Dnes uplyne 360 let od narození spisovatele J. F. Beckovského

Jan František Beckovský – český spisovatel, historik, překladatel náboženské literatury a kněz, se narodil 18. 8. 1658 v Německém Brodě. V Německém Brodě pravděpodobně navštěvoval měšťanskou školu. Později odešel studovat poezii a rétoriku, od roku 1680 byl posluchačem filozofie ve Vídni. V době jeho studia zachvátila Vídeň morová epidemie, které padlo za oběť přes 70 000 lidí. Beckovský pomáhal u hromadných šachtových hrobů a tyto otřesné zážitky zřejmě rozhodly, že v roce 1684 složil řeholní slib v rytířském řádu křižovníků s červenou hvězdou. Věnoval se studiu teologie. Po vysvěcení na kněze roku 1688 působil jako správce klášterní kuchyně. Od roku 1699 byl správcem (administrátorem) ženského špitálu u sv. Anežky v Novém Městě pražském a to až do své smrti v roce 1725.
Beckovský se řadí k vlasteneckým spisovatelům, kteří v době úpadku českého národa oživovali jeho slavnou minulost a zaujímá mezi nimi zvláštní postavení, neboť svá díla psal převážně česky. Kolem roku 1700 jezdil po českých zemích a sbíral archivní a místopisný materiál. Kromě přepracovaného a rozšířeného vydání Hájkovy kroniky pod titulem Poselkyně starých příběhův českých, kterou se navždy zapsal do dějin české literatury, je autorem 28 tištěných českých a latinských knih. Dále je autorem nejstaršího v rukopise zachovaného herbáře, který má 117 listů se zhruba 200 druhy sušených rostlin, u kterých uvádí mimo latinských a německých také české názvy. Je z něj zřejmé, že byl pouze botanik – amatér, protože některé rostliny jsou chybně pojmenovány. Přeložil asi 30 děl, především životopisů svatých a jiných náboženských spisů. Vedle literární činnosti byl činný i výtvarně. Vyzdobil údajně kapli kláštera sv. Františka a je autorem nejstarší rytiny Německého Brodu.
Psal především česky, ale i latinsky a německy.

Překlady: 1701 – Milá choť nebeského miláčka, blahoslavená Anežka česká, 1703 – Zarmoucená a po svém milenci truchlivá hrdlička

Vlastní práce: Poselkyně starých příběhův českých – impulsem k napsání této knihy byla nedostupnost kroniky Václava Hájka z Libočan. V této kronice opravil některé nepřesnosti a chyby Hájkovy kroniky. Vydal pouze první díl (popisující události do r. 1526), druhý díl nedopsal (události 1526 – 1700), byl vydán až roku 1880. Toto dílo je psáno velice prokatolicky, zároveň však velmi vlastenecky; Druhý sloup nepohnutelnýho základu katolického živobytí

Zpracováno podle: http://cs.wikipedia.org

Komentáře