Dnes oslaví 60. narozeniny novinář a spisovatel Martin Komárek
admin
Martin Komárek – novinář, publicista a prozaik, se narodil 13. 2. 1961 v Praze. Otec Valtr Komárek (* 1930) od poloviny 80. let vedl Prognostický ústav ČSAV, byl významnou osobností listopadové revoluce, v letech 1989–1990 byl místopředsedou první polistopadové federální vlády, po volbách v roce 2006 působil jako poradce předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka. Je autorem autobiografické prózy Kronika zoufalství a naděje (2004). – Martin Komárek maturoval v roce 1979 na pražském gymnáziu Turbová. Vystudoval filozofii na FF UK (1979–1984; PhDr.), kde po ukončení studia krátce působil jako odborný asistent. Od roku 1985 pracoval v deníku Mladá fronta, později MF Dnes, kde působil jako redaktor domácí a zahraniční rubriky, bezprostředně po roce 1989 se stal zástupcem šéfredaktora, v letech 1998–2007 byl vedoucím komentátorů a od roku 2007 hlavním komentátorem listu – do roku 2013. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 byl zvolen v Libereckém kraji jako lídr hnutí ANO 2011. V komunálních volbách v roce 2014 kandidoval za hnutí ANO 2011 do Zastupitelstva Městské části Praha 5, ale neuspěl. Na III. sněmu hnutí ANO 2011 byl na konci února 2015 zvolen členem předsednictva hnutí. Je předsedou volebního výboru sněmovny. Byl manželem básnířky Sylve Fischerové. Má pět dětí. Od 19. září 2014 žije v manželství s Petrou Komárkovou
Vedle Mladé fronty Dnes a Magazínu Dnes přispíval do mnoha časopisů, např. do Kmene, Literárních novin, Tvaru, Esquiru, Marianne apod. Spolupracuje s Českou televizí (satirické pořady Stalo se, 2003–2005 a Budování státu, 2004–2005), s Českým rozhlasem, rádiem Classic a dalšími.
Rozsáhlou publicistickou a prozaickou činnost Martina Komárka stmeluje zájem o metamorfózy moderní doby, především v souvislosti s rozpadem dosud platného řádu v důsledku „postmoderní anarchie“. Tato témata významně vstupují rovněž do formální roviny jeho textů, autor poučeně využívá postmoderních vyprávěcích postupů, plynulého mísení žánrů a změn časoprostoru, jež dotváří vyústění jeho knih nejčastěji v deziluzi ze směřování moderního člověka. V knize o různých podobách smrti Dřevěná panenka postmoderní podoba vypravěče, který v textu doslovně vstupuje do těl postav, dotváří magický prostor románu, v němž se otevírají hroby, mrtví promlouvají a hlavní hrdinové se pokoušejí překročit práh mezi viditelným a neviditelným, smrtí a (ne)smrtí. Důraz na formu románu je charakteristický pro Mefitis. Metaforický boj se zlem a marné čekání na příchod mesiáše jsou zde přetaveny do plynulého prolínání dvou dějových rovin příběhů božského syna a nemocného člověka. Satirická sci-fi Smrťáci upozorňuje na nebezpečnou umělost nového světa mj. prostřednictvím vize počítači řízených mezilidských (tělesných) kontaktů. Vypravěčem nejednoznačně hodnocená vzpoura postav proti virtuální realitě znejišťuje hranici mezi umělým světem a přirozeností člověka, četné záznamy chaotického běsnění hrdinů usilujících o změnu řádu jsou vysloveny ve smyslu obavy ze zániku lidské civilizace. Zájem o sci-fi témata, konkrétně v souvislosti s nebezpečím náboženského fanatismu, projevil autor rovněž v románech Rytíři kříže a Rytíři krve.
V dalších knihách se Komárek obecnějším problémům člověka vzdaluje a věnuje se tématům převážně politickým. Nejblíže se společenského dění porevolučních let České republiky, přetaveného do příběhu dvou českých podnikatelů – rivalů, dotkl v románu Králíček vám dodá lesku, avšak soustavný zájem o českou politickou scénu uplatnil především ve svých politických satirách a fejetonech (Všichni dobří státníci, Co jsme dokázali).
Z dalšího díla: České obludy – 2010, Doživotí aneb Knoudi – 2014, Jak (ne)přežít konec světa 21. 12. 2012 aneb Vyžírkové zániku – 2012, Moc nemocných – 2014, Poslední slovo Valtra Komárka – 2013, Proč právě Zeman? – 2013, Vražda slonobijkou – 2014, Jak jsem se mýlil v Miloši Zemanovi – 2017, Nebezpečné stádo aneb Poslanec český a jiné retardované druhy – 2017, Petřín – 2018, Poslední revoluce: Jak jsem žili (1985-1992) – (2019)
Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz, www.databazeknih.cz a https://cs.wikipedia.org
