Americkému spisovateli Stevu Berrymu (*1955) lze věřit, že to s nevýdělečnou organizací History Matters (Jde o dějiny), kterou k podpoře a uchování dějinného dědictví založil se svou ženou Elizabeth, myslí vážně. Berrymu skutečně jde o dějiny, jak potvrzuje už deset let každou novou knihou. V centru jejich akčního dobrodružného děje stojí vždy nějaká nevyřešená historická záhada, tajemství, prorůstající výhonky až do současnosti, již může stejně tak obohatit, jako ohrozit.

Berry v současnosti píše na plný úvazek, už nedělí svůj čas mezi advokátní praxi a úniky od reality v podobě pár hodin psaní ukradených z kraje běžného pracovního dne. Už má dost času na náročné a důkladné rešerše pro každou knihu, které spolknou půl roku, a pak na celý jeden rok psaní.

Píši, co sám rád čtu

Jak vás napadlo podívat se na příběh Martina Luthera Kinga?

Námět jsem nosil v hlavě asi deset let. Ale začal jsem se jím vážně zabývat, až když jsem si uvědomil, že v roce 2018 uplyne padesát let od Kingovy smrti. Navíc to byla možnost vrátit čtenářům postavu Cottona Maloneho.

Proč jste se po tolika letech psaní série rozhodl právě teď ukázat i počátky Maloneho působení při odhalování
zločinů?

V dřívějších románech jsem se zabýval mnoha aspekty života společnosti Cotton.Teď jsem cítil, že nastal čas, abych čtenáři řekl, kde a jak věci začaly.

Atentátu na Kinga jste se dotkl z alternativního pohledu, mimo jiné jste zkoumal jeho vztah s FBI…

Atentát na Martina Luthera Kinga je jednou z těch velkých nezodpovězených záhad. Chtěl jsem prozkoumat důvody atentátu jiným způsobem a posloužil mi k tomu román. V prvé řadě jsem potřeboval získat maximum informací, jakým způsobem zahrnula FBI Kinga do svého programu COINTELPRO COINTELPRO – akronym z Counter Intelligence Program – byl program FBI v letech 1956–1971, zaměřený proti skupinám různého politického zaměření, jež vláda v té době považovala za radikální a nebezpečné. Tato činnost byla ilegální. Metody sahaly od infiltrace, vytváření frakcí, psychologické války, obtěžování pomocí justičního systému až po mimoprávní násilí. Do programu byly zapojeny mimo FBI menší měrou i další zpravodajské služby. Na pomlouvačných kampaních se dobrovolně a významným způsobem podílela i řada významných novinářů. Mezi nejznámější oběti tohoto programu patří Martin Luther King Jr. nebo Albert Einstein, viz Wikipedia. Šlo pravděpodobně o nejhorší program vytvořený americkou vládou. Porušoval snad každý zákon, každý ústavní princip. J. Edgar Hoover, nejdéle sloužící ředitel FBI, který v úřadu skončil v roce v roce 1972, kdy zemřel, Kinga až chorobně nenáviděl a dělal všechno pro to, aby ho zničil. Podařilo se to 4. dubna 1968, kdy Kinga zavraždil James Earl Ray. Já zapojil bývalého agenta ministerstva spravedlnosti, Cottona Maloneho, aby odhalil, co se skutečně stalo v osudném dni v Memphisu.

Není to příliš odvážné v románu říkat, že Kinga pronásleduje federální vláda a že tato skutečnost přispěla k jeho smrti? 

V románu tyto věci spojuji, ale mohu k tomu využívat i nutnou dávku fikce. Tak se mohu zabývat Kingovou strategií v jeho boji za práva černochů. Mohu tedy domýšlet, jak využíval vrozenou nenávist, předsudky a zaujatost jiných osob ve svůj prospěch. 

Jste zkušený advokát a jako spisovatel jste si vybudoval kariéru na žánru „historického thrilleru“. Souvisí to nějak s vaší původní profesí?

Ano i ne. Rád čtu napínavé romány, v nichž zločin hraje prvořadou roli. A píšu tedy to, co mám rád jako čtenář. Původně jsem se zabýval hlavně rozvody a působil jako obhájce. Psaní vlastních příběhů mi pomohlo odpoutat se od často neradostné reality.

Jaká byla vaše cesta k první vydané knize?

Trvalo mi to dvanáct let, než jsem se dočkal první vydané knihy. Napsal jsem osm rukopisů, z nichž pět jsem nabídl vydavatelstvím v New Yorku, a dočkal se 85 odmítnutí. Až 86. nabídka uspěla. Šlo o Jantarová komnatu (česky Domino 2007), která vyšla v roce 2003. Mám štěstí, že mohu pokračovat v psaní a Okamžik pravdy je mou sedmnáctou knihou.
(Ze zahraničních pramenů)

Další autorovy knihy v češtině na: www.dominoknihy.cz