Arturo Pérez-Reverte (* 1951) je nejčtenější a nejpřekládanější současný španělský spisovatel. Jeho knihu Vlámský obraz (1990, česky 1997) američtí čtenáři a kritici zařadili mezi pět nejlepších románů vydaných v USA, podle detektivky Dumasův klub (1993, česky 2000) natočil Roman Polanski velmi úspěšný film Devátá brána.

Současnost nelze pochopit bez znalosti historie

1812. Cádiz je město, které odolává útokům napoleonské armády, a v němž se odehrává vše podstatné z vašeho románu Obléhání. Proč jste zvolil právě tento přístav za ústřední místo děje?

Mohl jsem si vybrat i jiná města, ale pro Cádiz jsem se rozhodl proto, že přístav ovládala liberální buržoazie. Díky ní se tu hodně investovalo, cestovalo, hovořilo francouzsky a anglicky, a kde i ženy hrály klíčovou profesionální roli. Šlo o jediné moderní španělské město.

Jakási anti-Sevilla?

Ano, bylo to místo, kde logicky začínaly první ústavní pokusy. Naši skuteční nepřátelé nebyla Francie, ale Anglie se svými koloniálními plány, a vnitřní reakce zastoupená církví, šlechtou a monarchisty. Bylo by pro nás možná lepší, kdyby nás porazil Napoleon. Naše historie by byla méně tragická. Cádiz je naší velkou promarněnou příležitostí.

Byly to všechny důvody pro volbu Cádize?

Cádiz se téměř od té doby nezměnila. Rozloha, vládní budovy, kostely jsou stejné. Tak bylo snadné rekonstruovat dobové kulisy a zabydlet je našimi předky.

A jakou roli měl sehrát Napoleon?

Tehdejší Španělsko ho vlastně potřebovalo. Přes všechno negativní, co způsobil, byl pro moji zemi jedinou nadějí.

Svědčí vaše slova o nostalgii po době, kdy Napoleon tvořil historii, tím že vyvolal konflikt mezi národy? Omrzel vás mír, který převládá v dnešní Evropě?

Vůbec ne. Netrpím nostalgií po nějaké vlastenecké zuřivosti. Strávil jsem dvacet let jako válečný zpravodaj. Byl jsem vychován v liberální republikánské a kultivované rodině. Pro mého dědečka, který se narodil v devatenáctém století, byla Evropa společnou vlastí Řeků, Římanů a dalších národů. Francie byla jádrem, téměř pupkem této Evropy.

Proč své romány umísťujete do minulosti?

Nikdo nemůže pochopit současnost bez bez znalosti historie. Mé romány jsou sice historické, ale vždy osvětlují současné problémy. Mám v knihovně 30 000 knih a dvě třetiny z nich se zabývají se historií. Pokaždé, když jsem viděl zavražděné muže, znásilněné ženy, zohavené děti v Sarajevu nebo Angole, promítaly se mi tyto hrůzné scény do knih, které jsem přečetl. Bohužel ale nešlo o historii, ale šílenou přítomnost.

(Ze zahraničních pramenů)