DAVID FOENKINOS (*1974 v Paříži) Na Sorbonně vystudoval literaturu, studoval i jazz a poté učil hru na kytaru. K tomu publikoval romány; za Inversion de l’Idiotie: de l’infl uence de deux Polonais (Idiocie naruby aneb Co způsobili dva Poláci) získal v roce 2001 cenu Françoise Mauriaca, za Le Potentiel érotique de ma femme (Erotický potenciál mé ženy, 2004, česky 2009) cenu Rogera Nimiera. Dalšími oceněnými romány jsou Qui se souvient de David Foenkinos (Kdo si pamatuje na Davida Foenkinose, 2007) – cena Jeana Giona a La Délicatesse (Něžnost, 2009, česky 2012) – cena des Dunes. David Foenkinos se věnuje i psaní fi lmových, komiksových a divadelních scénářů. Foenkinosovy texty jsou prostoupeny lehkostí a vtipem, což je hlavní důvod jeho obliby u čtenářů jak ve Francii, tak po celém světě.

Stačí jediný člověk, který vám věří...

Jméno Foenkinos nezní moc francouzsky. Jaký je jeho původ?

Řecký.

Proč jste si nezvolil pseudonym?

Protože jméno Foenkinos mně přijde pro spisovatele víc než vhodné. (směje se)!

Takže si myslíte, že existují jména, která jsou typická pro spisovatele a další, jejichž nositelé jsou předem ztraceni?

Ach ano ... ano! například vám mohu říci, že Michel Houellebecq by těžko udělal stejnou kariéru se svým skutečným jménem Michel Clément?

Prozraďte nám něco o sobě...

Studoval jsem literaturu na Sorboně a jazz na hudební škole v Paříži. Několik let jsem učil hrát na kytaru a snažil se založit kapelu, ale nedařilo se mi to...

Proč?

Protože jsem nenašel dost dobrého baskytaristu, tak jsem to vzdal a stal se spisovatelem (směje se)!

Co předurčuje knihu k úspěchu? Je to jen téma...?

Román Erotický potenciál mé ženy (česky Argo, 2008) byl velmi úspěšný i v zahraničí. Zabývá se absurditou, smyslovou fascinací. Něžnost (česky Argo 2012) je úplně jiná kniha a našla si také hodně čtenářů v několika zemích. Téma tedy nerozhoduje. Proto jsem také nikdy nepsal podobně tematicky zaměřenou knihu dvakrát. Ale tituly jednoho autora musí mít nějakou vnitřní logiku. Měly by být rozpoznatelné.

Ano, to určitě platí pro vaše knihy. Máte zvláštní styl, vybral jste si ho záměrně, nebo jste k němu dospěl v průběhu tvorby?

Pro autora je obtížné vytvořit vlastní styl. U mě se vyvíjel od prvních knih. Ale nemusí to platit obecně, u každého je to jiné. Mě baví na rukopisu pracovat. Přepisuji ho třeba desetkrát a tím se utváří specifický styl.

Jedna vaše literární postava považuje za štěstí, že má šéfa, který věří v její literární potenciál a podporuje ji. Kdo hraje tuto roli ve vašem životě?

Nikdo zvlášť. Ale někdy stačí jediný člověk, který vám věří, aby vám to dodalo potřebnou sumu sebevědomí....

Jaká je nejlepší vzpomínka autora Davida Foenkinosa?

Je jich mnoho, ale nedávno to byl den, kdy jsem viděl plakát na svůj film po celé Paříži. Opravdu mě to potěšilo.

Vašeho románu Něžnost se prodalo přes milion výtisků. Jak to změnilo váš život?

Myslím, že nijak. Propadnout pošetilosti by byl přehnaný luxus. Spíš mě to vybudilo přemýšlet o budoucích projektech. 

Necítil jste ani tlak, že svou příští knihou nesmíte zklamat?

Ne, ne opravdu ne. Samozřejmě jistá zodpovědnost tady je. Jsem šťastný, když má moje kniha příznivý ohlas. Ale nemyslím na to od rána do večera. Když jsem psal Něžnost, tak jsem také nekalkuloval s počtem prodaných výtisků. Jediný tlak, který pociťuji, je najít dobrý nápad pro budoucí knihu.

Máte nějaké návyky při psaní?

Baví mě psát jinde než doma. Úplně nejvíc ve vlaku. Někdy se vydám na druhý konec Francie, abych si užil co nejvíce času na kolejích.

Jaká je podle vás budoucnost knihy?

Ve střednědobém horizontu jsem optimista. Ale později to bude komplikované. Znepokojující to může být zejména pro knihkupce, knihovny. Stále více přibývá těch, kteří si knihy stahují z internetu. Zatím se dá těžko odhadovat, jak bude tento trend pokračovat.
(Ze zahraničních pramenů)