Kim Hooper žije v jižní Kalifornii se svým manželem a absurdním počtem domácích mazlíčků. Lidé, kteří mě znali je její románový debut.

Chtěla jsem ukázat vývoj v perspektivě

Co dělá tento román tak přesvědčivým, je způsob, jakým se pohybujete mezi minulostí a současností. Struktura knihy, v níž se prolíná příběh Emily v minulosti a Connie v současnosti umožňuje čtenářům sledovat vývoj hlavní hrdinky. Je úžasné srovnávat život Emily, než zmizela, a co se s ní stalo, když se rozhodla být Connie. Jaké to bylo psát o postavě, která se transformuje do dvou životů?

Ne každý třeba bude souhlasit s tak náhlým odchodem Emily z New Yorku. Ale byla velmi mladá a v těžké situaci. Tragédie z 11. září ji přivedla do obrovského šoku. Když dorazila do Kalifornie ocitla se na novém za-
čátku. Líbí se mi vytvářet postavy, které nevyvolávají jednoznačné reakce. O podobných komplikovaných osudech i ráda čtu. Zajímá mě složitost lidské přirozenosti, temné stránky lidských duší a jejich odkrývání.

Emily Morrisová měla mnoho chyb, ale celkem lehce se s ní dá soucítit. Sama jste to někde vyjádřila, že vaše pocity se mísily se soucitem... 

Ano, byla jsem z Emily rozpolcená. S manželem jsme věděli hodně, jaké to je vyrůstat bez pevného zázemí (oba jeho rodiče zemřeli v poměrně mladém věku na chronické nemoci). Emily měla samozřejmě zcela odlišnou zkušenost, ale já viděla, s kolika potížemi se bude muset vyrovnat, pokud bude svoji situaci řešit tak nekompromisně. Vytvořila jsem scénář nejhoršího možného průběhu dalších událostí. Chyběly jí peníze, podpora rodiny, špatně se jí komunikovalo s partnerem... Se svými postavami mnohdy nesouhlasím, ale chápu jejich rozhodnutí. Rozumím, proč dělají to, co dělají, i když to není z mého pohledu „správné.“ Ve mně to pak vyvolává zajímavé napětí. 

Vztah mezi Connie a její dcerou je jedinečný právě proto, že se obě vnitřně vzájemně propojují a jsou odkázané na sebe. Máte děti? Způsob, jakým jste o tomto vztahu psala, by o tom svědčil...

Ne, nemám děti, ale sama jsem byla dítětem. Živě si vzpomínám na to, co jsem prožívala během dospívání, a na vztah s matkou. Lidé se mě často ptají, která postava se mi v knize nejvíce podobá. Odpovídám, že Claire.
Vždycky mě přitahovaly příběhy o matkách a dcerách. Vůbec miluji vztahy. Mohou být tak konfliktní a současně krásné.

Jakým způsobem vaše osobní zkušenosti ovlivňují rozhodnutí Emily a Connie? 

Už jsem se zmínila o nemocech a brzkém odchodu manželových rodičů. Manžel se svými dvěma sourozenci fungovali jako pečovatelé. Bylo to hodně náročné. S něčím podobným jsem se dosud nesetkala. A ani lidé s podobnou zkušeností o tom moc nehovoří. Proto když jsem začala psát román Lidé, kteří mě znali, věděla jsem, že Emily odejde z New Yorku 11. září, ale netušila jsem proč. Pochopila jsem ji teprve v průběhu psaní. Knihou jsem chtěla ukázat vývoj v perspektivě. Emily byla mladá, když odešla z New Yorku. Jako Connie toho už hodně uměla. Proto, když ji zradí zdraví, je schopná podívat se na svou minulost jiným objektivem. Máme tendenci
žít náš život v retrospektivě, a Emily / Connie jsou příkladem dobrého i špatného.
(Ze zahraničních pramenů)