Patricia Harmanová je americká spisovatelka a profesionální porodní asistentka. Je autorkou memoárových knih, které byly kritikou vysoce oceněny. Těží v nich ze své třicetileté porodní praxe a ze života v ekologické komuně. Často vystupuje v televizi jako poradkyně na „ženské problémy“. 

Psaní je kreativní a zábavné

Jaké byly vaše začátky jako porodní asistentky? Co vás k této práci přivedlo?

Vždy jsem měla pocit, že mít dítě je spíše přirozenou událostí než lékařským zákrokem. Chtěla jsem, aby se mé děti narodily přirozenou cestou a po prvním porodu jsem začala pomáhat budoucím rodičkám. Jednoho březnového dne jsem byla na návštěvě u jednoho mladého páru a večer přišla sněhová bouře, která mi znemožnila návrat domů. A nejen to, o půlnoci začala žena rodit a pomoc byla nedostupná. Jedině já jsem mohla zastoupit porodní bábu. Narodilo se krásné a klidné dítě a já ucítila, že se stanu na této práci závislá. Vrátila jsem se do školy, abych se stala sestrou a porodní asistentkou s magisterským titulem, a mohla tak pomáhat více lidem.

Kdy vás napadlo podělit se svými zážitky i se čtenáři?

Těch příběhů mých pacientů bylo hodně, přidala jsem i něco z mého osobního života a jaké to bylo pracovat s manželem Tomem. Knihu jsem zamýšlela jako oslavu obyčejné ženy, ale ukázalo se, že to byl také upřímný pohled na život porodní asistentky. Kniha měla úspěch a mně bylo jasné, že se lidé se o porodní asistentky zajímají a berou je jako skvěl protagonistky, odvážné, silné, něžné a laskavé.

Proč děj umísťujete především na Appalachii?

Žiji v Západní Virginii téměř čtyřicet let. Od svého uznání jako charakteristické oblasti na konci 19. století byla Appalachia zdrojem přetrvávajících mýtů. Zdůrazňoval se zvláštní temperament a chování obyvatel této oblasti na východě USA. Lidé a hory jsou kulisou mého života. Než jsme sem přišli, žila jsem na mnoha dalších místech (Kalifornie, Oregon, Washington, Connecticut, Minnesota, Ohio) a mohla jsem své příběhy, i tam, ale píšu, co je mi důvěrně známé. Appalachie není jediné místo pro mé romány. Máme chatu u jezera Erie v Ontariu a jedna z mých posledních knih se odehrává v kulisách podobného, ale fiktivního ostrova v Kanadě, The Runaway Midwife .

Čtenáři toho s Patience prožili hodně. Končí její příběh v této knize nebo se můžeme těšit na pokračování?

Pracuji na další knize o Patience a jejím afroamerickém partnerovi porodní asistentky Bitsy. Děj se odehrává v roce 1956, těsně předtím, než se v USA začalo projevovat Hnutí za občanská práva.

Sdílíte s Patience kromě povolání porodní asistentky nějaké další vlastnosti? 

Snažila jsem se Patience co nejvíce od mě odlišit. Je malá, má brýle s drátěným lemem a dlouhé tmavé vlasy. Jsem vysoká, o hodně starší a mám krátké stříbrné vlasy. Ale v zásadě reaguje stejně jako já. Nesnáší nespravedlnost. Chce mír. Miluje květiny a miminka a i za cenu vlastního života bude bránit své děti nebo jakoukoli jinou zranitelnou osobu.

Překvapilo vás něco, když jste se kromě porodní asistentky stala i spisovatelkou?

Psaní je kreativní a zábavné. Když jsem začínala, netušila jsem, že se autorka musí do značné míry postarat i o propagaci svých knih. Ráda mluvím s lidmi a píši blogy, ale cestování zabere hodně času a pak toho moc nenapíšu. 

Mnoho lidí říká, že mít knihu je jako mít dítě. Jaká jste jako porodní asistentka, matka a autorka?

Mnohokrát jsem si myslela totéž. Psaní knihy je pro mě dvouleté těhotenství. Na konci je to jako porod.  Chcete, aby to už skončilo… Ale pak následuje starost o knihu a je to podobné jako starost o dítě. Musíte ji ... krmit ... krkat s ní ... a milovat ji.

Jak vás ovlivnilo, když jste se stala nejprodávanější autorkou?

Psát jsem začala hlavně pro zábavu. Když se mé knihy staly populárními a začala jsem dostávat dopisy od  čtenářů, kteří mi v nich děkovali a říkali, jak moc pro ně mé knihy znamenají, věděla jsem, že se k lidem dostávám smysluplným způsobem a cítila jsem, povinnost učit o komunitě, milovat jeden druhého, přijímat rozmanitost a neztrácet naději. Nejlepší recenze, jakou jsem si kdy přečetla, bylo jen pár vět. „Miluji tvoji knihu. Rozesmála mě. Rozplakala mě. Inspirovala mě. “ Co může být úžasnějšího?

Jaké úkoly porodní asistentky jsou jádrem příběhu Patience?

Nemůžete si vybrat svou práci, stejně jako si nevyberete svůj život. Děláte jen to nejlepší, co můžete. Vzpomeňte si na všechno, co se Patience stalo ... Ve dvanácti osiřela, v šestnácti přišla o dítě, dvakrát ovdověla, ztratila mentora a náhradní matku, paní Kellyovou, přesto pokračovala ve snaze pomoci ostatním. Někdy měla chuť to vzdát, ale neudělala to. Při první kontrakci víte, že už brzy na světě bude dítě. Musí vytrvat a o to víc pomáhat.

Kdo je vaše oblíbená postava v knize, kromě porodní asistentky Patience?

Bitsy! Miluji její kuráž!¨

Co vás drží u práce porodní asistentky?

Miluji být kolem žen. Miluji své pacientky. Každý den mám příležitost někomu vylepšit život malým i velkým způsobem, i když už nejsem přímo u porodů. Ale stále dělám to, co dělá každá porodní asistentka ... Posiluji ženy, učím ženy, dávám jim naději a lásku. Pak o tom napíšu ... Jak je to skvělé!
(Ze zahraničních pramenů)