Ed Yong je cenami ověnčený popularizátor vědy a pravidelný přispěvatel měsíčníku The Atlantic. Jeho oblíbený blog Not Exactly Rocket Science vychází v rámci National Geographic. Práce Eda Yonga se objevují v periodikách Wired, New York Times, Nature, New Scientist, Scientific American, Guardian, The Times a také v BBC. Žije v Londýně.

Hlavní témata obstojí ve zkoušce času

V jednom rozhovoru v roce 2013 jste na otázku, jestli jste někdy uvažoval o napsání knihy, odpověděl: „Nevím. Vždycky jsem si myslel, že ji napíšu, ale nevěděl jsem, kde na to najdu čas.“ Co se změnilo, že nyní můžeme vaši knihu číst?

V lednu 2014 se mě Will Francis, můj nynější agent, emailem ptal, jestli nemám nějaké nápady na knihu.
Odpověděl jsem mu, že zatím ne, ale za dva týdny jsem mu poslal dvoustránkový námět, který se náhle zrodil
v mé hlavě. Vlastně nebylo to tak najednou. Už před mnoha lety jsem živil plán na knihu o horizontálním
přenosu genů. Pak jsem se dozvěděl, že se tím už zabývá David Quammen. Mám rád Davida, tak jsem se
na něho nemohl ani zlobit, že mě předešel.

Co vás nakonec přimělo napsat knihu Obsahuji davy?

Věděl jsem, že poznání o významu mikrobů a o jejich fungování v organismech, je nedostatečné. Bylo mi
jasné, že už nevystačím s populárními články, ale že to bude chtít knihu, v níž shromáždím vše, co víme
o tomto zvláštním mikrosvětě. Ale neměla by to být odborná kniha medicínská ani popularizační z oblasti
literatury o sebepoznávání. Mým záměrem bylo i ukázat, jak se mikrobi chovají v lidském těle a jak v organismu
různých živočichů – třeba hyeny, červů, korálů a jiných. Svěřil jsem se s tímto nápadem Davidu
Quammenovi. Byl mimořádně laskavý a podpořil mě.

Kniha pokrývá úžasnou paletu výsledků výzkumu mikrobiálního života od korálových útesů až po duševní zdraví člověka. Jak jste postupoval při utváření všech informací do souvislého lineárního příběhu, který by zaujal čtenáře?

Od začátku jsem věděl, že se kniha nemůže věnovat jedinému problému, ani že to nemůže být jen volná
sbírka esejů. Tak jsem se rozhodl rozdělit obsah knihy do deseti kapitol, z nichž každá by odkrývala jiný
aspekt vztahů mezi zvířaty a mikroby. Shromažďování materiálu vyžadovalo spoustu práce a času. Než jsem
napsal jediné slovo, strávil jsem šest měsíců tříděním a vyhodnocováním podkladů.

Existuje mnoho fascinujících oblastí výzkumu v tomto odvětví a také mnoho zajímavých lidí věnujících se studiu mikrobiálního života. Jaká kritéria jste uplatňoval při rozhodování, co zdůraznit a co naopak třeba vynechat?

Chtěl jsem, aby se čtenář v každé kapitole dověděl nejen o výsledcích výzkumu, ale i o aktérech, kteří se o ně zasloužili. Pozornost jsem věnoval především vědcům, kteří nejenže udělali důležitou práci, ale jednotlivé organismy studovali po dlouhou dobu. Například Nancy Moran se věnoval mšicím, Forest Rohwer korálům nebo Scott O‘ Neill komárům. Příkladů bych mohl uvést mnohem více.

Vzhledem k tomu, že výzkum mikrobiálních ekosystémů je nyní velmi intenzívní, musel jste v průběhu psaní některé poznatky aktualizovat?

Jistě. Skoro neustále. Bohužel vědci ignorovali mé prosby, aby přestali zveřejňovat nové poznatky, dokud
kniha nevyjde. Ale vážně. Konečné změny byly docela mírné. Výzkum probíhá desítky až stovky let, takže jsem
si jistý, že hlavní témata obstojí ve zkoušce času, a to i přesto, že se mohou měnit v některých detailech. Některé práce, které nebyly dosud publikované, jsem už v knize zmínil.

(Ze zahraničních pramenů)