Ladislav Smoljak – dramatik, režisér a herec, se narodil 9. 12. 1931 v Praze. Otec byl krejčí. Smoljak vystudoval gymnázium v Praze (mat. 1952) a Vysokou školu pedagogickou (matematika a fyzika, abs. 1957); již za studií byl režisérem ochotnického souboru a také se seznámil se Zdeňkem Svěrákem a Miloněm Čepelkou. Roku 1957 se stal asistentem na Fakultě technické a jaderné fyziky UK v Praze, v letech 1958–1960 působil jako středoškolský profesor na jedenáctiletce v Brandýse nad Labem. V sezoně 1959/60 uvedlo divadlo Semafor jeho dramatizaci Aškenazyho pohádky Ukradený měsíc (v režii L. S. a Karla Brožka). V letech 1960–1961 působil jako pedagog na Večerní škole pro pracující v Brandýských strojírnách a slévárnách. Od roku 1960 pracoval jako externí redaktor časopisu Kultura, od roku 1961 vedl kulturní rubriku časopisu Mladý svět a v letech 1963–1975 byl redaktorem nakladatelství Mladá fronta, kde koncem 60. let redigoval literárněvědnou edici Ypsilon. Roku 1967 Smoljak spolu se Zdeňkem Svěrákem, Jiřím Šebánkem, Karlem Velebným a Miloněm Čepelkou založil Divadlo Járy Cimrmana (od roku 1965 mu předcházel cyklus rozhlasových pořadů Nealkoholická vinárna U pavouka), v němž v následujících desetiletích působil jako autor, režisér a herec, od roku 1973 i jako umělecký vedoucí. Od roku 1975 byl scenáristou, hercem a později i režisérem FS Barrandov. Po roce 1990 byl ve svobodném povolání, působil v Divadle Járy Cimrmana, příležitostně též jako režisér či herec v jiných divadlech a v televizi. V roce 1998 založil při Divadle Járy Cimrmana samostatné Studio Jára, o rok později přejmenované na Studio Láďa.
Přispíval do časopisů, v nichž působil, a také do Čs. televize (recenze), Kulturní tvorby, Května, Repertoáru malé scény a Světové literatury (1969). Se Zdeňkem Svěrákem napsal scénáře k filmům: Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974, r. Oldřich Lipský, sc. + O. Lipský), Na samotě u lesa (1976, r. Jiří Menzel), „Marečku, podejte mi pero!“ (1976, r. O. Lipský), Kulový blesk (1978, r. L. S. + Zdeněk Podskalský), Trhák (1980, r. Z. Podskalský), Jára Cimrman, ležící, spící (1983, r. L. S.), Rozpuštěný a vypuštěný (1984, r. L. S.), Nejistá sezona (1987, r. L. S.) a k televiznímu filmu Inzerát (1984, r. František Vlček). Sám napsal scénář k televiznímu snímku Tvrdý chleba (1990, též režie). Byl i režisérem filmu Vrchní, prchni! (1980, sc. Zdeněk Svěrák) a několika televizních inscenací podle scénářů Zdeňka Svěráka i jiných autorů a hrál v řadě dalších filmů. V Československé televizi režíroval cyklus zábavných pořadů věnovaných filmům S+S Veselé příhody z natáčení (1986–1988, 5 dílů, sc. se Zdeňkem Svěrákem) a podílel se na dokumentárních filmech, týkajících se „osobnosti“ Járy Cimrmana, Jára Cimrman – pionýr kinematografie (1986, též režie) a Jára Cimrman (2005, v rámci cyklu portrétů k anketě Největší Čech, r. Pavel Štingl). Česká televize kromě záznamů inscenací Divadla Járy Cimrmana uvedla též záznamy příležitostných pořadů Cimrman sobě (1991, 2 díly, r. Antonín Kopřiva), Den D v Divadle Járy C. (1997, r. Viktor Polesný) a Ze hry do hry (2007, r. Petr Burian). Jednotlivé scény z představení předváděli a příležitostné nejen cimrmanovské skeče Svěrák se Smoljakem psali pro řadu kabaretních a revuálních pořadů Československé televize. – Historii i současnosti Divadla Járy Cimrmana byl věnován dokument Cimrmani (1998, r. Jiří Vanýsek). – V roce 1996 byla na CD ROM vydána aplikace Truhla Járy Cimrmana, multimediální průvodce dílem J. C. (2. verze 1997).
Autorsky Smoljak působil především ve dvojici se Zdeňkem Svěrákem a těžištěm jejich aktivity byla tvorba pro Divadlo Járy Cimrmana (DJC). Originální intelektuální humor tohoto divadla se odvíjí od „objevu“ (na němž se podílel též Jiří Šebánek) postavy zapomenutého českého vědce a umělce, který svými vynálezy a tvůrčí aktivitou zasáhl prakticky do všech oblastí lidské činnosti. Již v rané fázi vývoje divadla byla přitom postava Járy Cimrmana časově situována na přelom 19. a 20. století, do období konce rakousko-uherské monarchie. Výchozím humoristickým gestem byla mystifikace a parodie metod vědeckého bádání, která vtahuje fiktivního provinciálního génia do kontextu české, evropské a světové kultury a činí z něj její ústřední postavu, utajeného inspirátora mnoha významných osobností, dějů a jevů. Jednotlivé hry zpravidla zachovávají schéma dvou částí divadelního představení: úvodního semináře o Cimrmanově přínosu v dané oblasti vědy či umění a předvedení Cimrmanovy divadelní hry na dané téma. Obě části přitom spojuje skloubení stylizovaně naivního a antiiluzivního divadelního projevu (jež souboru sestávajícímu z herců-amatérů vtiskl Smoljak jako režisér) a mnohovrstevné slovní i situační komiky. Smoljakovou první – samostatně napsanou – hrou pro DJC bylo Vyšetřování ztráty třídní knihy, částečně ještě inspirované dobovou vlnou absurdního divadla a tematicky věnované Cimrmanovi-pedagogovi. Také následující hry pracovaly s určitou géniovou profesí a s parodií příslušného uměleckého druhu a žánru: Cimrman-hudební skladatel a opereta (Hospoda Na mýtince) či opera (Cimrman v říši hudby), Cimrman-kriminalista a detektivka (Vražda v salonním coupé), Cimrman-pohádkář a pohádka (Dlouhý, Široký a Krátkozraký) i Cimrman-divadelník a divadlo (Záskok). Od 80. let poněkud ustupuje tematizace fiktivního autora i prvky žánrových parodií a přibývá prvků satirických, které neprvoplánově a s groteskní nadsázkou pojmenovávají některé určující vlastnosti českého národního charakteru (naivitu a politickou krátkozrakost v aktovce Vizionář z představení Posel z Liptákova, provincionalismus a potřebu dobývat svět ve hrách Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem a Afrika, permanentní obrozenectví a všeobecné ochotnictví ve hře Záskok). Blanické rytíře, od nichž národ očekává záchranu a spásu, autoři v apokryfní hře Blaník vybavují nemytickými národními vlastnostmi: průměrností, leností, hašteřivostí, nerozhodností a alibismem. Posilování prvků situační komiky ve hrách z polistopadového období vrcholí hořkou komedií Švestka, generační výpovědí o stáří a stárnutí, která nicméně důsledně respektuje základní kameny cimrmanovské poetiky. Ke své zálibě v demystifikační hře s českou národní sebereflexí se Svěrák a Smoljak znovu přihlásili inscenací České nebe, v níž prostřednictvím dialogu reálných i mytických postav z různých období národní historie s ironií poukazují na interpretační ošidnost některých národních mýtů a kritických momentů českých dějin. – Cimrmanovská mystifikace a s ní spjaté divadelní hry a další texty si po desítky let nacházejí stále nové publikum; kult neexistujícího génia tak postupně překročil hranici divadla a literatury a tato postava, ale i vybrané okřídlené věty z jednotlivých her se staly organickou součástí nejširšího národního povědomí a frazeologie. –
Inspirace v historii a vyzkoušený model „hry na mystifikaci“ byly východiskem i Smoljakových samostatných her, které psal od konce devadesátých let pro Studio Jára (resp. Studio Láďa) či pro Divadlo Na Zábradlí. Cimrmanovskou kompozici se seminářem předcházejícím vlastní hře uplatnil Smoljak v inscenaci Hymna, která si s vlídným obrazoborectvím pohrává s reálnými i smyšlenými okolnostmi vzniku národní hymny. Setkání postav Aloise Rašína, Karla Kramáře, V. I. Lenina a Naděždy Krupské ve hře Malý Říjen, kdy coby rakouští vězňové tráví dny předcházející zásadním událostem let 1917 a 1918 ve společné cele, není jen humoristickým experimentem, nýbrž i konfrontací ideálů a idejí, jejichž střet poznamenal dějiny dvacátého století. Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého je parodií zkoušky inscenace budovatelského dramatu komplikované projevy mocenského slavomamu i paranoie padesátých let minulého století. – Na popularizaci humoru Smoljaka a Svěráka se podílely rovněž jejich filmy, včetně těch, které jsou tematicky bezprostředně spjaty s Cimrmanovou postavou (Jára Cimrman, ležící, spící) nebo s osudy jeho divadla (Nejistá sezona).
Ladislav Smoljak zemřel 6. 6. 2010 na Kladně.
Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz