Dnes oslaví 55. narozeniny spisovatel Petr Motýl

Petr Motýl – básník a prozaik, se narodil 26. 8. 1964 v Klatovech.  Syn básníka a novináře Güntera Motýla (* 1940), bratr básníka a publicisty Ivana Motýla (* 1967). Do roku 1974 žil s rodiči v Klatovech, poté se rodina přestěhovala do Ostravy. Nyní žije v Praze.
Po studiu češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě v Ostravě (1982–1988) vystřídal řadu zaměstnání, pracoval např. jako poštovní doručovatel, vrátný, topič, měřič a čerpač vody.

Společně s bratrem Ivanem Motýlem uspořádal na Ostravsku řadu literárních večerů, k nejvýznamnějším patřily dvě Literární harendy (1993, 1994). V letech 1994–1995 s bratrem vydával ve Frýdku-Místku literární časopis Modrý květ, v letech 1998–1999 už samostatně Sojky v hlavě a od roku 2000 vydává časopis Čmelák a svět, který má od roku 2006 pouze internetovou podobu. – Motýl publikoval verše, prózy a kritiky rovněž v časopisech Iniciály, Literární noviny, Weles, Tvar, Nové knihy, Psí víno, Host, Sedmá generace aj. Přispěl do samizdatového sborníku Eliáš v zahrádkách (1987). Řada Motýlových textů koluje v nevelkých strojopisných svazcích mezi jeho přáteli.

Motýl debutoval bibliofilskou básnickou sbírkou Řemeslníci a máničky aneb Hospoda černě vypráví. Jeho první oficiálně vydanou knihou byla sbírka hravých básní prosycených tajemnou, pohádkovou atmosférou a mířících k tajemstvím lidského nitra Ten veliký veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko daleko v horách.
Později Motýlovy verše stále častěji a přesněji odkazují k Ostravě a k jejímu okolí. V první části sbírky Šílený Fridrich se básník stylizuje do titulní postavy, mytického lyrického hrdiny, který se potuluje ostravskými periferiemi, promlouvá z časů minulých, přítomných i budoucích, je bezručovským „škaredým zjevem“, ale i prorokem a legendou. Básník jeho ústy vyslovuje, a zejména v druhé části sbírky nechává naplno rozeznít své trpké osobní pocity. Civilním jazykem přibližuje každodenní realitu Ostravy, drsnou „krásu“ dělnických čtvrtí, laciných hospod, kouzlo pivních hovorů, přiznává zklamání a roztrpčení ze zániku staré podoby města.
Fascinace ostravským geniem loci je vystupňována ve sbírkách Jazykem haldy a Černá pěna Ostravice, v nichž básník opět na město a život pohlíží „zespodu“, pohledem outsiderů společnosti. Tomu odpovídá i volba výrazových prostředků, obecná čeština, slang a vulgarismy.
Výrazně hovorové a expresivní řečové gesto je rovněž charakteristické pro sbírku Lahve z ubytovny, která vznikla také na počátku 90. let a je komponována jako soubor věcně vykreslených básnických portrétů postav setkávajících se v prostředí dělnické ubytovny. Od druhé poloviny 90. let se Motýlova poezie ovšem posouvá od věcných záznamů a svědectví k imaginativnějším polohám, využívá bohatší metaforiku a snaží se z obrazných transformací vytěžit snovou atmosféru (např. Perleťový dům, Vymrští se hned a začne tancovat, Dva ořechy).
Motýlův román Spratek a krásná Danuše je jazykově i fabulačně ekvilibristickou parodií detektivního románu s politickým podtextem, situovanou do předlistopadové Prahy. Kratší prozaické texty žánrově oscilující mezi básní v próze a mikropovídkou soustředil do souboru Petrolej na odvrácené straně Měsíce. Lyrizující pasáže jsou přítomny také v Motýlově dramatu Poklad na blatech, které spojuje komediální žánr s aktuálními narážkami i závažnější nadčasovou reflexí.

Z nejnovějšího díla: Doktor Pilka si kope hrob (2017), Jako černá perla v uhlí (2018), Kosí srdce (2017), Některé příběhy (2016), Zlatý potok (2014)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz