Dnes uplyne 20 let od úmrtí spisovatele Lumíra Čivrného

Básník, prozaik a překladatel Lumír Čivrný se narodil 3. 8. 1915 v Červeném Kostelci. Otec byl barvířským dělníkem. Do školy Čivrný chodil v rodišti, od roku 1927 navštěvoval gymnázium v Trutnově (maturita 1934). V Praze studoval nejprve čtyři semestry na Právnické fakultě UK a od roku 1936 francouzštinu, němčinu, srovnávací literatury a estetiku na FF UK (absolvoval 1946). V letech 1936–1938 byl členem skupiny Blok. Od listopadu 1939 do ledna 1940 vězněn gestapem. V letech 1940–1945 byl zaměstnán jako redaktor, později jako tajemník Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Za nacistické okupace se účastnil ilegální práce KSČ (též jako člen posledního ilegálního ÚV KSČ) a poté pracoval v České národní radě. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního národního shromáždění, 1945–1947 pracoval v aparátu ÚV KSČ, 1948–1949 byl přednostou odboru ministerstva informací, 1949–1952 náměstkem ministra informací a osvěty, 1952–1953 náměstkem ministra školství, věd a umění, 1953 náměstkem předsedy Státního výboru pro věci umění, 1953–1954 náměstkem ministra kultury. Roku 1954 se stal literátem z povolání; 1968–1969 byl poslancem České národní rady a souběžně do 1970 šéfredaktorem časopisu Universum. Od roku 1970 nemohl z politických důvodů publikovat.

Debutoval v roce 1936 v U Bloku. Přispíval do periodik: Tvorba, Haló-noviny, Národní osvobození, Rudé právo, Přítomnost, Kritický měsíčník, Literární noviny, Kultura, Světová literatura aj. Po roce 1945 do Rudého práva, Tvorby, Nového života, Kultury, Literárních novin, Listů, Lidových novin, Hostu do domu, Světové literatury, Orientace aj., v samizdatu mj. do Obsahu.
V samizdatu vyšly (některé i dvakrát) jeho básnické sbírky Na dech (1979) a Stíny (1989), román Černá paměť stromu (1974, 1970 byla rozmetána sazba), novely Libovánky (1. sv. 1979, 2. sv. 1984), povídky Jít jen tak (1983) a překlad básní Rutebeufa Život bez rukávů (Kvart 1977). Přispěl do samizdatových sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Československý fejeton/fejtón 1975–1976 (1976, ed. L. Vaculík), Písačky pro Dominika Tatarku (1983, ed. P. Kabeš), Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi), Výběr z Obsahu VIII. – XII. (1988), Výběr z Obsahu I. – V. 1989 (1989), Z Obsahu 1988 (1989), Z Obsahu 1989 (1990), Bylo nebylo (1991, ed. Z. Koňák).
Svým jménem kryl Čivrný publikaci Bedřicha Václavka Historie utěšené a kratochvilné (1941). Jeho dílo naopak kryl Eduard Hodoušek (Ostrůvek Zelená bota, 1976) a Jitka Míšková (překlad Eugène Le Roy: Trhan Kuba, 1979). Užíval šifry L. Č., pro překlady 70. let pseudonymů Marie Nováková a Vlasta Březinová.

Již Čivrného prvotina z konce 30. let Hlavice sloupů naznačila dva póly autorovy básnické tvorby, kterými jsou milostné téma a motiv chudých. Poezie bezprostředně následující rozvíjela především milostnou tematiku ve smyslovější poloze (Sonety paní). Motiv chudých se v pozdější sbírce Ráno tkané nahrubo konkretizoval v rozsáhlém portrétu otce-dělníka a zároveň se rozšířil ve chválu prostých lidí, v motivy mezinárodního bratrství a míru. Oproti patosu a bohaté metaforičnosti těchto veršů se básník v pozdní formálně oproštěné poezii sbírky Na dech obrací ze své mlčenlivé samoty k mrtvým a trpícím. Tato sbírka však v Čechách oficiálně vyšla až v posmrtně vydaném svazku Bylo takové ticho, který také obsahuje dosud netištěné texty z básníkovy pozůstalosti.
Obdobným procesem zklidnění procházela i próza, kterou začal Čivrný psát v 60. letech. Dramatické osudy židovského lékaře během nacistické okupace tvoří v románu Černá paměť stromu podklad pro vnitřní hrdinův monolog, v jehož rozsáhlých souvětích se prolínají útržkovité vzpomínky s patetickými úvahami o tragice a naději lidského života. Pozdní cyklus lyrizujících povídek Jít jen tak odhaluje v autobiografických klukovských zážitcích první projevy erotického citu i uměleckých vloh budoucího básníka. Čivrného memoáry Co se vejde do života představují pohled levicového intelektuála na literární život a kulturní politiku v Čechách od dob protektorátu až po devadesátá léta.
Svými četnými převody rozšiřoval Čivrný od 50. let poněkud jednostranně orientovanou českou překladatelskou produkci o španělsky píšící básníky, objevné byly zvláště překlady Kubánce Nicoláse Guilléna. Ve studiích, jimiž své překlady provázel, se pak projevil i jako teoretizující interpret poezie.
Lumír Čivrný zemřel 8. 12. 2001 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře