Kniha význačného telavivského archeologa Israele Finkelsteina (1949) známého v českém prostředí díky dílům Objevování Bible (2007) a David a Šalomoun (2010) nabízí nový pohled na starověký Izrael, které bylo sousedem známějšího Judského království na jihu existujícího až do pádu Jeruzaléma v roce 586 př. Kr. Izrael je v biblických textech líčen až jako druhý a méně významný a záměrně i 'pozapomenutý' stát. Autor na základě archeologického výzkumu, analýzy materiální kultury a biblických i dalších starověkých textů rekonstruuje dějiny Izraele podle jednotlivých svébytných údobí od pozdní doby bronzové až po pád hlavního města Samaří (1350--720 př. Kr.). Co se před očima čtenáře postupně objevuje, jsou pozdně kenaánský státní útvar Šekem, první izraelský státní celek Gibeón spojovaný s příběhy krále Saula následovaný královstvími Tirsa, Izraelem za vlivné dynastie Omríovců a dále vladaři, z nichž poslední nedokázal čelit vojenské převaze Novoasyrské říše v roce 720, kdy království padlo. Kniha byla oceněna v roce 2014 prestižní Prix Delalande-Guérineau.

Dva význační znalci biblické tematiky, archeolog Finkelstein a historik Silberman, představují v této knize výsledky svého současného bádání o starověkém Izraeli. Oba autoři patří k předním odborníkům svých disciplín, vedli řadu terénních výzkumů, inovovali archeologickou metodologii a o výsledcích své práce publikovali četné studie i knihy určené širší veřejnosti. Jejich dílo doznalo v mnoha zemích nesporných úspěchů. V této knize se zabývají otázkami základního charakteru: Co víme o době izraelských patriarchů Abraháma, Izáka a Jákoba? Kdy vznikl monoteismus? Kdy a kde se objevili první Izraelité? Jak se izraelský lid poprvé dostal do země zaslíbené? Kdy a proč se stal Jeruzalém hlavním městem starověkého Izraele? Na tyto a další otázky zde dostáváme nové a často překvapivé odpovědi. Tak si oba autoři vytvářejí základ pro svůj fascinující výklad, jak a proč se biblická vyprávění výrazně liší od místních archeologických nálezů. Postupně dospívají k nové verzi dějin starověkého Izraele a vytvářejí tak předpoklad pro objasnění otázek kdy, kde a proč byla Bible sepsána a v čem stále tkví její všeobecný význam duchovní i kulturní.

Dva význační současní archeologové, známí u nás svou knihou Objevování Bible, vydanou i v mnoha světových jazycích, se tentokrát zabývají biblickým tradováním příběhů slavných králů Davida a Šalomouna a jejich utvářením v průběhu izraelských dějin. Vysvětlují proč a jak jednotlivé společnosti přidávaly svou část k základním vyprávěním o oněch králích. Tak porozumíme skutečnosti, že se v různém podání těchto královských postav odrážejí i jednotlivá období až do doby Ježíšovy. Zvláštním přínosem autorských bádání je zjištění, že příběhy Davida a Šalomouna ovlivnily i historické pojetí pozdějších západních králů a způsob jejich vlády. Kniha tak objasňuje, že v životních dějích Davida a Šalomouna lze vystopovat samotné kořeny západní civilizace.