Dnes oslaví 95. narozeniny spisovatel Ivan Kříž | Deník KNIHY

Dnes oslaví 95. narozeniny spisovatel Ivan Kříž

Ivan Kříž – prozaik, novinář a scénárista, se narodil 12. 11. 1922 v Osové Bítýšce. Otec byl stolař, pro odbojovou činnost ke konci okupace nacisty popraven. ZŠ navštěvoval Kříž ve svém rodišti, od roku 1933 studoval v Brně reálné gymnázium (mat. 1941) a zároveň jako mimořádný posluchač navštěvoval také brněnskou Konzervatoř (klarinet a saxofon). Po několikaměsíčním pokusu o dráhu jazzového hudebníka se Kříž v roce 1942 vrátil do Osové Bítýšky a pracoval až do konce světové války jako praktikant v truhlářství svého otce. V letech 1945–48 vystudoval Právnickou fakultu MU v Brně (JUDr.), od srpna 1945 současně působil v kulturní redakci deníku Rovnost jako publicista a divadelní kritik. V letech 1949–51 externě spolupracoval s brněnskou redakcí Rudého práva; v letech 1951–52 byl vyslán jako reportér do Buzinky u Košic na stavbu hutnického kombinátu HUKO, pozdějších Východoslovenských železáren. V roce 1949 se stal tajemníkem brněnské pobočky SČSS (do 1963) a zaměstnancem této organizace byl až do roku 1972, tedy i po roce 1970, kdy byla její činnost úředně zastavena. V letech 1963–68 byl v Praze tajemníkem ÚV SČSS, 1968 se stal předsedou brněnského střediska SČSS a 1969 členem předsednictva SČS. V letech 1968–69 byl poslancem České národní rady, členem jejího předsednictva a předsedou kulturního výboru. Po likvidaci tzv. Seifertova SČS nesměl několik let publikovat. Od roku 1973 pracoval jako vychovatel mládeže ve Výchovných ústavech pro mládež v Olešnici na Moravě a od roku 1978 ve Střílkách u Kroměříže (zkušeností využil v románech Nebezpečné znalosti a Na útěku a v televizních hrách). Do důchodu odešel v roce 1982. Na jaře 1990 byl zvolen předsedou Obce moravskoslezských spisovatelů, na podzim téhož roku se v souvislosti s novým zaměstnáním funkce vzdal. Od 1991–92 byl ředitelem brněnského studia Čs. rozhlasu.

První povídky a divadelní recenze uveřejnil v roce 1945 v Rovnosti, dále publikoval prózy a reportáže mj. v Bloku, Rudém právu, Mladé vesnici, Světu v obrazech, Mladé frontě, Hostu do domu, Literárních novinách, Květech, Osvětové besedě, Zemědělských novinách, Kultuře, Plameni, Kulturní tvorbě, Brněnském večerníku, Práci, Svobodném slovu, po roce 1989 i v Listu pro literaturu, Lidových novinách a časopise Tau.
Je autorem scénářů k filmům režiséra Ladislava Helga Škola otců (1957), Velká samota (1959), První den mého syna (1964) a Stud (1967).
V brněnské pobočce Čs. rozhlasu byla 1958 inscenována Křížova próza Dívčí pole. Sám pro rozhlas napsal hry Smrt senátora (1981), Skladba cti (1982), Bílý motýl v černé hodině (1987) a Únorové noci (1987). Podílel se na rozhlasovém seriálu Jak se máte, Vondrovi? (1975–1989). Jeho vzpomínky Jací jsme byli vysílal Čs. rozhlas Brno v roce 1997. – Křížův román Pravda o zkáze Sodomy byl uveden v dramatizaci Stanislava Moši brněnským Divadlem bratří Mrštíků (1989, rozmn. 1990 s tit. Sodoma). – V Čs. televizi byly inscenovány hry Pozvání na zámek (1991, r. Milan Růžička), Někdo zvoní (1992, r. Marcel Dekanovský), Noční stráž (1994, r. Marcel Dekanovský), Na dvojce je Pavarotti (1994, r. Rudolf Tesáček), Já z toho budu mít smrt (2005, r. Milan Růžička). Dokument Zpráva o Ivanu Křížovi vysílala Čs. televize v roce 1993. – Používal šifry ik, pod jménem Evy Plaché uveřejnil dobrodružnou knížku pro děti Tajemství zelené skříně.

Kříž vstoupil do literárního života jako autor, jenž se vědomě pokoušel naplnit dobové představy o angažované literatuře, ať již prostřednictvím publicistických povídek se sociální tematikou (Městečko se diví), nebo později na východní Slovensko situovaným budovatelským románem o „velké stavbě“ a souběžném „přerodu stavitelů“ (Dívčí pole). Problematika psychologické proměny, důraz na společenskou a politickou roli literatury charakterizují i Křížovy následující tvorbu. Počínaje prózami s tématem moravské vesnice (román Velká Samota, novela Oheň chce dobré dřevo) se autorův pohled na společnost prohluboval a v souladu s liberalizací kulturní atmosféry během 60. let v něm postupně sílil polemický tón. Přímočaré zobrazení kladných a záporných hrdinů ustupovalo hlubšímu ztvárnění jejich životního dramatu. Rozpor mezi státním ideálem a reálnou skutečností se tak stal osou novely První den mého syna, zachycující generační konflikt mezi „budovateli socialismu“ a nastupujícím pokolením. O společenskokritickou generační bilanci se Kříž pokusil psychologickým románem Unavený bůh, situovaným opět na vesnici a reflektujícím tabuizovanou společenskou a náboženskou problematiku (morální a ekonomický stav vesnice i osud tzv. západních vojáků). Scénář k filmu Škola otců na příběhu z učitelského prostředí polemicky zachycoval morální nepokoj společnosti, zatímco scénář k filmu Stud již byl nekompromisní mravní obžalobou politické garnitury ovládající moravskou vesnici. Aktuální politické vyznění mělo ke konci 60. let Křížovo rozsáhlé románové podobenství na biblický motiv, alegorický obraz rozkladné síly totalitní ideologie (Pravda o zkáze Sodomy). Po nucené publikační prodlevě se Kříž v polovině 70. let představil románem o posledních letech života sociálně demokratického politika Josefa Hybeše, v němž evokoval situaci české společnosti po první světové válce (Smrt senátora). V retrospektivní vesnické kronice Hostina pak Kříž odsoudil násilnou kolektivizaci zemědělství a z ní zrozené morální neduhy. K problematice generačního konfliktu a střídání pokolení se vrátil v prózách Nebezpečné znalosti a Na útěku. Vlastní zkušenost vychovatele mu byla impulzem k analýze morálních dilemat jedince, jenž stojí tváří v tvář mravně narušené, sociálně labilní mládeži a jejím traumatům. K žánru společenské humoresky má blízko próza Když se pekař zblázní (dokončena 1968), zatímco obraz moravského maloměsta v novele Když se prokurátor zlobí vyznívá jako úsměvná apologie občanské srdnatosti a morální náročnosti.

 

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře