Jessica Barry je pseudonym americké autorky. Pod jejím občanským jménem Melissa Pimentel vydalo v češtině nakladatelství Motto román Láska podle návodu – 2016. Jessica vyrůstala v malém městečku v Massachusetts obklopena knihami. Na Boston univerzitě studovala angličtinu a dějiny umění. V roce 2004 se přestěhovala do Londýna, kde na si Universitě College London zvolila studijní obor moderní literatura a získala titul MA. V těchto dnech tráví většinu času čtením v různých hospodách Stoke Newington a angažuje se v dlouhotrvajícím emocionálním sporu s věčně nespokojeným kocourem Wellesem. Pracuje v nakladatelství, žije s manželem Simonem a dvěma kočkami, Rogerem Liveseym a BoJackem Horsemanem.

Psaní má vždy své vzestupy a pády

Jak vás napadla myšlenka napsat román Volný pád?

O svém debutovém thrilleru Volný pád (Freefall) jsem dlouho přemýšlela. Postupně jsem se rozhodla pro havárii letadla v Colorado Rockies. Přežije jen cestující – žena – a ta musí dál bojovat o život. S omezenými zásobami, které našla ve vraku letadla, se vydá přes poušť hledat záchranu.

Měla jste zkušenosti s takovým strastiplným putováním v extrémních podmínkách?

No právě, vůbec. Jedině, co jsem zažila, byl propršený víkend v přívěsu zaparkovaném v parku. O přežití v horách jsem nevěděla nic.

Odkud jste tedy čerpala informace?

Samozřejmě, ideálním řešením by bylo koupit si batoh a nejnutnější vybavení a vydat se bojovat s divočinou. Krátce jsem se vžila do situace Allison a představila si, jak se na vlastní pěst prodírám zlověstnou přírodou, slyším cvrlikání a syčení různých lesních tvorů, zápasím s osobními démony a ošetřuji si puchýře… Pak jsem si uvědomila, že mám v Londýně práci na plný úvazek, omezený příspěvek na dovolenou a nepřekonatelný strach, že zůstanu sama v noci uprostřed lesa. Obrátila jsem se tedy ke dvěma důvěryhodným zdrojům: internetu a knihovně. Vyhledávala na Googlu, sledovala instruktážní videa na YouTube, četla články o tom, jak zapálit oheň a jak identifikovat stopy a ulovit zvěř, nutriční hodnoty rostlin. Brzy jsem měla notebook plný informací, na jejichž základě jsem si mohla vymýšlet charakteristiky postav a zasazovat je do děje.

Které knihy vám nejvíce pomohly?

Byla to příručka SAS Survival Handbook. Ta mi umožnila nahlédnout do základů přežití ve volné přírodě. Věděla jsem, že je nepravděpodobné, že by moje postava měla v zavazadlech zabalené něco z vojenské výstroje, a tak jsem volila nejvhodnější náhrady: tenisky místo pevných turistických bot, plachtu z letadla namísto stanu. Příručka mě také navedla k rozhodnutí, co si Allison vezme z vraku, aby měla šanci přežít. Také jsem četla báječnou knihu nazvanou The Walker's Guide to Outdoor Clues and Signs, která mě naučila hledat vodu v divočině (následovat přirozený sklon země a hledat vodu v nízko položené krajině) a jak číst stromy jako kompas (větve rostou silněji na jižní straně, protože si užívají více slunce). Byly tam tipy na dekódování tvaru oblaků, aby bylo možné předpovídat počasí a sledovat chování zvířat. Ne všechno jsem v knize použila, protože má postava nemohla získat takovou šíři znalostí. Ale pro mě to bylo fascinující čtení, díky němuž jsem získala téměř dokonalou představu o tom, jak přežít v divokém světě.

Psalo se vám lehce, když jste shromáždila dostatečné množství podkladů?

Psaní má vždy své vzestupy a pády. Jsou dny, kdy slova z vás vylétají a dny, kdy byste se nejraději vzdali a vyhodili notebook z okna. Shromažďování podkladů je pro mě jednou z neředěných radostí. Vyplňování poznámkového bloku údaji, o nichž jsem dosud nevěděla a které mi pomohly utvářet příběh a životy postav, jsou pro mě nevšedním zážitkem. Výzkum pro tuto knihu byl pro mě zvláštní tím, že jsem cítila, že se učím něco opravdu užitečného, co bych velmi pravděpodobně nikdy jindy nevyhledávala. Nemohu říci, že bych si teď věřila, že v Colorado Rockies budu schopna sama přežít, ale mám větší respekt pro přírodu a pro lidi, kteří dovedou žít v souladu s ní.
(Volně podle zahraničních pramenů)