Zaručený příjem: utopie pro 21. století?

Chris Hughes (*1983) se právem považuje za dítě štěstěny. Jako dvacetiletý získal díky výbornému prospěchu a ambiciózní povaze stipendium Harvardovy univerzity. Jeho kolejním spolubydlícím se shodou náhod stal o rok starší Mark Zuckerberg, budoucí zakladatel Facebooku. Protože Chris neměl potřebné technické vzdělání (specializoval se na francouzské dějiny a literaturu) dostal na starost marketing a public relations. To stačilo, aby si jako sotva třicetiletý přišel na pět set miliónů dolarů.

Tento ohromující příjem inspiroval Hughese k úvahám, jak pomoci lidem, kteří zápolí s nedostatkem prostředků k úspěšnému životnímu startu anebo zvratu. Začal se zajímat o staronovou myšlenku „všeobecného základního příjmu“ (universal basic income), která provokuje ekonomy a politiky od Malthuse, Marxe, Keynese a Hayeka po dnešní nositele Nobelových cen.

„V dravém hospodářském prostředí, kde vítěz bere vše, dostává příležitost k mimořádnému úspěchu jen pár vyvolených; klíčem je zdařilý start,“ píše Hughes ve své knize Fair Shot: Rethinking Inequality and How We Earn (Dostat příležitost: nově o společenské nerovnosti a osobních příjmech, 2018). Autor zdůrazňuje, že od 70. let minulého století se tyto šance pro většinu Američanů vytrácejí.

Hughes proto spoluzaložil nadaci, která experimentuje s myšlenkou zaručeného základního příjmu v kalifornském Stocktonu – městě o 300 tisících obyvatel. Stručně řečeno, nadace poskytne pět set dolarů měsíčně každému dospělému členu domácnosti, jejíž celkový příjem nepřesahuje padesát tisíc ročně. „Čím dřív se zbavíš chronické příjmové nejistoty, tím dřív se můžeš zacílit na zásadní otázky typu Co chci v životě dokázat – a jak na to,“ soudí Hughes.

Autor nezakrývá, že experiment má mnohé slabiny. Vychází ale z faktu, že západní civilizaci už teď ohrožuje ztráta mnoha profesí v důsledku automatizace a uplatňování umělé inteligence a že nevyvážená distribuce národního bohatství je politicky riskantní. Daňové i jiné reformy se budou muset zaměřovat méně na soukromý zisk a více na společenskou spotřebu.

Stanislav Perkner