Anita Moorjani se narodila v Singapuru indickým rodičům, ve dvou letech se s nimi přestěhovala do Hongkongu. Po mnoho let pracovala ve světě byznysu, ale v dubnu 2002 jí diagnostikovali rakovinu. Fascinující a dojemný zážitek blízké smrti na počátku roku 2006 jí zásadně změnil pohled na život a její současná práce je prodchnuta hloubkou, kterou si přinesla z vyšších sfér. Anita dostává často pozvání na konference po celém světě. Je vtělením pravdy, že všichni máme vnitřní sílu překonat v životě i nejtěžší situace, a je živoucím příkladem toho, že je to možné. V současnosti žije Anita s manželem v USA.

Být věrný sám sobě a užívat si života

2. února 2006 se Anita Moorjani přiblížila na dotek smrti, ale bylo jí dopřáno vrátit se. Pokud jste její knihy ještě nečetli, doporučujeme to udělat, protože jde o knihy odvahy a úžasného uzdravení. Jsou inspirující pro tělo, mysl i duši.

Můžeme se vrátit zpět k 2. únoru 2006? Co se tehdy s vámi dělo?

Poslední tři roky jsem trpěla rakovinou a zažívala nesnesitelnou bolest a ztrátu důstojnosti po neúspěšné léčbě chemoterapií. Ráno mě přivezli do nemocnice, nebyla jsem schopna pohybu a lékaři mi dávali pár hodin života. Nebudu zacházet do podrobností, můžete si si je přečíst v mé knize, ale když jsem se vrátila z nebe, jinak to nazvat nedovedu, rakovina prostě zmizela. Nebylo to nic menšího, než zázrak. Už více než deset let jsem zdravá. Můj život je zázrak.

Co jste pochopila po překonání klinické smrti?

Jen jednu věc, ale ta je nejdůležitější, a to je být věrný sám sobě a sám sebe milovat. Teď vím, že když nemám rád sám sebe, nemohu ani dávat lásku druhým, protože přeci nemohu věnovat to, co sama nemám.

Ale je potřeba  brát do úvahy i další potřeby, a to nejen ty vlastní, zejména pokud jste matka?

Má zkušenost je, že je třeba vše dělat jen od srdce. Než jsem si prošla klinickou smrtí, vždycky jsem dávala na  první místo jiné lidi. Bála jsem se být sama sebou a stále se cítila vyčerpaná, protože jsem dělala všechno ne pro sebe, ale pro ostatní. Viděla jsem jiné lidi, kteří potřebují pomoc nebo jim bylo dopřáno méně štěstí, než mně, a myslela, jsem na to, jak se o ně postarat. Teď jsem pochopila, že pokud myslím na sebe a své potřeby jako první, není to sobecké. Cítím se jen šťastnější, zdravější a tím i štědřejší.

Také říkáte, že je třeba dělat vše, co vám přináší radost...

Ano, samozřejmě. Jsem jednoznačně pro cokoli, v čem se cítíte šťastná. Doporučuji smích a neberte život příliš vážně. Dělejte jen to, abyste se cítili dobře, a nemyslete na to, co byste měli dělat, nebo na to, co vám jiní říkají, že byste měli udělat. Strach ze selhání, nebo že zklamete jiné, není také pro život dobrý. Často lidem radím, aby začínali den svou oblíbenou písní. Snažím se smát na sebe každý den a neberu se příliš vážně. Směju se svým nedostatkům, protože vím, že být člověkem znamená být naprosto nedokonalou bytostí. Dívám se do zrcadla a říkám si, jsem dítě vesmíru a mým jediným cílem je být věrný sám sobě. Pomáhá také začít každý den znovu a zapomenout na problémy včerejška. Myslete na každý den jako prázdné plátno, na které si můžete namalovat jakýkoliv obrázek, který se vám líbí. Je to jen vaše volba, co malovat. Můžete malovat s radosti, láskou a smíchem nebo vztekem, strachem a lítostí. Volba je na vás. Ať je pro vás ta nejlepší a nejvíce povznášející.

Takže bychom mohli učinit závěr. Jde hlavně o to, být věrný sám sobě a užívat si života?

Ano. Pokud jste věrní sami sobě a budete-li poslouchat své srdce, nemůžete nic pokazit. Je to opravdu tak jednoduché. Dověděla jsem se také hodně o odpouštění. Uvědomila, jsem si, že když vás lidé zraní nebo jsou na vás hrubí, nemusíte jim odpouštět. Pokud však mám rád sám sebe bezpodmínečně a uvědomuji si, že všichni jsme součástí téhož celku, pak je tak snadné milovat ostatní a odpouštět jim stejně, jako odpouštíme sami sobě.

Co vám dělá největší radost?

Určitě by mi udělalo největší radost, kdybych viděla svět, kde lidé žijí beze strachu. Chápu, že někdy strach je důležitý, protože varuje a chrání nás, ale velká většina našich obav jsou iracionální a užírají nás. Pevně věřím, že  strach a úzkost jsou příčinou nemocí, protože oslabují naši imunitu a jsou zdrojem veškerého násilí a krutosti, které kolem sebe vidíme. Rozhodnutí jsou přijímána na základě strachu, spíše než z touhy po radosti a snahy dělat dobré věci pro sebe a ostatní. Nic by mi nepřineslo větší štěstí, než vědět, že moje zkušenost, můj příběh, moje slova byla na počátku změn, po nichž by lidé viděli sebe a tento nádherný svět jinak. Naším jediným úkolem je být tou změnou, kterou chceme vidět ve světě.