Katalog nových knih
Knihy v katalogu jsou seřazeny sestupně podle data jejich vydání.
Reklama
Dubois Jean-Paul
Jean-Paul Dubois - narodil se roku 1950 v Toulouse. Vystudoval sociologii, stal se reportérem týdeníku Le Nouvel Observateur, patnáct let působil jako korespondent tohoto periodika ve Spojených státech. Jako prozaik se na francouzské literární scéně pohybuje přes dvacet let, vydal deset románů, např. Každého rána vstávám (1988), Život mi nahání strach (1994), Myslím na něco jiného (1997), Kdyby mě tak tahle kniha mohla přiblížit k tobě (1999). Je také autorek sbírky povídek a několika knih esejů. Pobyt v USA ho inspiroval k dílům Amerika mne znepokojuje (1996) a Až do té chvíle bylo v Americe vše jak má být (2003). Roku 1996 se stal laureátem ceny France Télévisions za knihu Kennedy a já. Za svůj poslední román Život po francouzsku byl v roce 2004 navržen na všechny čtyři klíčové literární ceny ve Francii (Goncourt, Médicis, Renaudot, Femina). Nakonec získal cenu Femina a také Prix du Roman FNAC.
Život je důležitější než knihy
Jak si vysvětluje značný úspěch svých knih v posledních letech?
Na to je těžké odpovědět. Stále dělám stejnou práci a její úspěch spočívá zřejmě v tom, že lidé mé psaní dokážou ocenit. Ale stejně si myslím, že realita mého života je mimo svět kritiky, takže úspěch mých knih se mi zdá nereálný. Nemám velkou sebeúctu k tomu, čím jsem. Jen si myslím, že mám štěstí.
Existuje však také talent, že?
To je velmi subjektivní. Když píšete knihy 25 let a 15 let prodáte patnáct tisíc výtisků a najednou jdete až na 400 000, zajímá vás, co se v určitém okamžiku stalo. Jsi stejný? Víte, že ano. Také víte, že píšete skoro tytéž knihy. Jen existuje fenomén, kterému nerozumíte, proč máte štěstí po dobu pěti nebo šesti let. Je snad jen asi třicet autorů, kteří to zažili. To je málo. Považuji se tedy za šťastného.
Spisovatel, je to práce?
Ano a funguje to. Čím více píšete, tím je to snazší. Začal jsem žurnalistikou, což je těžké kvůli časovým omezením a určeným rozsahem. Zatímco román představuje absolutní svobodu. Je to vesmír. Jste tvůrcem celého světa bez jakýchkoli omezení.
Ale musíte také mít inspiraci ...
To, co se hloupě nazývá inspirace, je pouze práce s pamětí, s obavami z přítomnosti a s myšlenkami na užitečnost ve světě.
Hrdinové vašich knih jsou vám v mnoha směrech podobní. Je to jen subjektivní pocit?
Každý příběh, který píšu, odpovídá momentu, v němž se zrovna nacházím. Když mně bylo osm let, dověděl jsem se, že otec trpí závažnou srdeční chorobou, která může vést k náhlé smrti. Zemřel o dvacet let později, ale já si už v útlém věku uvědomil křehkost života. Od té doby žiji ve strachu, že zemřu. Takže o tom píšu.
Aha! To by si zasloužilo psychoanalýzu...
Co je to psychoanalýza? Snaží se odhalit nepořádek v člověku, v jeho paměti… V dětství, mládí, štěstí, smrti. O těchto věcech mluvím stále. Možná proto lidé milují mé knihy. Pocházejí ze stejného materiálu, jakým disponuji i já.
Jak pracujete?
Snažím se napsat jednu knihu ročně. Píšu od 10:00 do 3:00 ráno následujícího dne. Prokládám to hodinou na kole mezi polednem a jednou, odpoledne si znovu přečtu, co jsem udělal den předtím. Chci napsat osm
stránek denně. Pokud nebudu držet krok s tímto rytmem, obávám se, že knihu nedokončím. Je to něco jako běžet maraton, jsem velmi šťastný, když udělám poslední tečku. Někdy pracuji na dvou románech najednou.
Proč tak intenzívně...?
Když píšete knihu ve velmi krátkém časovém období, musíte být stále koncentrovaný. Jako bych třicet dní nespal. Je to hloupá metoda, a nikomu ji nedoporučuji. Ale já už si zvykl na patnáctihodinové směny, během nichž jsem hyperkoncentrovaný. Mozek je jako parní stroj – musíte ho nastartovat a pak udržovat v chodu...
Proč píšete zrovna v březnu?
Je to shnilý měsíc, během kterého rád zůstávám zavřený doma. Jinak během roku miluji být venku ...
Ale jako všechno, má i toto mé rozhodnutí určitý vývoj. Když jsem dokončil studium, přítel mi vyprávěl o své práci žurnalisty. Připadalo mi to snadné, a tak se stal sportovním novinářem. Poté jsem nastoupil v redakci Matin, a pak L'Observateur. Cestoval jsem, byl to ráj. Časopisy preferovaly jiný způsob psaní, jiné oslovování lidí. Cítil jsem se jako ryba ve vodě. Ke knihám jsem se dostal později, když jsem cítil, že mi něco chybí. Vzal jsem si jednou v březnu neplacené volno a napsal román, který jsem dokončil 31. den.
Tento zvyk jste si uchoval, protože vždy začínáte psát 1. března... Nikdy vás nelákalo začít například v červnu?
Jsou věci, které byste neměli měnit, zvláště když fungují! Píšu doma, ve své pracovně. V této místnosti není centimetr čtvereční bez paměti. Je to můj svět, v němž mě navštěvují jen mrtví.
Proč si na jednu knihu dáváte tak šibeniční termín – jeden měsíc?
Protože mě před třiceti lety o jednu z mých prvních knih požádalo vydavatelství „Eloge des leftchers“. Bylo to v červnu a knihu chtěli vydat v září. Vzpomněl jsem si, že Boris Vian dokončil „Naplivu na vaše hroby“ za 24 dní a chtěl jsem ho zkusit porazit! 28. června jsem odevzdal rukopis a 2. září přivezli román z tiskárny.
Představujete si v době, kdy nepíšete, o čem bude váš příští román, zapisujete si nápady?
Ne, nikdy nemám projekt. Ale na nic nezapomínám: na vůni mého otce, první slova matky, na všechno z raného dětství, na vůni domu, když jsem se vrátil domů ze školy. Když začínám psát knihu, cítím v sobě širokou
škálu emocí od lásky až po obrovský smutek. Nemusím si vymýšlet. Během svých 25 let v Nouvel Observateur jsem potkal jen podivné lidi, kteří byli sami románovými postavami. Třeba si vzpomínám na starostu jednoho města ve Spojených státech, který prohlásil, že se chystá po středověkém vzoru vymítat zlo ze svého města, protože v něm podle něho žije příliš mnoho delikventů ...
Za knihu Na světě žijete každý jinak jste získal Goncourtovu cenu. Co to pro vás znamená?
Každým rokem se mi život zrychluje. Cena je pro mě zárukou, že kniha v knihkupectvích bude mít obrovský
úspěch. Ale jinak je to virtuální. Je to něco, co je dnes a co zítra zmizí. Ale na mém životě nic nezmění.
Když vyhlašovali vítěze, neslyšel jsem své jméno, jedl jsem vafle a pil kávu. Nic jsem neočekával, protože nikdy moc nehledím do budoucnosti. Z reakce editora jsem pochopil, že se stalo něco příjemného. Myslel jsem na otce a všechny lidi, které miluji, a kteří budou šťastní se mnou.
(Ze zahraničních pramenů)
VYDANÉ TITULY
To nemyslíte vážně, pane Tanner
Vydavatel: Centrum pro studium demokracie a kultury
Stran: 160
Vyšlo: 2021-01-02 15:58:16
Překlad: Doležalová Pavla,...
Člověk by si myslel, že na Západě musí mít provedení tak tradiční zakázky, jako je stavba nebo rekonstrukce domu, zcela jinou podobu než v postkomunistické zemi. Na stránkách humoristické knížky francouzského autora Jean-Paula Duboise se můžete přesvědčit, že najít vhodné řemeslníky, kteří vás nepřivedou na dno psychické ani finanční, je podnik stejně riskantní a nejistý tam jako tady. Její název, To nemyslíte vážně, pane Tanner, je, jak jste jistě uhádli, laskavější a uctivější z možných odpovědí na oprávněné požadavky zadavatele. Zmíněný pan Tanner zdědil neobývaný zámeček a nutnost ho zrekonstruovat jej postaví jako opěšalého naivku tváří v tvář mnohahlavému drakovi pohrom a podrazů; jakmile jednu hlavu setne, už se na něj chystá druhá v podobě dalšího záludného řemeslníka. Velmi brzy zjistí, že na své stavbě „šéfovat“ nebude... Kniha To nemyslíte vážně, pane Tanner sklidila pro svůj neotřelý humor velký úspěch, stala se předlohou pro televizní film i divadelní hru a u všech se publikum i kritika svorně dobře baví.
Vazba: brožovaná | Rozměr: 140cm x 200cm | ISBN: 978-80-7325-358-5 | EAN: 9788073253585
Život po francouzsku
Vydavatel: Odeon
Stran: 288
Vyšlo: 2021-01-02 15:58:17
Překlad: Pflimpflová Alexandra
Vypravěč románu je obyčejný Francouz: Paul Blick vyrůstal jakoby ve stínu svého zemřelého bratra, po bouřlivácké éře 60. let se dobře oženil a usadil, začal pracovat jako novinář. Teď má na krku padesátku a jako kdekdo polyká prášky na uklidnění. Žije sám, žena ho zruinovala, děti se mu vzdálily. Autor podává osobité svědectví o francouzské společnosti, politice, rodině i sexualitě. Tato tragikomická generační výpověď se stala ve Francii bestsellerem - autor za dílo obdržel cenu Femina.
Vazba: vázaná | Rozměr: 136cm x 207cm | ISBN: 978-80-207-1945-4 | EAN: 9788020719454
Na světě žijeme každý jinak
Vydavatel: Odeon
Stran: 256
Vyšlo: 2021-01-02 15:58:18
Překlad: Pflimpflová Alexandra
S vypravěčem Paulem a jeho blízkými nahlédneme do odlišných prostředí a míst světa. Francie, Dánsko, Kanada, kostel, rezidenční komplex, hráčské doupě nebo vězení – všude rezonuje kvas doby, zasahující do osudů každého z nich. Paulův otec – dánský pastor, matka – podnikavá krasavice, napůl Indiánka a pilotka, spoluvězeň Patrik – rabiátský Hells Angel… Takové nevšední postavy tvoří důvěrný svět hrdiny, který s nimi zažije okamžiky štěstí i pády, dramata i bezpráví, aniž ho přitom opustí jemný ironický humor. Strhující, dějově i emotivně bohatý a inteligentní román ukazuje svět a lidi, jací jsou: nikdo a nic není jen černé nebo bílé. A právě tahle rozmanitost je tím, co poutá člověka k životu a čtenáře k této knize. Za román Na světě žijeme každý jinak autor roku 2019 získal Goncourtovu cenu.
Vazba: vzaná | Rozměr: 126cm x 208cm | ISBN: 978-80-207-1975-1 | EAN: 9788020719751
Reklama