Dnes uplyne 125 let od narození spisovatele Miloslava Novotného

Miloslav Novotný – prozaik, literární historik a bibliograf, kunsthistorik a překladatel, se narodil 17. 6. 1894 v Radomyšli.  Otec byl lékařem. Novotný vystudoval gymnázium v Písku (maturita 1913) a češtinu a němčinu na FF UK (PhDr. 1920 prací Kritická činnost Jaroslava Vrchlického). V letech 1921–1924 byl tajemníkem Svazu osvětového (pozdější Masarykův ústav pro národní výchovu) v Praze, od roku 1922 externím redaktorem Národních listů, od roku 1924 knihovníkem Národního muzea. Spolu s Josefem Volfem zde založil Literární archiv a roku 1927 se stal jeho správcem. Od roku 1937 přednášel souběžně dějiny knihoven a knihtisku na Státní knihovnické škole v Praze. V roce 1939 byl jmenován zemským muzejním radou, 1941 prozatímním správcem a zároveň vedoucím Literárního archivu a 1945 přednostou knihovny Národního muzea. V letech 1951–1955 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČSAV, poté odešel do důchodu.

Velmi aktivně Novotný působil v českém literárním životě jako člen vědeckých společností, dále Spolku českých bibliofilů (od 1938 místopředseda, od 1948 předseda). Redigoval časopisy Republika (1919), Zpravodaj Družstevní práce (1923), Kulturní zpravodaj (1924–1929), Český bibliofil (1929–1942), Literární rozhledy (1930–1931), Rozhledy po literatuře a umění (1932–1938), Literární noviny (1937–1938, 1946–1949), Časopis Národního muzea (oddíl duchovědný 1946–1947). Řídil knižnice Živé knihy (1923–1930), Nesmrtelní (1927–1930, s Václavem Poláčkem), Generace (1928–1930, vše Družstevní práce), Nová bibliotéka (1924–1926), Byblis (1925), Blaník (1924–1941, vše Kvasnička a Hampl), Národní klenotnice (1939–1952, Evropský literární klub), Ottovy nové knihy (1934–1935, Ottovo nakladatelství), Marginálie (1944–1950, s Karlem Jánským, Orbis), Literární příloha Prácheňského kraje (1924–1926). 1922 byl spoluzakladatelem vydavatelství Družstevní práce, jemuž dal první literární program, 1937–1950 externím učitelem a zkušebním komisařem na Státní knihovnické škole v Praze. 1947–1948 byl též literárním poradcem v Ottově nakladatelství. Kromě časopisů, jejichž byl redaktorem, publikoval od 1918 v Národě, Národních listech, Cestě (od 1929 divadelní referát), České osvětě, Lidových novinách, Zvonu, Lumíru, Rozpravách Aventina, Činu, Panorámě, Kmeni, Českém slově, Kulturní politice, Tvorbě, Národní politice, Magazínu Družstevní práce, Prager Presse, Nivě, Pestrém týdnu, Dělnické osvětě, Kultuře doby, Literárním světě, Rudé záři, Národním osvobození a mnoha dalších odborných časopisech i v denním tisku. Po válce publikoval v periodikách: Rudé právo, Literární noviny, Mladá fronta, Květy, Lidová demokracie aj. Používal pseudonymů Cauchemare, Erik Milnar, Jean de la Mornay, Jiří Hlídek, Jiří Hrubý, J. Skalský, Karel Jesenský, Petr Souhrada, Zdeněk a mj. šifer Dr. Mil. Ný, Dr. M. N., J. Ný, J. N-ý, Mil, Mil., Milný, MilNý, Mil Ný, Mil. Ný, -minov-, mn, mn., mn-, -mn.-, m. n., MN, M. N., MNR, M. Ný., n, n., -n-, N., ne, Ný, Ný., vl., -vn-, vý., x, ý, -ý., -z-.

Hlavním přínosem pro českou literární vědu byla Novotného činnost literárněhistorická, zaměřující se zejména na národní písemnictví 19. století. Celoživotní bibliologická praxe i přístup k pramenům v knihovně Národního muzea měly vliv na metodu jeho vědecké práce, založené na pozitivistickém shromažďování dokumentů a zpřístupňování bibliograficko-životopisných údajů, rezignující většinou na hlubší analýzu literárního vývoje a kulturních souvislostí. Pramennou povahu mají studie máchovské (Portrét K. H. Máchy, K. H. Mácha, poutník romantický), zejména však řada prací souvisejících s životem a tvorbou Boženy Němcové (Božena Němcová, Božena Němcová a světská krása, Josef Němec, rodák novobydžovský, muž B. Němcové). Zásadní místo v Novotného vědecké činnosti zaujímá práce editorská. Rozhodující zásluhu měl na kritickém vydání sebraných spisů Boženy Němcové a Jana Nerudy, uspořádal a vydal též podstatnou část díla Karla Havlíčka, Zikmunka Wintra, Josefa Hory, Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Wolkra. Veškerý dostupný materiál o Němcové a Nerudovi se pokusil shromáždit v nedokončeném souboru dokumentů Život Boženy Němcové a Život Jana Nerudy. Edičně významné bylo také vydávání výborů z české obrozenecké poezie a prózy, lidových kramářských a jarmarečních písní, ruské bohatýrské epiky, textů Starého zákona aj.
Řadu let se Novotný časopisecky věnoval divadelní kritice, přičemž dramatický útvar hodnotil především jako literární dílo. Okrajový charakter měly autorovy počáteční beletristické pokusy (povídky pro bibliofily Ďábelské limity, Svízele bibliografovy, Skon knihovníka Merlína), významnější byly překlady z němčiny, francouzštiny a italštiny (Harald Höffding, Bernhard Kellermann, Johann Wolfgang Goethe, Gustav Flaubert, Niccolò Machiavelli aj.).

Miloslav Novotný zemřel 22. 12. 1966 ve Strakonicích.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz