Dnes uplyne 35 let od úmrtí spisovatele Oldřicha Kryštofka

Oldřich Kryštofek – básník a autor literatury pro děti, se narodil 7. 6. 1922 v Praze.  Otec byl inženýrem, matka učitelkou. V letech 1933–1941 Kryštofek studoval na klasickém Jiráskově gymnáziu v Praze, kde na něho měl značný vliv Felix Vodička. Po maturitě (1941) se stal v rámci pracovního nasazení pomocným kresličem v Českomoravských strojírnách v Praze–Libni. Roku 1944 byl zatčen a vězněn na Pankráci, v Terezíně a v koncentračním táboře Flossenburg. Od roku 1945 byl redaktorem deníku Mladá fronta (nejprve vedl oddělení reportáží, poté kulturní rubriku) a souběžně studoval pět semestrů na FF UK. V roce 1949 začal pracovat ve smíchovské Škodovce, zpočátku jako dělník, později jako redaktor závodního časopisu Škodovák. V letech 1952–1953 působil v Čs. rozhlase, 1953–1956 v Čs. televizi jako dramaturg redakce Televize dětem. V letech 1956–1961 byl šéfredaktorem Pionýrských novin. V letech 1961–1964 se věnoval pouze literární tvorbě a publicistice, 1964–1969 byl vedoucím redaktorem Zrcadla kultury Čs. rozhlasu. Od roku 1945 Kryštofek aktivně působil v pionýrském a mládežnickém hnutí, kde zastával řadu funkcí (mj. 1968–1969 předseda české rady Pionýra). Od roku 1969 nemohl oficiálně publikovat, 1974 mu byl přiznán invalidní důchod.

Debutoval v roce 1940 v Jitru. Dále přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Akord, Řád, Doba, Mladá fronta, My, Kulturní politika, Štěpnice, Mateřídouška, Literární noviny, Práce, Tvorba, Obrana lidu (zde zejména divadelní kritiky), Ohníček, Pionýr, Pionýrské noviny, Učitelské noviny, Vedoucí pionýrů, Zlatý máj. Redigoval periodika Český domov (1945–1947), Karavana (1946–1947), Štěpnice (1948–1949) a Raketa (dětská příloha deníku Práce, 1962–1964) a řídil dětské knižnice Bubu (pohádky, 1947–1949) a Střelka (1960–1963). Kromě dlouholeté součinnosti s dětským a mládežnickým vysíláním Čs. rozhlasu a Čs. televize jednorázově spolupracoval s filmem (námět k filmu Kuřata na cestách, 1962). V roce 1967 napsal pro Divadlo Viola scénář pořadu České vánoce (s Josefem Henkem) a s Violou jako scénárista spolupracoval i v 70. letech, kdy nemohl z politických důvodů publikovat. V rukopisu zůstalo Čtení o Viole (1970). V samizdatové edici Petlice publikoval básnickou sbírku Malá říkání roku 1976 (1977), v autorském samizdatu vydal dále sbírku Smím přece (1982) a životopis loutkáře Erika Kolára Když (b.d.). Spolu s manželkou Milenou vydal též řadu příležitostných samizdatových bibliofilií (s kresbami Alfréda Fuchse) obvykle k narozeninám dcery či coby PF, mj.: O domově (1977); Rybička (1978); Dalekoskok (1981); Planeta Suterén (1982) a Rybičky nezdraví… (1984). Přispěl do samizdatových ročenek Československý fejeton-fejtón 1975/76 a 1976/77 a do sborníku k 65. narozeninám Jaromíra Hořce Dialog s časem (1986). Užíval pseudonymu Oldřich Svatý (poezie v Národní práci 1944) a šifer ok, -ok.

Kryštofkova básnická tvorba prošla několika proměnami a vlivy. Jestliže její počátky nesou výrazné stopy poezie Jiřího Wolkra a Vítězslava Nezvala, osobní prožitek války a vězení i vliv Ortenovy tvorby autorův vztah ke skutečnosti více prohloubily a daly jeho veršům osobitost (Bolehlav). Následnými (výhradně časopisecky publikovanými) verši se pak Kryštofek stal jedním z hlavních představitelů socialistické budovatelské poezie, aby se ke konci 50. let opět vrátil k tradičnímu typu milostné lyriky, v níž ovšem svou politickou angažovanost nadále vtěloval do optimistického přitakání životu (Modrá obloha). Naopak jeho poezie z poloviny 70. let má hořce konfesijní charakter (Malé říkání roku 1976). – Ucelenou kapitolu tvoří Kryštofkova činnost pro děti a mládež. Kromě mnoha organizačně teoretických a programových úvah a článků, jež vyplynuly z jeho aktivity v pionýrském a mládežnickém hnutí, k ní náleží i několik básnických a prozaických děl, v nichž Kryštofek dokázal dovedně skloubit literární námět s didaktickým zřetelem. Svůj zájem o literaturu promítl také do mnoha recenzí v denním tisku, v nichž se zaměřoval zejména na dramatickou tvorbu (značnou pozornost věnoval divadlu pro děti a mládež).

Oldřich Kryštofek zemřel 22. 11. 1985 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz