Dnes oslaví 80. narozeniny básnířka a výtvarnice Alena Nádvorníková

Alena Nádvorníková (rozená Bretšnajdrová) – básnířka a výtvarnice, historička a teoretička umění se zaměřením na surrealismus a art brut, se narodila 12. 11. 1942 v Lipníku nad Bečvou.  Vyrůstala v rodině středoškolských učitelů, maturovala roku 1959 na Jedenáctileté střední škole v Lipníku nad Bečvou. V témže roce začala studovat češtinu a výtvarnou teorii a výchovu na FF UP v Olomouci. Významný vliv na ni mělo setkání s Václavem Zykmundem, u něhož obhájila diplomovou práci Výtvarný projev kolem Devětsilu (1964). Roku 1968 získala titul PhDr. a na olomoucké FF UP s přestávkami vyučovala dějiny moderního umění až do roku 1996 (v témže roce se habilitovala na základě souboru studií K surrealismu). V roce 1978 se provdala do Francie a v letech 1980–1981 pobývala v Paříži (opakované pobyty ve Francii pak i v letech 1982–1989), určující však pro ni byly též cesty do Itálie, Španělska a Anglie; po roce 1989 pak navštívila i Řecko, Tunis, Tenerife, USA (New York). Roku 1987 se přestěhovala do Prahy, kde žije dodnes. V letech 1987–1990 působila jako redaktorka v nakladatelství Odeon, od roku 1997 se věnuje výhradně vlastní tvorbě a ediční a výstavní činnosti.

Debutovala roku 1964 v Repertoáru malé scény, ve druhé polovině šedesátých let publikovala (též pod dívčím jménem) kresbobásně a referáty o výtvarném umění v časopise Červený květ, od devadesátých let tiskla básně, kritiky a eseje v periodikách Iniciály, Intervence, Umění, Lidové noviny, Ateliér, Jarmark umění, Revolver Revue, MF Dnes, Literární noviny, Host, Právo, Intelektuál, Knižní novinky, Tvar a Výtvarné umění; rovněž přispěla do zahraničních publikací a časopisů Surréalisme (Paříž), Romboid (Bratislava), Výtvarný život (Bratislava), S.U.RR. (Paříž), Bergamo Film Meeting ’97 (Bergamo). – Od roku 1972 se účastnila aktivit Surrealistické skupiny v Československu utvořené kolem Vratislava Effenbergera.Podílela se na publikacích samizdatových edic Surrealistické skupiny Le La a Studijní materiály a dokumentace; mj. se účastnila sborníků Otevřená hra (1978), Sféra snu (ed. Albert Marenčin, 1983), Proměny humoru (eds. Vratislav Effenberger, Martin Stejskal, 1984), Opak zrcadla (eds. Jiří Koubek, Jan Švankmajer, 1986) a jako překladatelka participovala na sborníku Zlato času (eds. Martin Stejskal, Vladislav Zadrobílek, 1989; současně vyšlo v samizdatové edici Dokumenty Vladislava Zadrobílka). Redigovala jediné číslo samizdatové revue Gambra (1989, spolu s Ivem Puršem), na začátku devadesátých let stála u obnovení surrealistické revue Analogon (od 1990 autorsky, od 1992 jako redaktorka). – Uspořádala a texty v katalozích doprovodila mj. výstavy Knižní grafika výtvarníků Devětsilu ve dvacátých letech (Olomouc 1966), Emila Medková (Bratislava 1977; Praha 1985, 1988, 1999), André Masson (Praha 1993), L’art brut – umění v původním (surovém) stavu (Praha 1998), Tschechischer Surrealismus und Art Brut (Vídeň 1999), L’art brut tchèque (Paříž 2002; Brusel 2004), Art brut v českých zemích: mediumici, solitéři, psychotici (Cheb – Olomouc 2008); podílela se na přípravě expozic a katalogů Karel Teige 1900–1951 (Praha 1994), Český surrealismus 1929–1953 (Praha 1995), Surrealistická obraznost a kresba (Praha 1997) aj. Měla dvacet samostatných výstav (kresby), velká retrospektivní výstava Uvnitř a vně se uskutečnila roku 2011 v Českém kulturním centru v Paříži; její dílo se též objevilo na řadě domácích i zahraničních skupinových expozic, zejména surrealisticky orientovaných. – Gestické kresby na stěnách jejího bytu, k nimž v posledních letech soustředí svou hlavní výtvarnou pozornost, zachytil vedle fotografií v knižním souboru Kresbobásně též krátký film Praha, Pařížská (2015; r. Jan Strnad), promítaný při příležitosti stejnojmenné výstavy na jaře 2015 ve Francouzském institutu v Praze.

První umělecké pokusy, příznačně propojující složku literární a výtvarnou, představují tzv. kresbobásně, jež autorka vystavila roku 1966 v Ostravě, rok poté v Olomouci a v témže roce je také knižně publikovala pod názvem Kresbobásně Aleny Bretšnajdrové. Zatímco bibliofilský cyklus z šedesátých let byl zčásti ještě závislý na inspiračních zdrojích (kaligramy Guillauma Apollinaira), v souboru Kresbobásně dnes a jiné kresby (i z bytu) a básně, vzniklém téměř o padesát let později, se v prostoru téhož žánrového útvaru v kondenzované podobě zúročila autorčina svébytná umělecká zkušenost. Zařazené kresbobásně i samostatné básně a kresby nesou všechny klíčové rysy autorčiny poetiky: manifestováno je těsné propojení vnějšku (těla) a vnitřku (imaginace) subjektu, od textu jako nositele sdělení se tu vykračuje směrem k poezii-gestu. Kresbobásně se často ocitají za hranicí vizuální čitelnosti, samostatné básně připomínají jazykolamy, zaříkávání či jiné texty založené na rytmu, onomatopoie a humorné nadsázce.
Soustavné literární tvorbě se Nádvorníková věnovala od začátku devadesátých let. Již od knižní prvotiny Praha, Pařížská vytvářela svou poetiku na základě spontánního psychického automatismu, odkud též vycházejí její kresby, včetně těch, jimiž své sbírky pravidelně doprovází. Důrazem na lapidárnost, úsečnost výpovědi a současně smyslem pro mnohovrstevnaté, vnitřními souvislostmi protkané struktury básní a básnických cyklů zároveň toto surrealistické dědictví překonávala a učinila svou poezii prostorem pro originální, dramaticky vypjaté a ryze osobní vyjádření. Klíčovou roli hrají zvukové kvality řeči, aliterace, rytmus, rým či asonance („vlakové básně“ ze sbírky Praha, Pařížská); charakteristické jsou náhlé významové posuny, zneklidňující jazyková hra, parafráze ustálených rčení anebo aktualizace gramatických variant. Naléhavost poezie, psané s cílem zachytit bezprostřední nálady, životní pocity, zasuté vzpomínky či odkaz na širší kulturní kontext (Vzpomínky na prázdniny), podtrhuje časté užívání imperativů, zvolání a tázacích vět, veršových přeryvů, zlomů a fragmentů (Sopky a tratě). Důvěrný, a přesto nejednoznačný vztah k věcem, událostem a dějům nachází svou paralelu ve znovuobjevování slov a jejich významů – Nádvorníková vytváří svět, v němž vedle sebe stojí něha, pobouřený sarkasmus i sebeiroinie. Své stroficky přísně organizované (Děje) a současně spontánně plynoucí básně příležitostně doplňovala rovněž záznamy snů (Uvnitř hlasů; Kompoty noci, krystaly dne). – Sedm básnických sbírek, publikovaných v letech 1996–2006, shrnula v roce 2012 autorka v souborném vydání nazvaném Poesie.
Teoretické a umělecko-historické texty zabývající se surrealismem a tzv. původním uměním (l’art brut) soustředila již v devadesátých letech do souboru K surrealismu; vyvrcholení její odborné činnosti v oblasti českých podob art brut představuje práce Art brut v českých zemích.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz