Padouch je každý, kdo využívá trvalé nebo dočasné bezmocnosti druhých k tomu, aby je oloupil o hmotný majetek, intelektuální vlastnictví, tvůrčí energii, dobrou pověst, čas, svobodu, přízeň bližních, zdraví, život, nervy, rozum, osobní štěstí nebo naděje. To vše k vlastnímu obohacení, které ale nemusí vždy být hmotné. Padouch se v padoušství neustále musí procvičovat, a tak mu k zisku někdy stačí byť i jen nepatrné posílení vlastní moci nebo moci vlastní smečky nad druhými, kontrola a upevňování bezmocnosti a závislosti druhých, zdokonalování svých schopností druhé oblbovat a uondávat do bezmocnosti, vybrušování padoušských kejklí a triků. Tato kniha je o tom, jak to vše přežít.

První verze této knihy vznikala na samém počátku 21. století. V té době začal pád západní civilizace nabírat do té doby nepředstavitelné tempo. To se ovšem neustále zrychluje, a tak se ani nedbalý a povrchní sledovatel už nemůže ubránit obavám, že v Evropě se schyluje k politické, kulturní, duchovní a fyzické katastrofě kataklyzmatických rozměrů, srovnatelné s pádem západní Římské říše a o tisíc let později východní Byzance, které ve svých miléniích tvořily vrcholy civilizačních snah lidstva. U obou zaniklých civilizací přispěl k jejich pádu pod vnějšími útoky také vnitřní kulturní, morální a politický kolaps. Ten dnes probíhá téměř podle stejné šablony v obou dědických civilizacích, jimiž jsou Západ a Rusko. Po pádu komunismu se u nich očekávalo sblížení, místo něhož se opět dostávají do nesmyslného konfliktu, který odvádí pozornost jich i celého světa od ohrožení společných hodnot a oslabuje jejich schopnost sebeobrany. Jak západní svět, tak i současné Rusko jsou postiženy akutní ztrátou pudu sebezáchovy a náměsíčnou hypnózou, která podle všeho neodvratně směřuje k pasivní a masivní sebevraždě. Tato kniha se v rozšířeném pohledu pokouší probudit všechny, jimž na přežití civilizace záleží, a přimět je k přemýšlení, jak jejímu zániku zabránit. Pokud je to ještě možné.

Blaho je přirozený stav Vesmíru. Všechno, co není blaho, je faleš, lež, sebeklam, přetvářka, předstírání a náhražka. Blaho je pocit harmonie s tokem Vesmíru, který se čínsky jmenuje Tao. Faleš, napodobenina, předstírání a sebeklam se čínsky řeknou Mao. Tao nám prospívá, Mao nám škodí. Tao je nekonečná energie nekonečného Vesmíru, Mao je jepičí eneržičička našeho malého vystrašeného egíčka nafukujícího se k prasknutí. Mao vytváříme, když nahrazujeme něco, co je, něčím, co si představujeme, že by být mělo podle našeho egocentrického řádu, kolektivistické utopie, bigotních pravidel, Maovy příručky. Tak se blaho stává neblahem a z taoistů maoisté. To se nám promítá do sexu a s ním často spojované záhady, které se říká láska. Přesně o tom je tato kniha.

Kniha Nebýt Golema studuje spisy pražského rabína Jehudy Löwa a vnímá ho jako renesančního filosofa spíš než legendárního mága. V jeho kabalisticky formulovaných popisech tvoření jako nadvlády myšlenky nad hmotou, v etice střední cesty a ve výkladech biblických zázraků nachází předchůdce kvantové fyziky, teorie relativity, postfreudovské motivační a transpersonální psychologie a systému vzdělání, který téměř v identické podobě o století později světu předal Komenský. Prokládá je událostmi z židovských dějin, strukturou židovské vzdělanosti a židovskými anekdotami. Místo obvykle zdůrazňovaných židovských dějinných tragédií zaostřuje na historické židovské úspěchy a snaží se vystopovat psychické a kulturní prvky, které k úspěchu přispívají. Zaznamenává Löwovo prolínání s českými dějinami, českou kulturou, českou psychikou a českými osudy a nalézá v něm několik prvků, které mají Češi se Židy společné a jimiž by mohli posílit svoji cestu k národnímu úspěchu. "Lehkým a přátelským tónem, čtivě a přehledně přispívá k občanské a náboženské spolupráci a ke vzájemnému sdílení mezi Židy a jejich okolím. Jeho humor je příjemný a usnadňuje čtení." (Ivan O. Štampach, DINGIR)