Dnes by oslavil 95. narozeniny spisovatel Ladislav Fuks

Ladislav Fuks se narodil 24. 9. 1923 v Praze. Pochází z rodiny policejního úředníka. Po maturitě na gymnáziu v Truhlářské ulici (1942) byl totálně nasazen na správě statků v Hodoníně. V letech 1945–49 studoval filozofii, psychologii, dějiny umění a pedagogiku na FF UK v Praze (PhDr. prací Rozbor a kritika Bergsonovy ideje vývoje a jejích důsledků pro mravní výchovu z hlediska marxistické dialektiky, 1949). Poté pracoval v papírenském průmyslu v Bělé pod Bezdězem a v Praze, v letech 1955–59 byl odborným pracovníkem Státní památkové správy v Praze a do roku 1963 Národní galerie. Později se věnoval pouze literatuře. Pro jeho tvorbu měly význam delší pobyty ve Vídni v 70. letech.

Časopisecky debutoval v Květnu (1959), publikoval ve Věstníku Židovské obce náboženské, Židovské ročence, Plameni, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Literárních listech, Tvorbě, Literárním měsíčníku, Kmeni aj. Podle Fuksových knih byly natočeny filmy Spalovač mrtvol (1968, r. Juraj Herz, též spoluautor scénáře) a Pasáček z doliny (1983, r. František Vláčil, sc. Jiří Fried). Fuks se dále podílel na scénáři k filmu Tajemství zlatého Buddhy (1973, r. Dušan Klein, sc. + Dušan Klein a Otto Zelenka, podle Josefa Nesvadby). V Čs. televizi byla natočena adaptace prózy Nebožtíci na bále (1979, sc. Eva Štorková, r. Jaroslav Dudek), podle románu Vévodkyně a kuchařka vznikla televizní hra Ohňostroj v Aspern (1987, r. Pavel Háša). Fuksovo dílo se dočkalo i několika divadelních adaptací – Divadlo na okraji uvedlo dramatizaci novely Obraz Martina Blaskowitze (1984, r. Zdenek Potužil), Činoherní studio v Ústí nad Labem adaptaci novely Pan Theodor Mundstock (1995, r. Jaroslav Achab Haidler), ostravské divadlo Aréna Nebožtíky na bále (2005, adaptace Pavel Cisovský a Martin Režný, r. Pavel Cisovský) a román Spalovač mrtvol inscenovali studenti 3. ročníku katedry alternativního a loutkového divadla DAMU v divadle Disk (2008, adaptace Kristýna Filcíková a Jakub Vašíček, r. Jakub Vašíček). Na motivy Fuksovy novely Pan Theodor Mundstock napsal skladatel Leoš Faltus operu Pan Theodor (1984, dosud neprovedeno). – Fuksův zájem o výtvarné umění našel odezvu v monografii Zámek Kynžvart – historie a přítomnost a v průvodních slovech v katalozích k výstavám (např. Antonína Pelce, Karla Laštovky, Ladislava Pichla aj.).

Klíčovými tématy Fuksovy tvorby jsou strach, úzkost, vědomí blížící se katastrofy, zločin, totalitní bezpráví a vyčleněnost ústřední postavy z běhu „normální společnosti“. Ať už autor jednotlivé prózy historicky lokalizuje, nebo se odehrávají v modelovém časoprostoru, v jejich hyperbolizujícím zrcadle nabývají dějinné události, individuální situace i lidské charaktery groteskně symbolického rozměru a často i osudového vyznění. První Fuksovy knihy vznikaly v souvislosti s vlnou židovské literatury 60. let, která mu umožnila promítnout osobní vidění světa do tématu okupace, války a židovského údělu (román Pan Theodor Mundstock, soubory povídek Mí černovlasí bratři a Smrt morčete). Jejich hrdinové jsou zpravidla bezbranní a slabí jedinci, neschopní čelit tlakům temné reality. Oscilují mezi zdáním a skutečností, zoufale touží po záchraně života či po úniku z tíživé přítomnosti, proti níž však mohou postavit jen své vize. V debutu Pan Theodor Mundstock tak židovský úředníček marně hledá možnost spásy v bizarním nácviku situací, které by mu umožnily přežít transport a koncentrační tábor. Pocit úzkosti ze světa ohroženého fašismem i z mikrosvěta rodinných vztahů charakterizuje rovněž román Variace pro temnou strunu. Fuksův osobitý styl, jeho tvůrčí metoda, spočívající v kompoziční a tvarové rafinovanosti, složité metaforice, symboličnosti postav a precizní práci s návratnými motivy, vrcholí v próze Spalovač mrtvol, v níž je podobenství o násilí a ohroženém lidství ztělesněno postavou člověka, který podlehne vábničce moci a sám se stane zvrhlým vykonavatelem zla. V následném vývoji ztrácejí Fuksovy prózy historickou a prostorovou konkrétnost a mění se v modelové příběhy, v nichž postupně vnější virtuozita nabývá převahy nad sdělením. Současně s tím autor hledal vhodný nový tvar a pokoušel se experimentovat s možnostmi moderní pohádky a hororu (Myši Natalie Mooshabrové), psychologické detektivky (Příběh kriminálního rady), humoresky (Nebožtíci na bále) i sci-fi (novela Oslovení z tmy). Posléze se pod tlakem normalizace pokusil spojit svou tvůrčí metodu s tzv. angažovaným tématem: poúnorovým kolísáním inteligence mezi emigrací a domovem (Návrat z žitného pole), poválečným přerodem slovenské vesnice (Pasáček z doliny) i mládím Julia Fučíka (Křišťálový pantoflíček). Teprve prózou Obraz Martina Blaskowitze navazuje Fuks tematicky i tvárně na tvorbu 60. let. Sebe sama opět nalézá v sugestivní evokaci života secesní Vídně a zanikajícího Rakousko-Uherska v rozsáhlém historickém románu Vévodkyně a kuchařka.

Ladislav Fuks zemřel 19. 8. 1994 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz