Dnes uplyne 55 let od úmrtí spisovatele Josefa Štefana Kubína

Josef Štefan Kubín – prozaik, autor literatury pro děti se narodil 7. 10. 1864 v Jičíně.  Do roku 1918 se podepisoval občanským jménem Josef Kubín. Aby se odlišil od publikujícího jmenovce a rovněž na počest vzniku Československa přijal slovenské jméno Štefan. Narodil se v rodině s kovářskou tradicí, jeho otec se věnoval sadařství a prodeji ovoce. Vystudoval gymnázium v Jičíně (1876–84) a začal v Praze studovat Lékařskou fakultu, záhy však přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (v Praze vyvíjel od počátku bohatou kulturní a literární práci, mj. byl jednatelem studentského spolku Slavia, měl rovněž četné styky s Jihoslovany). Po ukončení studia francouzštiny, češtiny a němčiny (1891) se stal středoškolským profesorem. Působil v Kutné Hoře, Českých Budějovicích (1892–1902), Jičíně (1902–09), Mladé Boleslavi (1909–11) a na reálném gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze. Penzionován byl roku 1925. Soukromě se zabýval studiem etnografie, folkloristiky, dialektologie. Již během středoškolského působení sbíral lidové písně, pohádky, úsloví a drobné zkazky v Pošumaví a rodném Podkrkonoší, později v této činnosti pokračoval v každém ze svých působišť: v letech 1926–27 na Střelínsku (Strehlen, dnes Strzelin u Vratislavi) a v letech 1928–37 na Hlučínsku. Jeho sběratelské úsilí a etnografické studium bylo mnohokrát oceněno. Stal se členem Královské české společnosti nauk (1934), mimořádným členem České akademie věd a umění (1946), čestným členem Národopisné společnosti ČSAV (1958), čestným členem Internacional Society for Folk-Narrative Research (1962).

Již během vysokoškolských studií publikoval překlad Písně o Rolandovi ve Vrchlického Sborníku poezie světové (1893). Přispíval do mnoha časopisů odborných, kulturních i regionálních a do deníků: Věstník českých profesorů, Budivoj (České Budějovice), Das Magazin für die Literatur des In- und Auslandes (Lipsko), Česká Thalia, Jihočeské listy (České Budějovice), Květy Krakonošovy (Jičín), Národopisný věstník českoslovanský, Československá etnografie, Malý čtenář, Venkov, Český lid, Listy filologické, Čas, Panoráma, Nový život, Literární noviny, Náš domov (Opava), Sborník Muzejního spolku v Jičíně, Od kladského pomezí (Náchod), Host do domu, Rudé právo aj. Redigoval časopis Causeries françaises (Jičín 1902–09). Překládal z francouzštiny a španělštiny, je autorem četných učebnic, slovníků a konverzačních příruček o francouzštině.
Kubínovy sběry a povídky inspirovaly dramatizaci Josefa Šmída pro Divadlo Větrník Přijďte pobejt čili Námluvy a pomluvy aneb Jevištní povídka podle „Lidových povídek z Podkrkonoší“ také Pěšky jako za vozem (1943, souběžný text německý a český) i loutkovou scénickou koláž Pavla Vašíčka pro Divadlo Minor Voda čerstvosti (2001).
Pseudonymy, šifra: Josef Jič, Zorav, Kbn.

Kubínovo dílo zasahuje tři oblasti: tvoří je národopisné práce, pohádky pro děti i dospělé a povídky označované jako „rapsodie“. V rámci folkloristiky mají stěžejní význam knihy Povídky kladské, České Kladsko a Kladské písničky, ceněné jsou však např. i soubory lidové slovesnosti z Podkrkonoší (Lidové povídky z českého Podkrkonoší). Kubínovy sběry vyvolaly obdiv pro svůj rozsah i pro důkladnost, s níž věrně reprodukují lidové texty a zachycují jejich obsahovou a nářeční podobu. Polemika s Václavem Tillem (1925–26), který kritizoval závislost lidových vypravěčů na starších knižních publikacích pohádek a pověstí, však způsobila, že Kubín část zápisů spálil a více se soustředil na vlastní tvorbu. – Pohádkové knihy, které psal od roku 1923, jsou klasickými adaptacemi folklorního podání, které těží především z autorových autentických zápisů. Od knihy Pelíšek v lidové paměti se začala projevovat autorova tvůrčí individualita, jeho specifická poetika i smysl pro humor. Kubín zachovával bezprostřednost lidového stylu, přejímal dílčí prvky a motivy, respektoval charakteristické atributy pohádkových postav, přitom však postupně směřoval k vytváření nových pohádkových syžetů. Dvě poválečné knihy pro děti V ráji mladosti a Co se Vítkovi zdálo pak jsou již zcela příběhovými prózami ze života dětí a nesou četné autobiografické rysy. Celé pohádkové dílo pro děti shrnul Kubín do čtyřsvazkového souboru Zlatodol pohádek. – Beletristické tvorbě pro dospělé se začal věnovat ve svých sedmdesáti letech z podnětu Vladislava Vančury. Inspiraci čerpal z osudů prostých lidí Jičína (Jivína) a jeho okolí. Pětisvazkový cyklus s podtitulem Jivínské rapsodie se vyznačuje spontánním vypravěčstvím, citem pro vykreslení lidových postav nářečně charakterizovaných jako „veselíci a bambuláci“, osobitým humorem a svérázným skloubením moderních výrazových prostředků a lidové mluvy. Umělecky nejpůvodnější jsou povídky ze svazků Hrozná chvíle a Blesky nad hlavou, dobovému vkusu 50. let podléhají poslední soubory povídek Z východu světlo a Bohatýr Smích.

Josef Štefan Kubín zemřel 31. 10. 1965 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz