Andrew Taylor (narozený 14. října 1951) je britský autor známý svými kriminální romány, mezi něž patří série Lydmouth, trilogie Roth a historické romány, jako je nejprodávanější Malý Američan a Popel Londýna. Obdržel nejvyšší britské ocenění za kriminální román Diamond Dagger. Je ženatý, otec dvou dětí. S rodinou žije mnoho let v Colefordu na hranicích Anglie a Walesu.

Romány potřebují příběhy,

jako automobily potřebují palivo. Zločin, zvláště vražda, je skvělým zdrojem vyprávění. Kriminální fikce, která se zrodila jako samostatný žánr ve 20. století, je toho dokladem...

Co vás motivovalo ke psaní historických detektivek?

Romány, jejichž děj se odehrává v minulosti, oslovují i současné čtenáře. Byla to pro mě určitá změna. Snažím se odolat tomu, abych uvízl někde v zajeté koleji, což je možná největší profesní riziko, kterému čelí spisovatelé o zločinu. Navíc já jsem tento žánr vzal jako výzvu, jako potřebu vyzkoušet něco nové.

Jak se rozhodujete pro určitou historickou epochu, do níž umístíte děj?

Většina současných čtenářů ráda cestuje časem i prostorem. Historické pozadí funguje nejlépe, když vám připomene, co se změnilo v lidech a v jejich životě, a co naopak zůstává stejné. Zajímá mě psychologická a morální stránka postav. Myslím, že v tomto jsem zajedno s většinou čtenářů. Ale samozřejmě se nesmíte
odchýlit od běžně dostupných historických faktů, a to ani v těch nejmenších detailech. Pokud by se to nepodařilo, román by pozbyl přesvědčivosti a přestal by lidi zajímat. 

Jak se v průběhu let změnila metodika vašeho psaní? Jak je důležité pro vás mít děj dopředu naplánovaný?

Plánování není univerzální nástroj, který by byl podmínkou dobrého výsledku. Jediné knihy, které mohu v libovolném rozsahu naplánovat, jsou ty ze série Lydmouth, kde už znám nastavení a charaktery mnoha postav. Většinou se však příběh vyvíjí při samotném psaní a všechny konflikty řeším, až když se objeví na papíře.

Jaká je kompozice románu Popel Londýna?

Děj rozvíjím ve dvou liniích: bojovný mladý James Marwood se stane svědkem zničení katedrály svatého Pavla a z ohně zachrání dívku Catherine Lovett, a tím se mi otevře i druhá linie. Co sdružuje dva vypravěče a jejich vyprávění, je objevení zavražděného muže – probodnutého a vyhozeného z katedrály – a skutečnost, že Marwood i Lovett jsou dětmi otců, kteří nejen byli odsouzeni za zradu, ale i členy sekty, čekající na návrat krále Krista.
Konflikt, který se rozvíjí, je těžké popsat, protože je velmi složitý. Marwood se neochotně stane detektivem a je mu svěřeno vyšetřování záhadných vražd, což je v prostředí, kdy většina sama bojuje o přežití téměř nemožné. Hojně využívá kontaktů svého otce, což, ho vhání do dalších nebezpečí.

Podařilo se vám skvěle propracovat především obě hlavní postavy. Bylo těžké vžít se do charakterů lidí žijících před více než třemi stoletími?

Potvrdilo se mi, že se mravy od sedmnáctého století změnily, ale  lidé byli v podstatě stejní jako my. Z mnoha důvodů nezapomenutelní. Catherine Lovettová byla nádherně temperamentní, ale také jako žena velice zranitelná. Podobně na čtenáře působí Marwood se všemi chybami a nedostatky. Mohli bychom ho kdekoli
potkat.

Kdy jste začal psát a co vás inspirovalo?

Začal jsem v dospívání s různými krátkými příběhy v průběhu let zkusil romány. Pokud jde o inspiraci, čerpám ze všech skvělých příběhů, které mě kdy fascinovaly, zaujaly a zavedly na kouzelná místa.
(Ze zahraničních pramenů)