Prof. Kevin Dutton je výzkumný psycholog v Calleva Research Centre for Evolution and Human Sciences na Magdalen College při Oxfordské univerzitě. Je členem Královské lékařské společnosti a Společnosti pro vědecké studium psychopatie. Česky vyšla též jeho kniha Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu.

Je příliš zjednodušené myslet na psychopaty jako na vrahy nebo vůbec zločince

Jak by se dal charakterizovat psychopat?

Není nutné ho hned spojovat s obrazy sériových vrahů, jakými jsou třeba Ted Bundy a Jeffrey Dahmer. Neznamená to automaticky, že musíte být zločinec. Když psychologové mluví o psychopatech, myslí na lidi s výrazným charakterem osobnosti, včetně bezohlednosti, bezbožnosti, duševní houževnatosti, charismatu, ale hlavně nedostatku svědomí a empatie.

Píšete, že váš otec byl psychopat ...

Zní to jako šílená věc, ale vůbec o tom není pochyb. On byl typický psychopat, ale nebyl agresívní. Pracoval jako obchodník ve Velké Británii. Jedním z hlavních poselství knihy je, že nemusíte být nutně násilníky, abyste byli diagnostikováni jako psychopati. Můj táta byl nemilosrdný, nebojácný, ale také okouzlující. Dokázal prodat cokoli a komukoli.

Čím se tedy projevovalo jeho psychopatické chování?

Když mně bylo asi 9 nebo 10 let, šli jsme na večeři do indické restaurace. Když se táta chystal zaplatit, zvedl se ze židle a do ticha zmlklé restaurace řekl: “Rád bych vám poděkoval za to, že jste přišli a budete stejně srdečně uvítání, když přijmete mé pozvání na malou recepci a přípitek v restauraci naproti ulice.” Všichni lidé, kteří nás nikdy předtím neviděli, divoce tleskali, protože nechtěli být považováni za nezdvořáky. Když jsme vyrazili a početný dav za námi, pošeptal mi, že nikam nejdeme, že chtěl jen upozornit na na to, že jeho starý přítel Malcolm právě otevřel novou hospůdku přes ulici. Myslím, že jsem napsal knihu, abych pojmenoval duševní pochody svého starého otce.

Bál jste se, že zdědíte po otci psychopatické geny?

Nějaké psychopatické vlastnosti určitě mám. Nejsem tak nemilosrdný a netrpím ani strachem. Myslím, že jsem psychicky odolný. Ale co mě posunuje k psychopatické hranici je, že trpím až chorobnými návaly svědomí a jsem možná přehnaně empatický a na některé vlastnosti mám neadekvátní nároky a k jiným jsem lhostejný.

Psychopatům chybí jakási pečovatelská část empatie, ale dokáží “číst z mozku” a předpovídat chování ostatních a toho využít k jejich manipulaci...

Je to skutečný paradox. Před několika lety jsem hovořil s psychopatem – a nedokážu se rozhodnout, zda byl manipulativní nebo říkal pravdu. Od obojího asi něco, ale pamatuji si, jeho výrok: "Kdybyste měli hluchého chlápka, který se dívá na budovu, v níž dítěti, křičícímu bolestí, hrozí uhoření, a on mu nejde na pomoc, nemohli byste ho z ničeho vinit. Stejné je to v případě emocionální hluchoty. Zvuk sice slyšíte, ale s vámi to nic neudělá.” Znamená to, že psychopatům není dopřáno jedno z největších potěšení života. Nejsou schopni sdílet radosti s ostatními – zamilovat se, bavit se s lidmi, na kterých jim může záležet. V jistém smyslu tu schopnost nikdy neměli, takže jim to nebude chybět. Souhlasím s empatickou osobou a považuji za strašlivou už jen představu, že nejsem schopen potěšit ostatní a necítit lásku a ani soucit.

Co si myslíte o tom, že jeden psychopat může být sériový vrah, zatímco druhý jedním z horních deseti tisíc...?

Řekněme, že jste psychopat a máte špatný start do života. Jste průměrně inteligentní se sklonem k agresivitě. Vaše vyhlídky nejsou příliš skvělé. Ovládne vás kriminální gang a skončíte ve vězení. Nyní z této chmurné prognózy odstraňte násilí. Nemáte také dobrý začátek, ale vaše vyhlídky jsou trochu lepší. Hrozí vám, že se stanete třeba prodejcem drog a velmi rychle se ocitnete ve vězení. Pak uvažujme o psychopatovi, který není agresívní a jeho start do života je dobrý. Navíc nepostrádá inteligenci. To už je jiný příběh. Takový člověk se může uplatnit jako tvrdý bysnysmen. A má-li v sobě ovladatelné množství agrese, najde mnoho vzrušujících povolání, třeba se uplatní v některých speciálních silách.

Existují ještě některá další specifika v pohledu na psychopaty?

Jeden rozdíl se obvykle objevuje mezi funkčními a kriminálními psychopaty. Ti z první kategorie jsou schopni trochu víc odložit uspokojení. Jsou méně impulzivní. Nedávno zveřejněná studie zkoumala rozdíly mezi kriminálními psychopaty ve vězení s maximální ostrahou a vedoucími pracovníky některých společností. Je zajímavé, že mnoho psychopatických vlastností se častěji objevovalo u obchodních šéfů. Okouzlující osobnost, nebojácnost a nedostatek empatie a svědomí byly častější u vedoucích pracovníků. Rozdíl byl tehdy, když šlo o otevřenější antisociální chování. Tady dominovali zločinci. Typické pro ně bylo kriminální chování a fyzická agrese, nedostatek disciplinovanosti a sebeovládání. Ale nejde jen o úroveň charakterových vlastností, nýbrž i o to, jak spolu souvisejí, s tendencemi k násilí a míry inteligence a také s jinými charakteristikami, jakými jsou třeba sexuální potřeby a zkušenosti. Existuje nesčetné množství různých spouštěčů, které mohou narušit vyváženost osobnosti. Jak důležitou roli hrají u psychopatů geny? Velkou, a to je potřeba si ještě všimnout, jak genovou výbavu může ovlivňovat sociální prostředí. Existuje velmi známý případ, který se týkal chlapíka zvaného Bradley Waldroup v Utahu. Spáchal hroznou vraždu. Zastřelil jednoho z nejlepších přátel své ženy, kterého podezíral, že s ní navázal milostný vztah. V té době vědci odhalili, co média označují za „gen válečníka“. Jde o neobvyklou variantu genu monoaminooxidázy A (MAOA). Pokud máte krátkou verzi takového genu, je velmi pravděpodobné, že se stanete násilným zločincem nebo dokonce vrahem – ale pouze v případě, že jste byl jako dítě zneužíván. To byla spoušť, která aktivovala onen gen. Pokud vám byla dána do vínku dlouhá verze genu, a i přesto, že jste byl zneužíván nebo v dětství na vás bylo pácháno násilí, nehrozí vám tolik, že byste se mohl stát zločincem. Když byl Waldroup postaven před soud, jeho obhájce se otázal znalce, zda má žalovaný krátkou variantu genu válečníka a ukázalo se, že ano. Kladné odpovědi se dočkal i na otázku, zda byl zneužíván jako dítě? Porota rozhodovala jedenáct hodin a vynesla rozsudek: zabití, nikoli vražda a tím nemohl být dán trest smrti, který obžalovanému hrozil. Soudce v podstatě připustil, že Waldroupova svoboda vůle byla nějakým způsobem omezena. Možná, že naše chování je vedlejším produktem vzájemného působení genetiky a sociálního prostředí a nemůžeme si zvolit, do jaké míry se tím necháme ovlivnit.

Jsou takové objevy genetiky už natolik průkazné, že se dá na základě vědeckých poznatků odpovědně rozhodovat o vině a trestu?

Mají-li lidé určitou genetickou výbavu, není to jejich chyba, že se s ní narodili. Ale nemůžeme jim dovolit vraždit a znásilňovat, takže existuje argument pro jejich separaci ve vězení.

Souhlasíte s tím, že bez psychopatických vlastností bychom přišli o mnoho vůdců a hrdinů?

Pro společnost bylo vždy důležité, že se do jejího čela postavili jedinci schopní riskovat a byli dostatečně bezohlední a přitom jim nechybělo osobní kouzlo, charisma, duševní odolnost a emoční vcítění. Ale oplývat všemi těmito a ještě mnoha dalšími vlastnostmi by z vás mohlo udělat nebezpečného psychopata. V závislosti na kontextu mluvíme o různých proporcích, které by mohly být zcela funkčně přizpůsobeny jakémukoli profesnímu oboru, v němž byste mohli pracovat. Mohli byste mít problémy, ale pokud je vyřešíte, můžete najít lidi, kteří jsou v určitých aspektech lepší, než ti tzv. normální.
(Ze zahraničních pramenů)