Karel Havlíček, podepisující se podle rodiště Borové u Přibyslavi také Borovský, se narodil 31. 10. 1821. Pocházel ze zámožné kupecké rodiny. Gymnázium studoval v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, filozofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře, odkud byl později vyloučen. Na Šafaříkovo doporučení odešel roku 1842 jako vychovatel do Ruska. Soubor článků, které o Rusku napsal, Obrazy z Rus, obsahuje kritiku carské samovlády. V dopisech z Ruska vyjadřuje kritický postoj k ruským poměrům, ale i otevřený pohled na poměry české.
Začátkem dubna 1848 založil vlastní tiskový orgán, Národní noviny. Od samého začátku se staly tribunou liberální strany, v nich byly především formulovány zásady austroslavismu. V Národních novinách rozvinul Havlíček neobyčejně bohatou novinářskou činnost. Začátkem roku 1850 byly Národní noviny vládou zastaveny, ale Havlíček začal již v květnu téhož roku vydávat politickou revue Slovan. V srpnu roku 1851 byl nucen Slovana zastavit. Koncem roku 1951 vláda internovala Havlíčka v tyrolském městečku Brixenu.
V Brixenu se pokoušel literárně tvořit, studoval lidovou slovesnost, četl odbornou literaturu, ale podmínky, v nichž žil, stálý policejní dozor, neustálé prohlídky korespondence i všech písemností, odloučení od vlasti, na niž doléhal nejtužší politický útlak, obavy o rodinu, to všechno podlamovalo jeho energii a zdraví. V dubnu 1855 se směl vrátit do Čech. Již příštího roku zemřel 29. 7. 1856 na souchotiny.
Havlíček byl rozený epigramatik. Hojnější jeho básnická činnost začíná v roce 1848, a zejména 1849, kdy skládá časové politické popěvky, otiskované nejvíce v Šotku, satirické příloze Národních novin.
Vrchol Havlíčkovy básnické činnosti spadá do doby jeho brixenské internace. Tři velké satirické skladby, které tu vznikly, Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra, jsou jednou z forem boje proti hlavním oporám feudálního řádu – státnímu absolutismu a církvi. Protože nemohl bojovat jako novinář, použil jako bojové zbraně smíchu, který protivníka odhaluje a zesměšňuje.