Roger Vernon Scruton (27. února 1944) byl britský filosof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník. Byl zastáncem a typickým představitelem konzervatismu. Vystudoval filozofii na Jesus College v Cambridgi, kde získal doktorát. Od roku 1971 do roku 1992 vyučoval a byl profesorem estetiky na Birkbeck College of London.
Roger Scruton se od roku 1979 podílel na činnosti tzv. „podzemní univerzity“ během komunistického režimu v tehdejším Československu. Spolu s mnoha dalšími kolegy ze zahraničí organizoval bytové semináře v Praze, Brně a Bratislavě.
Byl členem českého PEN klubu a Společnosti pro vědy a umění. Patřil mezi zakladatele Vzdělávací nadace Jana Husa. Jako uznání jeho přínosu české vědě a vzdělanosti mu byl v roce 2004 udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně. Prezident Václav Havel mu udělil Medaili za zásluhy
Zemřel 12. ledna 2020.

Piju, proto jsem

Mnoho let psal Roger Scruton sloupky o víně. Ale nebylo to jen o tomto „božském“ nápoji, nýbrž v nich uplatnil i své názory na rodinu, náboženství a politiku. Netajil se v nich ani svou láskou k přírodě, což těmto drobným publicistickým útvarům dodávalo vzácnou krásu a trvalou platnost, takže stojí za přečtení v každé době.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že víno je něco zvláštního a pamatujete si odrůdu, která vyvolala tento pocit?

Když moje matka dostala od svého nevlastního otce láhev Burgundského. Otevřela ji, usrkla a uzavřela korkovou zátkou. Láhev stála několik týdnů ve spíži, kam jsem se čas od času vplížil a byl ohromen vzrušujícím pocitem, který ve mně nápoj vyvolával. Bohužel se zbytek zhruba po týdnu změnil na ocet.

Po přečtení jednoho vašeho sloupku jsem získal dojem, že jste většinu vína pili ve stáji se svým koněm Samem. Je tomu tak, a pokud ano, myslíte si, že je to perfektní způsob, jak konzumovat víno?

Sama bych požádal o pomoc, když bych ochutnával vína druhé třídy považovaná za vhodná pro socialisty se středním příjmem. Pokud se mi nabídne něco opravdu dobrého, vyhradím tomu jídelní stůl. Sam už bohužel nežije, ale jeho pomoc naštěstí nepotřebuji, protože jsem se vzdal experimentování s neznámými odrůdami.  

Jaké bylo Samovo oblíbené víno?

Amethystos Rosé od Oddbins. 

Z kterého regionu nakupujete většinu svého vína a proč?

Bílá z Burgundska, červená z Bordeaux. Podle mého názoru jsou to ta nejlepší vína svého druhu za ceny, které si mohu dovolit. Ale ve své knize říkám mnohem víc, piju proto jsem .

Existují vína ze zemí, nebo regionů, kterým se raději vyhnete, a pokud ano, proč?

Mám sklon vyhýbat se australskému Shirazu, o němž si myslím, že může chutnat snad pouze  fotbalovým chuligánům.

Vzpomínáte si ne nejsilnější zážitek ve spojení s vínem? O jaký druh šlo a co vás na něm uchvátilo?

Obvykle degustaci nebo oslavu pořádám tak, aby platil někdo jiný. Ale pamatuji si, že jsem za láhev utratil 35 liber. Šlo o Puligny Montrachet Premier Cru, a vůbec toho nelituji. Nevím, že by s tím bylo něco srovnatelné.

Jaký skvost máte ve svém sklípku?

Láhev Chateau Palmer 1975. Uchovávám ji pro mimořádnou příležitost, která se zatím nezdá být nablízku.

Které nejvzácnější víno jste kdy měl?

Ch. Lafite 1945, píši o něm v knize.

Myslíte si, že se kvalita vína zlepšuje nebo zhoršuje?

Víno je jedním z mála produktů, které se zlepšují ve světě, kde hodnota všeho, co stojí za to, prudce klesá.

Kteří autoři podle vašeho názoru dobře píší o víně?

Evelyn Waugh, zejména v Brideshead Revisite, Thomas Mann v románu Felix Krull.

Čím byste nás pohostil, kdybychom vás přišli navštívit?

Sáhl bych po Ch. Grivière 2001, Medoc, od Majestic Wine .

(Ze zahraničních pramenů)