Naše síla spočívá v různých podobách lidskosti

Všechny barvy nebe je váš debutový román. Jak jste se připravovala na psaní knihy?

Nebylo to vůbec jednoduché. Chtěla jsem napsat o přátelství dvou dívek z různých kast. Tím to začalo. Popsala jsem jejich narození do odlišných prostředí, dětství, dospívání... Tímto způsobem jsem se chtěla o svých budoucích hrdinkách dovědět co nejvíce. Až když jsem měla více než 300 stran, ucítila jsem, že jsem se s děvčaty sžila, a začala další práci na rukopisu. Zkrátila jsem ho zhruba na polovinu, přepracovala mnoho verzí, abych nově začala román v kritických bodech života hrdinek. Chtěla jsem, aby mé postavy byly lidské, protože všichni bojujeme s různými emocemi v různých situacích našeho života. Mukta musela vykazovat milou, velkorysou a pokornou povahu, zatímco Tara měla být odvážná a odhodlaná. Tento příběh má kořeny ve vašem dětství.

Jakým výzvám jste musela čelit, když jste si musela znovu vybavit místa a lidi pro vás tak důležité?

Samozřejmě se mi vybavily určité vzpomínky. Třeba charakter Mukty je do značné míry inspirován dívkou, kterou jsem znala a bylo bolestné představovat si její život jako sexuální otrokyně. Při psaní jsem se nemohla vyhnout ani scénám, při nichž jsem si musela oživit nepříjemná setkání s muži, co na ulicích obtěžovali ženy, nebo pocity při nalezení mrtvého dítěte pohřbeného v příkopu neprůjezdné cesty.

Ústředním motivem románu je přátelství Tary a Mukty. Jak bylo pro vás významné z pohledu spisovatelky?

Ano, základ tohoto příběhu byl vždy jejich přátelství. To, co považuji za nejdůležitější jako spisovatelku, je to, že
odmítají společenské normy a vytvářejí silné pouto, které je v převážně kastové a třídní indické společnosti vzácné.

Kniha se také zabývá obchodováním s lidmi a zkušenostmi žen, které jsou nuceny k prostituci. Které aspekty této hrozné skutečnosti byly pro vás nejdůležitější, abyste je sdělila svým čtenářům?

Na prostituci se nahlíží černobíle bez přiměřeného přemýšlení o životě těchto žen a o tom, co je nutí k takovému
způsobu života v Indii. Snažila jsem se humanizovat životy prostitutek jako je Mukta a osvětlit starodávné tradice, které stále ještě sužují Indii. Také se snažím zdůraznit hrůzy života omezeného sexuálním otroctvím.

Navzdory mnoha těžkým situacím prostupuje románem optimismus. Co se mohou čtenáři naučit od Mukty a Tary, aby pocítili stejnou sílu a odhodlání?

Mukta čelí tvrdému až brutálnímu životu, ale nevzdává se. Její odolnost vůči četným těžkostem spočívá v její mimořádně citlivé povaze, která jí umožňuje vidět krásu v malých věcech. To ji povzbuzuje a posiluje v těžkých časech. Tara je dívka se silnou vůlí, čelí strachům a je ochotna učinit cokoli, aby zachránila Muktu. Potřeba pomáhat těm, kteří mají potíže, je také příkladem jejího soucitu. Doufám, že čtenáři obě tyto postavy pochopí, a uvědomí si, že naše síla spočívá v různých podobách lidskosti – ať už je to mimořádný soucit a odvaha, nebo jen prostá vnímavost krásy života.
(Ze zahraničních pramenů)