Douglas Kear Murray (* 16. července 1979 Hammersmith) je britský spisovatel, novinář a politický komentátor. Je autorem knih Neoconservatism: Why We Need It (2005), Bloody Sunday: Truths, Lies and the Saville Inquiry (2011) a Podivná smrt Evropy (2017). Často vyjadřuje své postoje v britských médiích na témata jako jsou svoboda projevu, imigrace a práva  homosexuálů z pohledu neokonzervatismu. Je kritikem islámu a západní imigrační politiky.

Britský spisovatel Douglas Murray se obává, že evropská civilizace se kvůli masovému přistěhovalectví blíží spáchání sebevraždy. Zvláště se to týká západní Evropy poté, co vyzývala migranty k cestě na starý kontinent, aby je využila na práci za nízké mzdy. Napsal o tom knihu Podivná smrt Evropy.

Jak jste to myslel, že Evropa umírá, když počet jejích obyvatel rozhodně neklesá.

Pro lepší pochopení používám příklad lodi Theseus. Předpokládejme, že na slavné lodi se účastnil velké bitvy antický hrdina Theseus. A díky své mimořádné minulosti bylo plavidlo zachováno jako muzeální exemplář. V průběhu desetiletí až staletí některá jeho dřevěná části shnila a bylo je třeba je nahradit novými, až na lodi nezůstala žádná část původní. A teď se ptáme: je zrekonstruované plavidlo stále tím původním? Nebo jiná úvaha. Předpokládejme, že každý z odstraněných kusů byl uložen ve skladu a po staletí se vyvinula technologie, která zastavila jejich hnilobu a bylo možné z nich opět postavit loď. Ale jde ještě o původní plavidlo? Tato teorie uvádí, že dvě lodě, ačkoli identické ve všech směrech, nejsou totožné, pokud vznikaly ve dvou různých časových obdobích. Podobné je to s migrací, když se dostane na úroveň, jakou zažíváme nyní v Evropě. V roce 2015 díky ní jen v Německu přibylo za jediný rok dvě procenta obyvatelstva. A je také velmi nepravděpodobné, zdá se mi, že lidé, kteří přicházejí s velmi odlišnými postoji, významně nezmění kontinent.

Jste přesvědčen o tom, že muslimské postoje a víra jsou velmi odlišné od těch evropských? A spočívá v tom ten největší problém...

Ano. To je samozřejmé.

Musím se vás zeptat, čím se liší současná averze vůči muslimským přistěhovalcům od evropského antisemitismu z 19. a 20. století?

Rozdíl je pochopitelně patrný. Dá se doložit na faktech. Jen za rok 2015 přišlo na celý evropský kontinent ze subsaharské Afriky, severní Afriky, z Blízkého a Dálného východu, výrazně více migrantů než během židovského stěhování. A za druhé, ze strany Židů nehrozila bezpečnostní rizika, což se o mnohých z muslimských přistěhovalců nedá říci. I když je třeba rozlišovat mezi skutečnostmi a lžemi. 

Dalším zásadním rozdílem, o němž píšete, je to, že po dvou staletích se v Británii a dalších částech Evropy náboženská víra změnila od dogmatické k jakési metaforické.

Ano.

A přicházející lidé jsou vesměs v otázkách víry většinou demagogové... 

Ano. To je pravda. A to je pro sblížení těchto odlišných kultur, nebo alespoň o jejich toleranci, velmi obtížná překážka.

Cítíte velký rozdíl mezi lidmi, s nimiž jste vyrůstal, a těmi, co nyní přicházejí?

Dovolte mi posloužit jedním příkladem. V Británii jsme před několika desetiletími poměrně velmi rychle dospěli k toleranci a respektu sexuálních menšin. Když se podíváte nyní na průzkumy veřejného mínění mezi těmi, co sem přišli v nedávné době, zjistíte, že mají velmi odlišné názory. Průzkum mezi muslimy ve Velké Británii před několika lety zjistil, že homosexualita je pro ně něco zvrhlého a 52 procent žádalo, aby byla ve Spojeném království postavena mimo zákon. Takže se obávám, že u nás stoupl počet neliberálních postojů, a to je velký problém.

Ano a vy reprezentujete druhou stranu mince. Vaši kritici by řekli, že jste velmi intolerantní k přistěhovalcům. Je to proto, že jste gay?

Netoleruji lidi, kteří by mě chtěli zavřít do vězení, jen proto, že se otevřeně hlásí k homosexuálům. 

Respekt k homosexuálům je jedna z tradičních hodnot, o níž říkáte, že se na ni útočí...

Samozřejmě. Nemůžeme přijmout nesnášenlivost, ať je jakéhokoli druhu. 

Máte nějaké řešení pro záchranu Evropy před její podivnou smrtí?

První řešení je velmi jednoduché. Spočívá v tom, že zpomalíte příliv migrantů do Evropy. Ale nemyslím tím, že bychom se jim bránili důsledně. To vůbec ne. Jde o to najít takovou hranici, aby společnost zůstala soudržná. Druhá věc spočívá v tom, že se budeme efektivněji věnovat těm, kteří už tady jsou. Třetí věc vychází z toho, že nebudeme tolerovat praktiky, které jsou naší kultuře cizí. Je tu ale mnoho dalších problémů. Třeba nepředpokládám, že se staneme nějakými vlasteneckými nacionalisty. Ale uchováme si smysl pro rovnováhu. A ta musí být dosažena uznáním velmi jednoduchého faktu, že Evropa nemůže být domovem pro všechny, kteří ať už z jakýchkoli důvodů opouštějí vlast. 

Existuje spousta knih o tzv. Islamizaci, migraci, radikálním islámu. Čím se vaše kniha od nich liší?

Myslím, že je to aktuální a nejkomplexnější práce o těchto a souvisejících tématech. Mým cílem nebylo jen vysvětlit, co se stalo od druhé světové války, ale i proč se to děje. Myslím, že je to potřeba, aby lidé pochopili důvody těchto masivních změn na našem kontinentu, a nebyli jimi zmateni. 

Podle mého názoru nejde o hrozbu, ale o slabost, neschopnost Evropy reagovat, bránit se.

Přesně tak. Jde o dvoudílný příběh. První část je něco, co se nám děje. Druhá je: proč a čím bylo umožněno, aby se nám to stalo? A o tom druhém důvodu se diskutuje mnohem méně. Od té doby, co se moje kniha stala
veřejnou, ti, kteří ji chtěli kritizovat, komentovali pouze první, když říkali, že bychom neměli mluvit o věcech, které se dějí s námi. Ale téměř nikdo neodmítl moje vysvětlení, proč k tomu došlo. 

Podle středověkého muslimského filozofa Ibn Khalduna se civilizace rozpadají, když ztratí hrdost na své kultury? Možná i to je důvod?

Ano, částečně jistě. Ale řekl bych, že je to složitější. Jsme pyšní, a postrádáme hrdost na naší minulost a mnoho věcí, které bychom si přáli udržet. Současně máme nedostatek hrdosti na to, co máme v současné době. Nemůžeme si myslet, že sociální podmínky v Evropě 21. století jsou přirozený a nekonečný stav. Je to z  historického hlediska velmi neobvyklé. Rovněž tolerance a svoboda, které v současné době využíváme,
jsou mimořádné. 

Navštívil jste uprchlické tábory v Řecku, máte pro ně hodně sympatií, ale přesto jste pro omezení migrace. Proč?

Je velmi důležité, aby spisovatel, novinář, reportér vždy co nejvíce poznal problémy tam, kde vznikly. Nejen z hlediska abstraktních myšlenek, filozofie nebo analýzy – to všechno také dělám – ale abych byl schopen vidět lidskou tvář skutečnosti. Zavítal jsem do mnoha zemí, z nichž lidé v posledních letech uprchlí a navštívil jsem také místa v Evropě, kde hledali útočiště. Myslím, že jen tak se dá pochopit hloubka problému a najít odpověď na otázku: „Může Evropa být domovem pro každého, kdo se tu chce usadit?” A moje odpověď je „zjevně ne”.

Žijeme v těch nejlepších časech. Není tedy vaše kniha trochu depresivní?

Ano, je to depresivní příběh.

Když se pokusíte vyřešit problém, tvrdíte, že politici nejsou ochotni jej implementovat. Tak proč píšete tento příběh? Jste pouhým pozorovatelem dramatického konce Evropy, nebo spíše zainteresovaným občanem a aktivistou?

Hlavním cílem knihy je jasně a komplexně analyzovat situaci, v níž se nyní nacházíme. Dominuje jedna otázku: „Jste spokojeni?” Průzkumy veřejného mínění naznačují, že většina lidí spokojena není. Ale nevědí, proč. Chybí jim komplexní a podrobné vysvětlení. Na konci knihy popisuji dva scénáře, kudy bychom se mohli dále vydat. Jeden je mírně optimistický a jeden velmi pesimistický. Má skepse vychází z poznání, že v západní Evropě nevidím žádnou politickou vůli k tomu, aby nynější vývoj zvrátila. Jakoby Evropu její lídři navigovali směrem do zdi. Takže doufám, že i má kniha bude jakýmsi alarmem, jednou z posledních příležitostí ke změně směru.
(Ze zahraničních pramenů)