Dnes uplyne 105 let od narození básníka Jana Hanče

Jan Hanč se narodil 30. 5. 1916 v Plzni. Rané dětství strávil ve svém rodišti, kde jeho otec byl konstruktérem obrněných vozů ve Škodových závodech. Poté, co otec byl na začátku 20. let přeložen do Prahy, vyrůstal Hanč v pražském Podskalí a později ve Vysočanech. Věnoval se lehké atletice (zejména sprintu na 200 m). Po studiu na obchodní akademii (maturoval 1935) se stal obchodním zástupcem a nákupčím Pragofructu, firmy dovážející jižní ovoce. Od roku 1948 pracoval jako plánovač v ČKD Praha a zároveň byl lehkoatletickým trenérem. V roce 1961 odešel do invalidního důchodu a poslední léta života podstoupil sérii komplikovaných operací.

V letech 1945–48 byl členem Skupiny 42, jejíž poetiku propagoval i v oblasti výtvarného umění. První básně uveřejnil roku 1946 v Listech a Mladých arších, básněmi přispěl do katalogů výstav Václava Bartovského a Kamila Lhotáka (obě 1948). Hančovy básně, sentence a deníkové záznamy byly posmrtně – především péčí Jana Lopatky – od roku 1965 uveřejňovány v Tváři, Slovenských pohľadech (Bratislava), Kováku, po roce 1989 mj. v Tvaru a Fragmentu K (Bratislava); byly čteny rovněž na literárních večerech v pražské Redutě (1967) a Viole (1970). V samizdatu byl vydán soubor díla Události (1976).

Za svého života uveřejnil Hanč pouze sbírku veršů a prozaických miniatur Události, v níž se v souladu s programem Skupiny 42 zaměřoval na konkrétnost poetického vidění a na zcivilnění a zprozaičtění lyrické výpovědi. Těžištěm jeho literárního odkazu, vydaného opět pod souhrnným názvem Události (v torontském vydání Sešity), jsou dochované deníkové zápisky a glosy, zejména z let 1962–1963. Autor v nich usiloval o spojení konkrétního záznamu s reflexí obecné lidské situace a proklamoval postoj záměrného spisovatelského outsiderství, které je nezávislé na tendenčních dobových ideologiích. Se značnou skepsí dospíval k požadavku autentického sebevědomí nekonformního umělce, svobodně se vyjadřujícího výlučně v žánrových podobách „literatury vně syžetu“. Negace vlastních romantických tvůrčích východisek tváří v tvář společenské realitě posléze u Hanče vyústila v existencialistické zacílení jeho sarkastických sebereflexí a sond do světa lidí žijících na morální periferii. Principiální odmítání tradičních literárních postupů v umění a touha po nezprostředkovaném životním prožitku sbližuje jeho deníkové záznamy a prozaické mikrotexty s estetikou severoamerického a evropského literárního undergroundu.

Jan Hanč zemřel 19. 7. 1963 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz