Carr Jack

Jack Carr vedl speciální operační týmy jako vedoucí týmu, velitel čety, velitel vojsk a velitel úkolové jednotky. Během svých 20 let v Naval Special Warfare přešel z poddůstojnického odstřelovače SEAL na nižšího důstojníka vedoucího útočných a odstřelovacích týmů v Iráku a Afghánistánu. Velel četě během mise v jižních Filipínách.
Jack odešel z aktivní služby v roce 2016. Žije se svou ženou a třemi dětmi v Park City v Utahu.

 

Napsal jsem příběh pomsty

Thriller Na seznamu smrti je vaší prvotinou, tedy vás čtenáři příliš neznají. Prosím vás, představte se jim…

Od roku 1996 do roku 2016 jsem byl v armádě. Sloužit své zemi v uniformě jsem chtěl už od dětství a mým cílem bylo stát se příslušníkem SEAL. Můj dědeček byl pilotem Marine Corsair, padl za druhé světové války, takže jsem vyrůstal mezi starými černobílými fotografiemi, na nichž byl s letadlem, a medailemi a vlajkou, kterou dali mé babičce jako „náhradu“ za zemřelého manžela. Považoval jsem ho za hrdinu, byl pro mě vzorem a věděl jsem, že jednoho dne půjdu v jeho stopách. Cítil jsem, že sloužit v armádě je moje povinnost, ale bylo to také povolání. Narukoval jsem, protože jsem chtěl být odstřelovačem. Než jsem se rozhodl, jestli se stanu důstojníkem, chtěl jsem se naučit řemeslu, získat reputaci ve znalostech taktických dovedností, které se mi budou hodit při nasazení do speciálních operací. Nastoupil jsem do školy pro snipery v Yuma v Arizoně. Po odvelení do jednotek SEAL jsem byl nasazen v Arabském zálivu, Afghánistánu, Iráku a na Filipínách. Během služby jsem se stal důstojníkem a po dvaceti letech odešel do důchodu.

Kdy jste se rozhodl, že se vydáte na dráhu spisovatele?

Matka byla knihovnice, takže jsem vyrůstal obklopený knihami. V osmdesátých letech toho o jednotkách SEAL nebo obecně o speciálních operacích moc nevycházelo. Takže jsem informace získával z fiktivních románů s postavami, kterým jsem se chtěl přiblížit i v mém pozdějším reálném životě. Ale stále jsem myslel na to, že své
zážitky zpracuji i literárně. Jedním z několika zdrojů literatury faktu byl časopis Soldier of Fortune. Přečetl jsem si o jeho zakladateli a vydavateli Robertu K. Brownovi všechno, co jsem mohl, a nyní jsem se s ním několikrát setkal v mém postvojenském životě. Jaký příběh! Dokonce se mi podařilo zúčastnit se dvou sjezdů Vojáka štěstěny v Las Vegas. Strávil jsem také mnoho nocí čtením válečných příběhů z Vietnamu, Střední Ameriky a Afriky.

Jak jste se připravoval na svou spisovatelskou kariéru?

Cvičil jsem na to celý svůj život, i když jsem to tehdy vědomě nepoznal. Věděl jsem, že chci své zemi sloužit jako SEAL a poté psát beletrii, a tak jsem se nenechal ničím rozptylovat. V té době jsem se díval na tyto dvě různé profese jako na oddělené a odlišné, ale nyní je vidím jako doplňkové. Když jsem vyrůstal, neustále jsem četl a věděl jsem, že jednoho dne budu psát v žánru, který jsem miloval. Moji profesoři v těchto letech byli autoři jako David Morrell, Nelson DeMille, Tom Clancy, Mark Olden, AJ Quinnell, JC Pollock a Louis L'Amour. Později jsem objevil legendárního Stephena Huntera a přečetl vše, co kdy napsal. Když jsem byl ve výcviku, uchyloval jsem k románům zesnulého velkého Vince Flynna, Daniela Silvy, Brada Thora a nověji Marka Greaneye. V době působení v SEAL, jsem o psaní nepřemýšlel. Začalo to, až po mém posledním nasazení a rozhodnutí SEAL opustit. Akademické studium nepřítele, taktiky, terorismu, nyní vkládám do románů.

O čem je váš thriller?

Je to příběh pomsty. Romány a filmy na toto téma ve mně vždy rezonovaly, takže tam jsem chtěl začít svou cestu psaní a cestu spisovatele. Protagonista románu James Reece je odstřelovač námořnictva SEAL, který se stal důstojníkem SEAL, a účastní se svého posledního nasazení, které zasáhne katastrofa v horách Afghánistánu. Po návratu začne odhalovat spiknutí zahrnující testování drog na nejelitnějších vojácích a sestaví seznam osob, které jsou odpovědné za smrt příslušníků jeho jednotky, a pracuje na pomstě.

Jak dlouho vám trvalo napsat knihu Na seznamu smrti?

Od pera po papír, nebo v tomto případě prstů po klávesnici, to trvalo asi rok a půl. Potom začala skutečná práce: opětovné čtení, úpravy a další opakované čtení a úpravy, než bylo vše podle mého hotové a připraveno k odeslání. Vzpomínám si, jak jsem byl nervózní a vzrušený, že jsem rukopis konečně poslal Emily Bestlerové v Emily Bestler Books v New Yorku. Byl to den, na který nikdy nezapomenu.

Čím je James Reece originální?

Chtěl jsem, aby byl sympatický. Chtěl jsem, aby to byl někdo, s kým by sis chtěl zajít na pivo, ale kdo by pak mohl jedním rozhodnutím přejít k tréninku vůle, soustředění a uplatnit bojové zkušenosti při řešení
aktuálního problému. Rád to nazývám „promyšlené násilí“. Jeho pozadí je velmi podobné mému, až na to, že románový hrdina je mnohem zručnější, silnější, rychlejší, chytřejší a vtipnější, než jsem kdy mohl být. Také jsem nechtěl, aby byl superhrdina a byl dobrý ve všem, o čem si myslím, že ho činí výjimečným. Je velmi dobrý se zbraní, ale bojuje v jiných oblastech, které nezná tak dobře, například pokud jde o sledování. Rád pije kávu s medem a smetanou a dělá chyby jako my všichni.

Myslíte si, že někdy napíšete literaturu faktu o svém působení v jednotkách SEAL?

Existuje spousta populárně naučných knih od lidí, kteří dokázali mnohem víc než já. „Nikdy neříkej nikdy,” ale zatím se budu držet fikce.

Proč podle vás kniha Na seznamu smrti zaznamenala tak obrovský úspěch?

V nemalé míře je to díky ústním doporučením čtenářů. Po spuštění The Terminal List jsem byl úplně neznámý. Chyběla mi přítomnost na sociálních sítích a neměl jsem zázemí v politice, sportu nebo podnikání. Simon & Schuster, Atria Books a Emily Bestler Books se mnou riskovaly jako s úplnou neznámou. Miluji každou část procesu psaní a cítím se šťastný, že dělám něco, co mě naplňuje. Také bych rád poděkoval čtenářům, kteří mně vyjadřují sympatie na sociálních sítích a chodí za mnou na besedy a autogramiády. Nikdy na to nezapomenu.
(Ze zahraničních pramenů)

VYDANÉ TITULY


Reklama

[bc_random_banner category=550 slider=no autoplay=true delay=3000 loop=false dots=false]