Dnes uplyne 110 let od narození spisovatele Kamila Bednáře

Kamil Bednář, otec scenáristy, dramaturga a herce Jiřího Bednáře a Ivana Bednáře, dramaturga, scenáristy a režiséra, se narodil 4. 7. 1912 v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze a po první státní zkoušce na Právnické fakultě navštěvoval šest semestrů přednášky na FF UK (literární věda a literární historie). Od roku 1939 byl zaměstnán jako redaktor nejprve krátce v nakladatelství Melantrich, pak u V. Petra a od roku 1949 v Čs. spisovateli. Od roku 1959 se věnoval jen literární práci. Roku 1947 spoluzaložil skupinu Ohnice, roku 1967 skupinu Pevný bod. Publikoval v periodikách: Čteme, Impuls, Kritický měsíčník, Literární noviny, Nový život, Panoráma, Tvorba aj. Redigoval časopis Mladá kultura.

Svou spirituální lyrikou dosáhl největších úspěchů na rozhraní 30. a 40. let, kdy byl také přijímán jako mluvčí nastupující básnické generace. V apokalyptických vizích sbírky Kamenný pláč, vyrůstajících z tématu bolesti, se láska váže se smrtí. Za monumentalizovaným světem jevů je odhalováno skryté duchovní dění. Abstraktní rovina úzkostných otázek získává naléhavost v cyklu Veliký mrtvý, v němž se Bednář vyrovnával s otcovou smrtí. V eseji Slovo k mladým se pokusil zformulovat životní pocit generace utvářené skepsí k ideologiím, vyslovil se pro poezii „nahého člověka“ vyvázaného ze společenských vztahů a pro návrat k „věčným hodnotám“. Za války vznikala souběžně se sbírkami hlavní tragické linie i Bednářova poezie rodinného štěstí a milostné harmonie. Po osvobození se autor nejprve pateticky vypořádával s válečnými hrůzami a postupně nalézal východisko z pocitu nezakotvenosti v prosté lásce k životu a k lidem. Jeho verš se prozaizoval a jeho pohled se pronikáním epických prvků objektivizoval. Ale i v úsilí o věcnou civilní poezii zůstal básníkovou charakteristickou polohou patetický lyrismus, který se později (na přelomu 60. a 70. let) mohl rozvinout zvláště v opětovných návratech k válečným zážitkům a tématu vděčnosti k Rudé armádě (Nezapomenutelný čas, Závrať návratu). Jeho teoretizující úvahy (Střepiny, o které jsem se sám pořezal) navázaly na Slovo k mladým jak odporem k tvárným experimentům, tak požadavkem étosu v umění.

Bednářova improvizační lehkost se zvláště v 50. letech a začátkem let 60. uplatnila také v rozsáhlé tvorbě pro děti a překladech z angličtiny, bulharštiny, francouzštiny, italštiny, latiny, maďarštiny, němčiny, portugalštiny, ruštiny, slovinštiny, švédštiny; soudobou českou poezii ovlivnily jeho objevné překlady amerického básníka R. Jefferse, jejichž knižní vydání doprovodil Bednář studiemi a životopisnými poznámkami.

Kamil Bednář zemřel 23. 5. 1972 v Mělníku.

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1995