Jillian Cantorová vystudovala angličtinu na Penn State University a titul MFA získala na University of Arizona. Je autorkou deseti románů pro dospívající i dospělé. Její romány byly vybrány pro LibraryReads, Indie Next, Amazon Best of the Month a byly přeloženy do třinácti jazyků. Cantorové příští kniha The Code for Love and Heartbreak vyjde  6. října 2020. Její příští historický román pro dospělé, Half Life , bude vydán v březnu 2021. Cantorová se narodila a vyrůstala na předměstí Filadelfie, v současné době žije v Arizoně s manželem a dvěma syny.

Knihy mají moc

Kdy vás napadlo, že se stanete spisovatelkou a co jste pro to udělala?

Píšu proto, že se mi to líbí. Kdyby bylo něco jiného, ​​v čem bych byla opravdu dobrá a úspěšná, pravděpodobně bych to dělala, protože život  autorky není vždy snadný a je často nejistý. Ale měla jsem současně i jiné úkoly - přednášela jsem na vysoké škole a učila, ale vždy jsem myslela na to, že dělám vše pro to, abych se stala spisovatelkou. Teď píšu na plný úvazek. 

 Co stálo za nápadem napsat knihu V jiné době?

Setkala jsem se se skupinou lidí, kteří přežili holocaust. Bavili jsme se o mých knihách, ale mě především zajímaly jejich osudy. Jedna žena mi vyprávěla,  jak žila jako mladá židovská dívka v Německu během vzestupu Hitlera. Její rodiče odmítli opustit Německo a řekli: „Jsme také Němci. Toto je naše země. Proč bychom se měli vzdávat tomuto šílenci? “ Pak jsem hodně myslela na to, jakými myšlenkovými pochody se řídili lidé, kterým rozum velel odejít a cit i přes zjevné nebezpečí zůstat. Jaký byl jejich každodenní život, když se Hitler zmocnil moci? Byl to pomalý příchod špatných časů… Všechno to zlé se nestalo přes noc.

Z jakých pramenů jste čerpala historická fakta?

Americké muzeum památníku holocaustu má úžasnou webovou stránku, kterou jsem hodně využila, zejména ke sledování událostí a časové osy Hitlerova vzestupu k moci v Německu. Také jsem četla  V zahradě bestií (česky: Ikar, 2012) od Erika Larsona, který podává ohromující obraz Berlína v době, ve které se odehrává i můj román. 

Co chcete, aby čtenářům vaše kniha dala?

Především doufám, že čtení jim přinese příjemný zážitek. Já také jako čtenář vždy hledám takovou knihu, kterou prostě nemůžu odložit, dokud nepřečtu poslední stránku. Byla bych ráda, kdyby se čtenáři zažívali něco podobného i nad mou Jinou dobou.

Jakou roli hraje v příběhu hudba?

Doufám, že si čtenáři všimnou, že kniha je také o tom, jak hudba pomáhá zvládat životní zkoušky. Že se bez ní neobejdou. Mezi Hannou a jejím houslemi musel vzniknout doslova milostný vztah. Jen tak ji hudba mohla zachránit v nejtěžších dobách. Líčím hrdinčino trauma a spolu se čtenáři si kladu otázku, zda se jí podaří dosáhnout svého snu.

Její přítel Max řekl, že když hrála na housle, bylo to jakoby se obklopila ohněm a světlem. Jak jste to myslela?

Měla jsem na mysli, že Hanna potřebuje hudbu stejně jako je pro život nezbytný oheň, který člověku dává světlo a teplo. Bez hudby jakoby z něho vyprchala veškerá energie. Housle Hannu udržují naživu a přinášejí ji radost. Myslím, že kreativní lidé v sobě mají vášeň, která je konzumuje, ať už jde o koncertního houslistu, tanečnici nebo spisovatele.

Hrála jste někdy na housle?

Na housle ne, ale hrála jsem na klarinet v orchestru během studií na střední a vysoké školy. Vztah k hudbě mám už od dětství. S rodiči jsem často chodila na koncerty a muzikály. Moje děti se také učí hrát. Syn zrovna na housle. Ráda ho poslouchám na hodinách nebo když doma cvičí.

Knihy jsou vaší láskou, je to zřejmé z vašeho románu…

 Ano. Max si pořídil knihkupectví, protože rád četl. A to byl také jeden z důvodů, proč se do něho Hanna zamilovala. Velmi těžce nesl zákaz většiny titulů v Německu a vyloženě trpěl, když je nacisté pálili na ulicích. Prorocky řekl: „Když pálí knihy, budou pálit i lidi,“ a dodal: „V knihách autoři vyjadřují různé názory. Knihy mají moc a pokud je pálí kvůli myšlenkám, s klidným srdcem spálí i ty, kteří je vyjadřují.“

Jak byste charakterizovala Maxe?

Je velkorysý, hezký, brilantní, starostlivý a laskavý. S mnoha lidmi kolem sebe se nepřátelí. Jeho zájmem jsou především knihy, dokud se nesetká s Hannah. Jeho cílem je zachránit se pak stane zachránit ji před nacisty.

A jaká je Hannah?

Nezávislá, talentovaná, soustředěná, starostlivá a se schopností řídit druhé. Velmi dobře si uvědomovala, co se v Německu děje.

Jak vypadá typický den v životě Jillian Cantor?

 Vstávám kolem šesté hodiny a připravuji děti do školy. Když odejdou, nasnídám se, vypiji šálek kávy nebo dva a věnuji se vyřízení pošty na e-mail a sociálních médiích. Psát začínám kolem deváté a zhruba v poledne končím. Pak si dám něco k obědu a zacvičím si. Odpoledne reviduji to, co jsem napsala dopoledne, nebo pokračuji v psaní, případně čtu knihy, z nichž se potřebuji dovědět, co potřebuji pro svou tvorbu. Pak vyzvednu své děti, udělám večeři, podívám se na televizi nebo si něco přečtu jdu spát. 

(Ze zahraničních pramenů)