Katalog nových knih
Knihy v katalogu jsou seřazeny sestupně podle data jejich vydání.
Reklama
Tarttová Donna
Donna Tarttová: „Pokud nepracuji, nejsem šťastná“
Donna Tarttová vyrůstala v Mississippi. Studovala tvůrčí psaní na Bennington College ve Vermontu, kde
začala pracovat na svém prvním románu Tajná historie (The Secret History). Vyšel v roce 1992, přeložen byl do více než dvaceti jazyků a prodalo se ho přes pět milionů výtisků.
Váš první román, Tajná historie, vyšel už před více než dvaceti lety. Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste ho psala a pak s ním zažívala velký úspěch?
Při psaní Tajné historie jsem zároveň studovala antickou civilizaci a filozofii, o podklady jsem tedy neměla nouzi. Začala jsem psát, když mi bylo devatenáct, a vzpomínám si na první scénu, týkala se vraždy Bunnyho, která je ve finální podobě knihy někde v polovině. Na románu jsem pracovala zhruba deset let. Několikrát jsem chtěla
skončit, ale vždy se našel někdo, kdo mě podržel a přesvědčil, abych se nevzdávala.
Recenzenti nejvíce označovali Tajnou historii jako „psychologický thriller, satiru na společenské mravy a filozofický román“. Když se podíváte zpět, můžete říci, která kvalifikace románu se nejvíce blíží vašemu záměru?
Rozhodně jsem nezamýšlela napsat nějaký vyhraněný typ románu. Bylo mi jasné, že nebude jednoduché popsat děje, které se mi vybavovaly. Psala jsem o spoustě různých věcí, které mě zajímaly a všechno se nakonec vešlo pod označení „literární thriller“. Jsem vášnivý čtenář, a tak si mohu dovolit, myslím, hodnotit. Na jedné straně se mi nelíbí většina thrillerů, protože mi jejich příběhy připadají chatrné a myslím, že jsou i špatně napsané, ale na druhé straně je mi jasné, že ani bravurní formální stránka nestačí k tomu, aby přebila nějaký nudný každodenní
konflikt. Snažila jsem se napsat příběh, který by vycházel z mého nitra a rezonoval s mým prožitkem.
Jaký byl váš tvůrčí proces při psaní Tajné historie. Změnil se nějak?
Stále píšu do notebooku, ale počítače se samozřejmě změnily. Jsem velmi obsedantně kompulzivní a budu
psát a přepisovat určitou pasáž tak dlouho, dokud nebudu přesvědčená, že je to přesně tak, jak chci. Obvykle
nepřecházím k další scéně, když nejsem stoprocentně spokojená s tou předchozí. Takže na konci tvůrčího procesu mám spíš definitivní rukopis než hrubý návrh. Asi není optimální, že trávím příliš mnoho času vysedáváním nad drobnými záležitostmi, i gramatickými... Stále si sebou nesu něco z mých počátků, kdy jsem psala poezii. Jsem miniaturista, který píše velké knihy. Zajímá mě detail, stromy nikoli les. Jsem nejšťastnější a nejvíce se bavím u svého psacího stolu, když se soustřeďuji na určitou větu a snažím se o dokonalý tvar. Až obsedantní zaměření
na kvalitu je ten skutečný důvod, proč mně trvá tak dlouho napsat knihu. Je to jako bych malovala velkou, velmi velkou nástěnnou malbu štětečkem na řasy. Můj perfekcionismus je také důvodem, proč se nenechám ničím a nikým odradit a proč se nevzdávám. Dopisuji další knihu a a už teď je mi líto, že to skončí.
Dovolte ještě pár otázek, a prosím o stručné odpovědi. Kde jste byla nejšťastnější?
V Benningtonu.
Jaká je vaše nejstarší vzpomínka?
Na mou tehdy dvanáctiletou tetu, která se mě neúspěšně snažila naučit zpívat The Day Monkey.
Co na sobě nemáte ráda?
Nerozhodnost.
A na druhých?
Krutost.
Kterou nejdražší věc jste si koupila?
Land Rover, který nemohu řídit.
(Ze zahraničních pramenů)
VYDANÉ TITULY
Reklama