Jedním z výchozích bodů knihy, mapující období let 1880–1953, je deník válečného zajatce Josefa Bačovského, který jako rakouský domobranec prošel několika těžkými bitvami 1. světové války a poté padl do ruského zajetí. V něm prožil mimořádnou anabázi, během níž proputoval křížem krážem tehdejší Rusko od Sibiře přes Petrohrad k Bílému moři za severní polární kruh a odtamtud na jih ke Kaspickému moři, na Kavkaz, do Baku... Zajetím však zasahování takzvaných velkých dějin do jeho života teprve začalo. Jeho česko-německá rodina se musela vyrovnávat s novými poměry po vzniku Československa, s hospodářskou krizí 30. let. Vesnice, v níž žil, se stala dějištěm nacistického puče na podzim roku 1938, za 2. světové války si v ní zřídil koncentrační tábor Oskar Schindler, v roce 1945 se tam utábořila Rudá armáda. Část rodiny se po válce dostala do divokého odsunu. Po únoru 1948 turbulence pokračovaly. Kniha, kterou připravila k vydání zkušená publicistka Libuše Koubská, nabízí čtenářům obraz dramatických a rozhodně nikoliv černobílých dějin běžných lidí, jejich názorů, snažení, nadějí, zklamání, tragédií i pozitivních odkazů.

Prof. RNDr. Jan Svoboda, DrSc., (1934) je vědec mezinárodní úrovně, jehož výsledky jsou dalekosáhle využívány v medicíně. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR se zabývá buněčnou a virovou genetikou a nádorovými viry. Objevil virogeny retrovirů, jejichž vznik vyložil integrací do buněčného genomu. Navrhl a dokázal, že sám virový onkogen v-src způsobuje vznik zhoubného nádoru. Zavedl a využil postupy buněčné genetiky a později i metody molekulární biologie, včetně klonování prvního unikátního genu v Československu. Za objevy, na nichž se Jan Svoboda podílel, mu byla v roce 1975 udělena Nobelova cena. Její laureáti uváděli tehdy Svobodu jako osobnost, která ji měla také spolu s nimi dostat. V roce 2010 dostal prestižní domácí vědeckou cenu Česká hlava. Na kontě má přes dvě stovky vědeckých prací.

Název knížky rozhovorů, ve které novinářka, publicistka a spisovatelka Libuše Koubská vyzpovídala spisovatele, scenáristu, dramatika, překladatele a novináře, bývalého politického vězně a pozdějšího předsedu PEN klubu Jiřího Stránského, zcela odpovídá laskavé povaze pana Stránského. V knize skromně vypráví o svém životě a životních postojích, o zkušenostech z doby věznění v pracovních táborech, i své touze psát a vyjadřovat se ke společenským a kulturním otázkám. Jiří Stránský byl od dětství skautem a je jím pořád, proto také jeho hlavním životním krédem je pravdomluvnost. Kniha významně obohatí řadu rozhovorů s lidmi, kteří v českém kulturním životě zanechávají výraznou stopu.

Neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka jistě není nutno představovat. Skoro třicet let je primářem patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Jeho život je v zajetí vědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížil čtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkou Libuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci života na Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností. Tedy o všem, co považuje za nejpodstatnější. Kniha rozhovorů vyšla k 70. výročí narození autora.