Dnes uplyne 40 let od úmrtí spisovatelky Vlasty Javořické

Vlasta Javořická – vlastním jménem Marie Zezulková, rozená Barešová, se narodila 25. 3. 1890 ve Studené u Telče. Literární pseudonym si zvolila podle hory Javořice. Otec byl lékařem ve Studené. Po absolvování tří ročníků měšťanky a hospodyňské školy v Německém (Havlíčkově) Brodě se Javořická provdala za účetního, později ředitele místní továrny na uzeniny (1911) a vychovala s ním pět dětí vlastních a jedno osvojené. Roku 1912 se rodina přestěhovala do Tišnova, ale po neúspěšném manželově pokusu založit zde vlastní podnik se v roce 1916 vrátila zpět do rodiště, které Javořická opouštěla jen sporadicky (v 60. letech na pozvání krajanských spolků navštívila San Antonio v USA, kde žily její dcery, 1968 Švýcarsko). V rodišti vedla ochotnický divadelní spolek.

Po debutu v Brněnských ilustrovaných listech (1915) publikovala v řadě katolických kalendářů a regionálních periodik: Eva (Olomouc), Neděle (Černovice u Tábora), Právo (Přerov), Selka (Brno), Naše Omladina (Nová Říše), Našinec (Zábřeh na Moravě); později i v centrálních listech, vydávaných Čs. stranou lidovou: Lidová demokracie, Pražský večerník, Lid, Venkovan, Čs. žena. Byla též přispěvatelkou krajanských listů v USA, zejména v Chicagu: Denní hlasatel, Národ a The Daily, Svornost a Hlas (St. Louis). Knižně vycházely její práce především u královéhradeckého nakladatele Františka Šupky a v Českoslovanské akciové tiskárně. Po roce 1948 se práce Javořické objevovaly pouze v čechoamerických periodikách, zejména v Denním hlasateli, jenž byl s autorkou v pravidelném kontaktu. Pokusy o vydávání jejích děl byly učiněny roku 1968 (Naše rodina otiskla na pokračování reedici románu Na faře, Zemědělské noviny román Dva mlýny). K četným reedicím starších děl Vlasty Javořické dochází od roku 1990, jsou však vydávány i dosud nepublikované romány z pozůstalosti, napsané po roce 1948 (zvláště ve vydavatelstvích Bonus A, Kamélie, Akcent, Blok a Jota). – Používala také pseudonymu Vlasta Javornička.

Prózy Javořické jsou typickými díly oddechové ženské četby. Pojetím ženského údělu jako oběti přinášené ve prospěch rodiny, jež vyrůstá z autorčina patriarchálního konzervativismu a katolicismu, navazují na Karolinu Světlou, Sofii Podlipskou a Věnceslavu Lužickou. Tvárně vycházejí z realismu přelomu 19. a 20. století, jehož postupy však autorka využívá ve zjednodušené podobě odpovídající potřebám zamilovaných příběhů, které tvoří osu všech jejích románů a povídek. Typově lze Javořické prózy rozdělit do několika skupin. První skupina navazuje na žánrové líčení maloměstských domácností a na sentimentální milostné novely (Osudy srdcí, Dvojí polibek). Skupina druhá je populární odnoží vesnického realismu (Bez lásky, Na Veveřím gruntě, Na faře, Granáty). Od poloviny 30. let pak Javořická reagovala na změněný rytmus doby a na proměny čtenářského vkusu také produkcí standartních zamilovaných románků se zběžně načrtnutými reáliemi a s důrazem na peripetie milostného příběhu (Na nůž, Petra). Zvláštní skupinu tvoří práce vzniklé po 1948. V obšírných vesnických kronikách autorka mapovala na osudech několika generací selských rodů rozlehlé úseky našich nejnovějších dějin (včetně Mnichova, okupace a násilné kolektivizace zemědělství). Je pro ně příznačná nostalgie po zaniklé vesnici autorčina mládí, spojená s obhajobou její mravní ryzosti, jež tu funguje jako ideální protiklad k rozpornému dnešku (Malá, ale naše, Meze rozorané, Dva mlýny).

Vlasta Javořická zemřela 1. 8. 1979 ve Velkém Újezdu (okres Třebíč).

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz