Dnes uplyne 75 let od úmrtí spisovatelky Mileny Jesenské

Milena Jesenská – česká novinářka, spisovatelka a překladatelka, se narodila 10. 8. 1896 v Praze. S manželem Jaromírem Krejcarem měli dceru Janu (Honzu).
Narodila se v rodině pražského univerzitního profesora a stomatologa Jana Jesenského a jeho ženy Mileny. Když jí bylo 16 let, zemřela jí matka a ona zůstala se svým otcem, který byl na jednu stranu velmi přísný, na druhou stranu nad ní nedodržoval téměř žádný dohled, takže vedla velmi volný život (mj. poprvé okusila drogy, jako morfium které si brala z otcovy laboratoře). Navštěvovala dívčí gymnázium Minerva, na odpoledních procházkách objevovala Prahu, v německo-židovské části se v „Cafe Arco“ seznámila mj. se spisovateli Maxem Brodem a Franzem Werfelem.
Na přání svého otce, studovala medicínu, které však zanechala po několika semestrech. Ve 20. letech se setkala s Ernstem Pollakem, o deset let starším literátem, který pracoval jako překladatel u jedné pražské banky. Proti vůli svého otce, který se nemohl smířit se svatbou s německým Židem a Milenu nechal zavřít do blázince, se za něj provdala, jakmile se po devíti měsících z ústavu vybojovala. V roce 1918 se s mužem přestěhovala do Vídně. S rodinou (částečně kvůli vzdorovitému sňatku) přerušila téměř všechny styky.
Manželství s Ernstem Pollakem se záhy dostalo do krize, Pollakovy příjmy byly nízké. Začala dávat hodiny češtiny. Mezi její žáky patřil např. rakouský spisovatel Hermann Broch. Překládala z němčiny pro české noviny a zpočátku externě přispívala do módních magazínů. Záhy začala dopisovat do řady českých novin, psala fejetony, překládala a brzy si vybudovala pověst výborné žurnalistky.
V roce 1919 ji zaujala povídka tehdy nepříliš známého spisovatele Franze Kafky Der Heizer (Topič) a napsala autorovi, zda smí povídku přeložit. Tím začala jejich vzájemná korespondence, která skončila až v roce 1923 krátce před Kafkovou smrtí. Jejich přátelství bylo téměř výhradně korespondenční. Setkali se jen dvakrát, jednou na čtyři dny ve Vídni a později na den v pohraničním městě Gmünd. Próza Topič byla jejím prvním překladem Kafky do češtiny. Později přeložila do čestiny i Proces, Rozjímání a Ortel.
Kromě Franze Kafky se znala osobně i s Maxem Brodem, Franzem Werfelem, Karlem Čapkem či Ferdinandem Peroutkou.
V roce 1923 se pokusila o sebevraždu. Poté propadla kokainu, a později se snažila dostat ze závislosti na něm.
Krátce po Kafkově smrti se rozešla s Pollakem a odstěhovala se nejprve do Drážďan a v roce 1925 zpět do Prahy, kde se podruhé provdala. Vzala si českého architekta Jaromíra Krejcara. Bylo to nejšťastnější období jejího života. V roce 1928 se jim narodila dcera Jana „Honza“.
Brzy patřila k pražské literární scéně, před válkou kosmopolitní. Začala se plně věnovat kariéře novinářky. Mimo Přítomnosti přispívala do deníku Tribuna, Národních listů, Lidových novin, magazínu Pestré listy, na konci dvacátých let byla krátce redaktorkou legendárního týdeníku Pestrý týden. V letech 1938 až 1939 přispívala do kulturního časopisu Přítomnost.
Krátce sympatizovala s komunistickou stranou a tak psala i do novin Svět práce. Kvůli výhradám vůči stalinismu se v roce 1936 s KSČ rozešla.
Jesenská trpěla revmatismem. Vážně nemocná začala být po porodu dcery. Stala se závislou na morfiu (závislosti se zbavila až v roce 1938). Rozčarováním skončilo i její manželství s Jaromírem Krejcarem.
Po připojení Čech a Moravy k Třetí říši se aktivně účastnila protinacistického odboje. Byla jednou z těch, kteří převáděli Židy přes hranice do Polska, od března 1939 do začátku války v září.
Zatčena byla v listopadu 1939 a následujícího roku deportována tzv. „na převýchovu“ do koncentračního tábora Ravensbrück, kde pracovala na ošetřovně. Byla duchovní i morální oporou ostatním vězenkyním. Tam také potkala svou životní přítelkyni Margarete Buber-Neumannovou, rovněž bývalou novinářku. V Ravensbrücku zemřela v roce 1944.

Přestože byla významnou českou novinářkou a překladatelkou v období první republiky, stala se celosvětově známá zpočátku jako přítelkyně Franze Kafky, vedle Felice Bauerové, Julie Vohryzkové.
Její tvorba – články, svědectví a reportáže o meziválečné střední Evropě, problematice jejích společností a jejích vztahů – se dočkala zaslouženého světového uznání až po druhé světové válce. Roku 1996 jí byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy. V roce 1995 byla institucí Jad Vašem poctěna udělením ceny Spravedlivá mezi národy v Jeruzalémě.

Dílo: Mileniny recepty, Pražská akciová tiskárna, 1925 (v témže roce dvě vydání),
Cesta k jednoduchosti, 1926, Člověk dělá šaty, 1927
Posmrtná vydání článků, esejů a reportáží (většinou psaných pro časopis Přítomnost, 30. léta):
Milena Jesenská zvenčí a zevnitř: antologie textů Mileny Jesenské, vydala Ludmila Hegnerová 1996, Nad naše síly: Češi, Židé a Němci 1937-1939, Milena Jesenská, vydal Václav Burian 1997, Sudety 1938: byli jsme obětováni a máme tu několik tisíc živých padlých, reportáž z časopisu Přítomnost 41, říjen 1938, Sudety 1938: jakési symbolické divadlo, Dopisy Mileny Jesenské, vydala Alena Wagnerová 1998

Milena Jesenská zemřela 17. 5. 1944 v koncentračním táboře Ravensbrück, Německo