Dnes uplyne 80 let od úmrtí spisovatele Jana Opolského

Jan Opolský – český básník a prozaik, představitel symbolismu, se narodil 15. 7. 1875 v Nové Pace v rodině advokátního koncipienta Josefa Opolského. Otec i matka Kateřina, rozená Menčíková, pocházeli z Nové Paky. V rodném městě chodil do obecné i do měšťanské školy a pak se v dílně novopackého malíře a majitele malířské dílny Václava Kretschmera (1849-1921) vyučil a stal kopistou. Jako malíř byl zaměstnán až do roku 1914. O jeho malířské zručnosti svědčí obraz dochovaný v novopackém muzeu (pravděpodobně podle svatební fotografie).

Brzy osiřel, matka mu zemřela v deseti letech, otec v devatenácti. S jejich předčasnou smrtí se často vyrovnával ve svém díle. 23. srpna 1902 se oženil s dcerou novopackého obchodníka Františkou Endovou. Od roku 1914 pracoval jako prokurista v textilní firmě Oty Krtetschmera; když byla firma v roce 1921 přemístěna do Prahy, přestěhoval se i Jan Opolský. V roce 1935 odešel do penze.

Zemřel 20. 5. 1942 v Praze a byl pochován v Nové Pace.

Jana Opolského ovlivnili novopačtí přátelé, obchodník železem Josef Anton (říkalo se, že má největší knihovnu na okrese), učitel Břetislav Jampílek (znalec duchovních a okultních nauk) a spisovatel Karel Sezima, který v Nové Pace pobýval. Celoživotní přátelství spojovalo Jana Opolského s Josefem Karlem Šlejharem (rodákem ze Staré Paky), kterému věnoval některé své texty. Po příchodu do Prahy se seznámil s dalšími autory – Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem a Antonínem Klášterským.

Od vyzrálé prvotiny Svět smutných (1899) se jeho dílo již příliš nevyvíjelo a je pro něj typická tragika a pesimismus. Nový směr v duchu novoromantismu zaznamenal až v pozdní sbírce Čtení z hvězd a obelisků (1935).^[7] Většina děl Jana Opolského byla vytištěna, s ohledem na jeho silný zájem o výtvarné umění a krásnou knihu, malými náklady jako bibliofilie.^[7] Více než 60 let (mezi 1944 a 2000) nebyla jeho poezie ani próza vydávána a byl z české literatury prakticky vymazán. Výjimkou byl výbor z díla Představení v soumraku z roku 1968, který vydal Odeon v roce 1968 v edici Světová četba (svazek 390), ale v nákladu pouhých 1 500 výtisků.

Poezie: Svět smutných (první sbírka, navazující na Karla Hlaváčka; vydal Josef Pelcl, Praha, 1899), Klekání (vydal Josef Pelcl, Praha, 1900), Jedy a léky (vydal dr. Eduard Grégr, Praha, 1901), Pod tíhou života (vydal B. Kočí, Praha, 1909), Verše o životě a smrti (vydal F. Borový, Praha, 1918), Muka a zdání (vydal Stanislav Minařík, Praha, 1921), Dědictví (vydal Ludvík Bradáč, Praha-Král. Vinohrady, 1923), Hvězda mořská (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925), Z těžkého srdce (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925), Belveder (dřevoryty K. Vika, vydalo Sdružení českých umělců grafiků, Praha, 1931), Hory a doly a lesy (vydal Literární odbor Umělecké besedy, Kruh českých spisovatelů, Praha 1931), O studni krásy (vlastním nákladem, Praha, 1932), Panu O. Kretschmerovi (vydáno vlastním nákladem, Praha, 1934), Čtení z hvězd a obelisků (vydala Umělecká Beseda, Praha, 1935), Kameje (dřevoryt František Kobliha, vydali F. Karásek, arch. F. Kozák, doc. Ing. B. Pračka, Praha, 1935), Visuté zahrady (vydal Müller a spol., Turnov, 1935)

Prózy Jana Opolského nejsou stylově vzdálené od jeho básní, jedná s o miniatury bez dějové složky.

Kresby uhlem (drobné lyrické prózy s minimalizovaným dějem, vydal B. Kočí, Praha, 1907), Hrst ironie a satiry (kritické postřehy k současnosti, Stopa, Praha, 1911),  Demaskovaní (dřevoryty Pravoslav Kotík, vydal B. Kočí, Praha, 1916), Nová země (vydal Plaček, Pacov, 1918), Galerie zvířat (vydal A. Král, Praha-Smíchov, 1921), Z těžkého srdce (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925), Malé prosy (vydal Müller a spol., Turnov, 1926), Upír a jiné prósy (vydal B. Kočí, Praha, 1926), Ze tmy do tmy (dřevoryty František Kobliha (vydáno vlastním nákladem, Praha, 1926), Medailony : básně a prosy (vydal František Kobliha, Praha, 1927), Pohádka o pěvci (vydal Spolek graf. umělců Hollar, Praha, 1927),Vitrina (vydal Arthur Novák, Praha, 1927), Stradivari (il. František Kobliha, vydal Svatopluk Klír a F.J. Klír, Kladno 1928), Víry i tůně(vydal Dr. Štěpán Jež, Praha, 1928), Melusina (k rytině Karla Purkyně, vydal Jarmil Krecar, Praha, 1929), Černé lesy (František Kobliha ; úvodní báseň v próze Jan Opolský, nákladem vlastním, Praha, 1930), Miniatury (vydal Štěpán Jež, Praha, 1930), Pod patinou věků (vydal Dr. Štěpán Jež, Praha, 1937).

Zpracováno podle: https://cs.wikipedia.org