Dnes uplyne 100 let od narození spisovatele Ivana Skály

Ivan Skála – básník, kritik a teoretik kultury, překladatel, se narodil 6. 10. 1922 v Brandýse nad Labem. Vlastním jménem Karel Hell. Syn zámečníka. Rané dětství prožil v Plánici u Klatov, kde také absolvoval první třídu obecné školy. Základní školní vzdělání dokončil v Praze a Brandýse nad Labem, kde po smrti matky pobýval tři roky u prarodičů. Maturoval na obchodní akademii v Praze-Smíchově (1941) a krátce pracoval jako účetní a korespondent. Od roku 1942 byl totálně nasazen v Berlíně. V roce 1945 se stal kulturním referentem v Ústředním výboru Svazu české mládeže, od roku 1946 pracoval v kulturní rubrice Rudého práva. (V roce 1946 začal při zaměstnání studovat na Vysoké škole politické a sociální, studium však nedokončil.) V roce 1959 přešel do aparátu Svazu československých spisovatelů (SČSS), kde působil ve funkci tajemníka a prvního tajemníka. V roce 1964 na vlastní žádost z SČSS odešel, neboť nesouhlasil s jeho novou orientací, ale chápal ji jako zradu věci socialismu. Po roční tvůrčí dovolené se v roce 1965 vrátil do Rudého práva, tentokrát jako kulturněpolitický komentátor. V roce 1967 se stal ředitelem nakladatelství Mladá fronta, v březnu 1968 byl však z funkce odvolán. Od března 1969 krátce vykonával funkci tajemníka kulturního výboru České národní rady. V roce 1970 byl jmenován ředitelem nakladatelství Československý spisovatel. V letech 1982 až 1987 byl předsedou Svazu českých spisovatelů. Působil i ve funkcích politických, mj. byl 1960–71 poslancem Národního (od 1968 Federálního) shromáždění a 1962–71 členem ÚV KSČ.

Poprvé publikoval ve Studentském časopise (1939, verše, poznámky). Od května 1945 do 1989 přispíval verši, politickými a kulturními komentáři, polemickými články, reportážemi, kritikami a recenzemi (zabývajícími se kromě literatury např. i filmem) zejména do Rudého práva a dále do periodik: Tvorba, Lidová kultura, Haló nedělní noviny, Mladá fronta, Svět v obrazech, Kytice, Nový život, Literární noviny, Plamen, Impuls, Kmen, Literární měsíčník, Tvorba, Květy aj.

Skálova raná sbírka Křesadlo, soustřeďující válečnou poezii, prostoupenou pocity zmaru a utrpení, ohrožení a žalu, ale i motivy milostnými, byla silně poplatná tvorbě Františka Halase. Obdobně tomu bylo i ve sbírce Přes práh, vystavěné na kontrapunktu mezi silami zla a zkázy a mezi láskou a životem. V tomto případě sbírku tvořily jak básně válečné, tak verše inspirované osvobozením a vizí šťastné budoucnosti.
Halasovskou dikci opustil Skála počátkem 50. let. Tehdy začal psát agitační, schematické verše, plné obdivu ke světu práce a propagující boj za vítězství socialismu (Máj země, poema Fronta je všude). Po šestiletém odmlčení si pak vytvořil vlastní poetiku sloučením vlivu několika vzorů: k Františku Halasovi přibyli Vítězslav Nezval, Stanislav Kostka Neumann, Josef Hora, Vilém Závada i Vladimír Holan (A cokoli se stane…). Pro Skálovy sbírky je však i nadále příznačná oddanost komunismu, frázovité opěvování hodnot, jako jsou každodenní život, prosté věci, mír, láska a práce. Základními opěrnými body mu jsou zejména politické a historické osobnosti, události a výročí. Široká škála jeho témat zahrnuje jak reflexi světové války a komunistických revolucí (1917, 1948), výzvy k solidaritě s bojujícími na celém světě a obžaloby západního imperialismu, tak i vzpomínky na dětství či přírodní lyriku. Autorovo politické stanovisko se promítlo také do oddílů básní inspirovaných cestami na jih Evropy ze sbírek Ranní vlak naděje a Zdravím vás, okna, které později vyšly samostatně (Blankytný kalendář). V 60. letech vznikají Skálovy verše v polemice se soudobým směřováním české literatury a s těmi, které považuje za zrádce a nepřátele socialismu. Jsou prostoupeny rozčarováním, hořkostí a úzkostí ze ztráty iluzí i přátel a také motivy stárnutí a smrti (Posel přichází pěšky, Čtyři básně o smrti a Strom). S tzv. normalizací se do Skálových veršů vracejí optimismus, nadšení a výzvy ke znovuzařazení se do „šiku budovatelů nové společnosti“. Již natrvalo se v nich však usídlují také motivy plynutí času a konečnosti života, potřeba životní rekapitulace a touha předat štafetu nastupující generaci (Co si beru na cestu, Oheň spěchá, Bermudský trojúhelník, Má Vysočina, Havran nepřilétá s květinou).

Ivan Skála zemřel 6. 2. 1997 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz  

Komentáře