Dnes uplyne 150 let od úmrtí spisovatele Karla Jaromíra Erbena

Karel Jaromír Erben se narodil 7. 11. 1811 v Miletíně. Pocházel z podkrkonošské, řemeslnické a písmácké rodiny. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, od roku 1831 filosofii a od roku 1833 práva. Za studií se účastnil literárních a společenských podniků mladé pokrokové inteligence; již tehdy se též seznámil s Fr. Palackým. Roku 1837 nastoupil úřednické místo u soudu, zpočátku bezplatné; později jako zaměstnanec Královské české společnosti nauk a jako sekretář Českého muzea často konal dlouhé studijní cesty do venkovských archívů. Byl členem Národního výboru, podílel se na přípravách Slovanského sjezdu, jako člen delegace pražského Národního výboru k charvátskému sněmu byl v Záhřebu a v letech 1848-9 redigoval vládní Pražské noviny v liberálním duchu; později redigoval časopis Obzor. Teprve když byl roku 1851 ustaven archivářem města Prahy, měl konečně, těžce nemocný a vysílený úmornou prací i nedostatkem, trvale zajištěnou obživu pro sebe i rodinu.

Významná básnická tvorba je provázena bohatou činností naukovou, zabývající se především literárními a politickými dějinami a národopisem. Připravil k vydání a odborně komentoval kromě historických listinných dokumentů řadu památek starého českého písemnictví. Vrcholy této jeho editorské činnosti představuje redakce druhého dílu obsáhlého Výboru z literatury české a třídílné kritické vydání českých Spisů M. Jana Husi. Národopisné práce ovlivnila romantická teorie, že lidová slovesnost je básnickým projevem starobylého mýtu. Touto teorií byl určován i smysl jeho sběratelské činnosti, jež nechtěla lidovou tvorbu pouze literárně zaznamenávat, nýbrž rekonstruovat a vykládat jako materiál svědčící o charakteru národa. V Prostonárodních českých písních a říkadlech, které jsou dodnes jednou ze základních sbírek našich národních písní, shromáždil více než 2200 písní, roztřídil je podle jejich funkce v životě člověka od narození do smrti, opatřil je variantami i srovnávacími odkazy a doprovodil zvláštním svazkem nápěvů.

Při zpracování národních pohádek (České pohádky) se zabýval převážně pohádkami fantastickými a zaměřil své tvůrčí schopnosti i své odborné znalosti k tomu, aby z pohádek setřel jednotlivé místní příznaky, dobral se jejich základní podoby, typizoval pohádkový útvar v jeho systému zobrazovacích prostředků a tak aby odstranil rozdíly mezi ústním a literárním podáním a zachoval i zhodnotil pohádku jako umělecké dílo celonárodního významu. S Českými pohádkami a s odbornými pracemi o slovanském bájesloví souvisí E. dílo Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních, do češtiny přeložené pod názvem Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských.

Hlavním dílem E. básnické tvorby je jediná sbírka Kytice. Látku poskytla E. lidová slovesnost, převážně česká; nešlo mu však o napodobení lidové tvorby, nýbrž o její nové umělecké zhodnocení.

Karel Jaromír Erben zemřel 21. 11. 1870 v Praze.