako autorka knih pro děti. Co bylo bezprostředním podnětem k napsání Historie včel?

Ano, a zřejmě proto jsem také chtěla napsat něco pro dospělé. Záměrem byla kniha, kterou bych si sama ráda
přečetla. Zpočátku jsem psala převážně o vlastních prožitcích, ale texty nebyly dobré. Můj vlastní život je velmi
obyčejný a nudný. Pak jsem v červnu 2013 viděla dokument o včelách a začal ve mně zrát pocit, že by to mohlo být ono.

Co vás tak oslovilo?

Že jsou včely ohroženy, jsem samozřejmě věděla ještě před zhlédnutím dokumentu. Ale brala jsem to jako fakt. Až
s tímto filmem jsem si uvědomila, jak moc jsme závislí na hmyzu. Bylo pro mě fascinující vidět, jak vysoce  vyvinutá je společnost včel, jak skvěle mají zorganizován život ve včelínech. Obdivovala jsem, jak mohou tak malé bytosti dosáhnout něčeho velkého. Včely pracují pro stejný cíl. To je dobrý příklad i pro lidi. Všechno je spojeno se vším. A tito malí tvorové, kteří nám pomáhají v zahradě, jsou významnou součástí skvělého obrazu přírody.

A teď jste se stala velvyslancem včel?

Ano, v jistém smyslu slova by se to tak dalo říci. Nedokázala jsem si představit, že román bude tak úspěšný. Při psaní jsem si stále představovala, že pracuji na knize, kterou si sama chci přečíst a na nějaké širší publikum vůbec nemyslela.

No vidíte, teď máte v plánu čtyři knihy, jakési klimatické kvarteto...

Včely mě nastartovaly. Takže už na podzim 2013 jsem měla představu o tom, co bude v knize „Blå“.

Co je to „Blå“? 

Příběh o vodě a o konfliktu pramenícího z jejího nedostatku. Odehrává se v jižní Evropě v roce 2041, kdy vládne
sucho a dochází k hrozným lesním požárům po dobu pěti po sobě jdoucích let. Hodně z toho, co jsme v  posledních letech už zažili, se zhoršuje. Setkáme se s mladým otcem, který je na útěku se svou malou dcerou. Ztratili zbytek rodiny a snažili se ji najít. Zároveň píšu o norské ženě, která je už téměř sedmdesát let. Vyrůstala ve městě na západním pobřeží a vrací se tam, protože z tamějších ledovců se dá získat voda. Žije na lodi s názvem „Blå“ a vydá se na moře. Tyto dva příběhy se odvíjejí paralelně. A jednoho dne nalezne David opuštěnou  plachetnici...

Je psaní pro vás těžké?

Ano, je to těžká práce. Dělám si spoustu poznámek a akčních náčrtků. Hodně přepisuji. Například „Blå“ má
deset verzí. 

Je literatura dobrým nástrojem pro vytváření povědomí o změně klimatu a hrozeb z toho vyplývajících?

Historii včel jsem nepsala jako nějaký politický manifest, ale z vnitřní naléhavé potřeby. Nejsem politik, ani klimatický aktivista. Ale tolik lidí, kteří si moji knihu přečetli, to zřejmě udělali nejen kvůli příběhu samotnému, ale i proto, že jsou ochotni něco změnit. A literatura dává možnost vžít se do situace, která může nastat nebo někde už nastala...

Líbí se vám role ochránce včel?

Myslím, že je skvělé, že o těchto věcech mohu mluvit, protože jsou důležité. V Norsku se říká, že by člověk měl žít
tím, pro co má vášeň a nemůže hledět na to, zda se náhodou nepopálí. A to je pro mne důležité.
(Ze zahraničních pramenů)