Dnes oslaví 85. narozeniny spisovatel a scénárista Roman Ráž

Roman Ráž – prozaik, rozhlasový, televizní a filmový scénárista, se narodil 28. 5. 1935 v Praze v rodině pražského podnikatele, který byl v roce 1949 v politickém procesu odsouzen do vězení, kde v roce 1950 zemřel. Nevlastní bratr z otcova druhého manželství Rudolf Ráž (* 1944) je filmovým a televizním scenáristou. – V Brně, kam se matka po rozvodu přestěhovala, studoval Ráž na klasickém gymnáziu a po jeho zrušení na Střední zdravotnické škole (maturita 1953), v letech 1953–58 pak na FF v Brně dějiny umění a estetiku (diplomová práce Jevištní dílo Josefa Čapka), současně v prvních dvou letech zároveň filmovou vědu a dramaturgii na FAMU v Praze (1954–56). V roce 1983 získal na katedře divadelní a filmové vědy FF UK titul PhDr. V letech 1958–60 působil jako dramaturg a režisér zábavných pořadů v Krajském domě osvěty v Brně, po jeho reorganizaci (1960) jako dramaturg a autor v Krajském podniku pro film, koncerty, estrády. Od roku 1967 byl dramaturgem literárně-dramatického vysílání brněnského studia Československé televize. Odtud byl jako signatář 2000 slov v roce 1970 propuštěn a stal se spisovatelem z povolání. Roku 1976 přesídlil do Prahy, kde obnovil spolupráci s Československou televizí a s Československým rozhlasem (od 80. let) a začal pracovat pro FS Barrandov. V roce 1989 se podílel na založení Klubu spisovatelů nestraníků, v němž působil zpočátku jako předseda. Od počátku byl členem Obce spisovatelů i členem její Rady, působil též ve výboru Českého centra PEN klubu.

Povídkami, básněmi i fejetony přispíval do periodik Nový život, Květen, Host do domu, Kmen, Literární noviny, Lidové noviny, Filmové a televizní noviny aj.; odborné články a cestopisné črty publikoval v časopise Koncerty a estrády. Je autorem řady původních rozhlasových her: Smyčka (1965), Ruce nad vodou (1965), Když tráva znovu kvete (1965), Legenda o střeše světa (1966), Jak poznám nepřítele (1966), Faust umírá dvakrát (1967), Než pstruh ztratí duhu (1968), Spor o poklad na ostrově Délu (1969), Pozvání spravedlivých (1969), Hrdina televizních seriálů (1983), Paměť kamene (1984), O jedné cestě (1985), Hodina pod radniční věží (1986), Sedm pádů Petra Doubka (seriál, 7 dílů, 1987), Tři basy piva v horkém létě (1988), Neodeslané dopisy (seriál, 10 dílů, 1989), Kámen v okně (1989), Pasti a pastičky (1996), Vymahač (2005). Do cyklu Jak se máte Vondrovi? přispěl seriály: Ve stínu ordinace (5 dílů, 1980), Jak ohleduplně jednat se starými lidmi (3 díly, 1982), Schody do ráje (3 díly, 1989) a Kopec za 9 milionů (3 díly, 1989). Pro Československou televizi napsal řadu her a adaptací: Jediná noc (1963, podle stejnojm. povídky), Pozvání spravedlivých (1968, obojí r. Alois Hajda), Kaktus – bomba – letadlo (1969, r. Václav Vorlíček), Taková tečka na mapě (1975, r Jaroslav Hužera), Magnetická luneta (1975, r. Anna Procházková), Střecha pod vodou (1979, r. Evžen Sokolovský), Sedm kilo pro Králíčka (1980, r. František Laurin), Drž se rovně, Kačenko (1983, r. Věra Jordánová), Osmý div světa (1988, r. Otakar Kosek), Otravný víkend (1989, r. Ludvík Ráža), Než poznáš první úsměv (1989, r. Ludvík Ráža), Volavka (1991, r. Jana Semschová), Vyžilý Boudník (1991, sc. + Eduard Verner, r. Václav Křístek), Kámen v okně (1992, r. Otakar Kosek), In flagranti (1993, r. Anna Procházková, podle stejnojm. novely), Narcisový dům (1994, podle stejnojm. románu) a Žena v kleci (1997, oba r. Josef Henke). Napsal scénář k filmu Prodavač humoru (1986, r. Jiří Krejčík, sc. + Jiří Krejčík, podle stejnojm. románu) a filmovou detektivku Smrt v kruhu (1989, r. Milan Růžička). Spolupracoval na scénáři filmu Vrabčí hnízdo (1990). Je autorem divadelní hry Bonviván podle vlastního stejnojmenného románu (2006) a několika pódiových a televizních pořadů pro děti (1958–1963), řady zábavných kabaretních pásem pódiových a televizních. – Užíval pseudonymu Ivan Dlouhý (kabaretní pořady 1960–68) a šifer R. R. aj. Některé rozhlasové adaptace (povídek a románů Jana Otčenáška) podepisoval jménem první manželky Marty Brabcové.

Na začátku 60. let se Ráž svými novelami a některými povídkami zařadil do proudu analyticky reflexivní a později absurdní literatury. V alegorických příbězích hrdinů putujících za ideálem (nebo sloužících ideálu neznámému) reflektovaly jeho tehdejší modelové prózy zejména problematiku manipulace člověkem a míru kompromisu, již smí jedinec učinit. Jejich kompoziční stavba pracuje se střídáním časových rovin a s vrstvením různých perspektiv (Učitel ptačího zpěvu, Jednou se ohlédneš, Kdo umlčel Matyáše). Ústřední téma hledání integrity, autenticity vlastní osobnosti, hledání mezí konformity i cesty k aktivnímu prožití lidského života charakterizovalo Rážovy prózy i v 70. letech, třebaže se v této době přiklonil k postupům a schématům realistického, společensko-psychologického románu. Vnější dramatičnost příběhům někdy dodává kriminální zápletka nebo motiv vydírání. Ať již Ráž vypráví o skupině obyvatel rakouského městečka (Smrt v kaštanovém domě), o estrádním náboráři (Prodavač humoru), či o pražském taxikáři a jeho dvou bratrech z Vysočiny (Bludné kameny), jeho hrdinové se dostávají do složitých vazeb s okolím, s rodinou a spolupracovníky. Procházejí životní krizí a názorovými střety, které je přivádějí k nutnosti sebepoznání, uvědomění si své dosavadní přizpůsobivosti a posléze k odmítnutí kompromisů v zájmu zachování vlastního charakteru a morálky. Vedle próz s individuální problematikou životního zmoudření, v obecné rovině odmítajících násilí, netoleranci a sobectví, touhu po majetku i psychické slabošství (Narcisový dům, In flagranti), se od poloviny 80. let v Rážově tvorbě objevují i návraty k absurdní poetice s prvky humoru a satiry. Prostřednictvím příběhů o trapných hrdinech, společenských příživnících autor kritizuje dobový společenský život a pražské umělecké a kulturní instituce (Vrabčí hnízdo, Šokmistr). Rážova tvorba z 90. let navrací individuálně psychologická a etická témata, kterým se autor věnoval již ve svých hrách pro rozhlas (soubor her Smyčka) a televizi. Osudy jeho hrdinů jsou vpleteny do obecnější společenské či politické situace, se kterou se musí vyrovnat. Zatímco pasivita a slabost hrdiny knihy Cesta po kolenou má za následek podřízení se životu v totalitě v jeho chudobě materiální i duchovní, v románu Zachránci samoty představuje Ráž postavy sice psychicky nevyrovnané, zato však aktivně jednající s živelnou touhou být ve svých životech šťastni. Tabuizovaná témata homosexuality, nevěry, či nemanželského dítěte jsou zde ztvárněna v kontrastu k omezené malosti české vesnice. Mechanismy moci odkrývá Ráž v próze (původně rozhlasové hře) Faust umírá dvakrát: modelový příběh jihoamerického politického vůdce, na něhož byl spáchán atentát, se stává metaforou neúnosného politického a společenského tlaku na člověka obecně. Ve svých posledních knihách dokumentuje Ráž tragikomickou stránku stárnutí mužů, kteří opakovaně selhávají v pokusech ještě něco ve svých životech dokázat a být za to obdivováni a milováni (Bonviván), či v nutnosti zachovat svůj zbývající život bez rušivých změn (Kámen v okně).

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz