Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Kamil Mařík

Kamil Mařík – básník, překladatel a autor rozhlasových her, se narodil 2. 6. 1946 v Nové Včelnici.  Vyrostl ve svém rodišti v rodině textilního dělníka. Základní školu navštěvoval v Nové Včelnici, SVVŠ v Jindřichově Hradci (1960–1963). Na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích vystudoval češtinu a tělesnou výchovu (1963–1967, diplomová práce o jihočeské umělecké skupině Linie, působící ve 30. letech, na této fakultě získal roku 1983 titul PaedDr.). Před nástupem na roční vojenskou službu (1967–1968, mj. v Českých Budějovicích a Prachaticích) krátce učil na ZDŠ v Lomnici nad Lužnicí. Po návratu zprvu pracoval jako číšník v budějovických Masných krámech a poté nastoupil jako metodik v Krajském kulturním středisku (1968–1971) a inspektor pro kulturu Jihočeského krajského národního výboru (1971–1974). Při zaměstnání absolvoval postgraduální studium kulturní politiky na Vysoké škole politické ÚV KSČ v Praze (1971–1973). Po přesídlení do Prahy vedl literární oddělení na ministerstvu kultury (1974–1983) a působil jako tajemník Sdružení českých překladatelů (1983–1990). V letech 1990–1991 učil na základní škole pro děti s vadami řeči, 1991–1994 byl šéfredaktorem nakladatelství Victoria Publishing, 1994–1997 byl šéfredaktorem ekonomické redakce nakladatelství GRADA Publishing, v roce 1998 pracoval v tiskovém odboru Chemapol Group. V letech 1999 – 2001 pracoval jako vedoucí redakce podniku SEVT. Od roku 2001 provozuje nakladatelství odborné literatury Kamil Mařík – Professional Publishing.

První báseň Mařík uveřejnil roku 1965 v Jihočeské pravdě (České Budějovice) za vysokoškolských studií, kdy také spoluzaložil a vedl amatérskou poetickou vinárnu v českobudějovickém hotelu Malše. Poezii, glosy, recenze, články a básnické překlady otiskoval mj. v Rudém právu, Tvorbě, Květech, Čs. vojáku, Literárním měsíčníku, Světě práce, Kmeni, Výběru z nejzajímavějších knih, Mladé frontě, Sovětské literatuře a Světové literatuře, jako člen Asociace sommeliérů příležitostně publikuje články o víně (České listy aj.). – Dramata, rozhlasové hry, a zejména poezii Mařík překládá především z bulharštiny (částečně se svou ženou Marií Maříkovou, *1948), dále ze slovenštiny, ruštiny, polštiny, srbštiny a chorvatštiny, francouzštiny, prostřednictvím ruských převodů taktéž z kazaštiny a tádžičtiny. Napsal písňové texty pro českou inscenaci dramatu Wolfganga Hildesheimera Obětovaná Helena (premiéra 1986). Je autorem původních rozhlasových her Andělé na podzim (1978, o západoněmeckých revanšistech), Cesta do začátku (1980, s tematikou válečného totálního nasazení), Atentát (1982, o pokusu zavraždit V. I. Lenina v době občanské války v Rusku), rozhlasových her pro mládež Petrohrad 1. ledna 1918 (1982) a Nebezpečná láska (1984). V Československém rozhlase byla uvedena i jeho auditivní báseň Dlouhá cesta (1980). Roku 1986 absolvoval spolu s Jiřím Žáčkem, Karlem Sýsem a Petrem Skarlantem studijní cestu do Paříže. Maříkovu překladatelskou činnost ovlivnily četné pobyty v Bulharsku a ve státech bývalé Jugoslávie. Příležitostně užíval pseudonymu Antonín Hlinka a šifry ma.

Již v básnické prvotině ale… se Mařík představil jako autor reflexivní politické lyriky, usilující o souzvuk soukromého prožitku a tendenčního básnického sdělení. Apelativní historickou retrospektivou je poema Veliký koncert, inklinující k žánru agitační litanie, dedikované bezejmenným obětem a hrdinům leningradské blokády za druhé světové války; tragické válečné ovzduší je tu konfrontováno s heroickým poselstvím hudby. Verše z let 1973–1978 shromáždil Mařík ve sbírce Zrození. Jejím leitmotivem je demonstrativní přitakání pozemskému světu a naplňování víry v lidskou naději, v dalších sbírkách přerůstající až do obdivu k postavám, které ztělesňují rudimentární dělnost a činorodost (zejména v knížce Jak se dělá sad). O první generační bilanci a o publicisticky koncipovaný dialog s dobou se pokusil ve sbírce Básně z noci do dne, v níž do žánru politické lyriky promítl své tvůrčí krédo k moralitě směřující poezie. V devadesátých letech poezii nepublikoval, vrátil se k ní až po roce 2000 skladbou Rozhovor bílého s černým. Podobně jako některé texty z předchozích sbírek vystavěl tuto skladbu na dialogickém základě – inspiroval se šachovou hrou a text komponoval jako dialog hráčů během šachové partie.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz