Dnes oslaví 45. narozeniny spisovatel Jaroslav Rudiš

8. 6. 2017 – Jaroslav Rudiš – prozaik, scenárista, autor divadelních a rozhlasových her, se narodil 8. 6. 1972 v Turnově. Po maturitě na gymnáziu v Turnově (1991) vystudoval němčinu a dějepis na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci (1991-1997). Vystřídal mnoho různých profesí: manažer punkové kapely, učitel, prodavač, novinář apod. Od roku 1998 s přestávkami pracoval jako redaktor v deníku Právo (v letech 1999-2002 v literární příloze Salon a v letech 2002-06 jako vedoucí kulturní rubriky listu). Na zahraničních stipendiích pobýval mimo jiné v Curychu 1994, v Berlíně 2001-2002 a 2006, v Rantumu 2004, v Kremži 2006 aj. Žije v Praze.
Pravidelně spolupracuje s časopisem Reflex, publikoval rovněž v Přítomnosti, Labyrint Revue, MfD, Denících Bohemia, Prager Zeitung, Hostu, Big Beng! aj.
Český rozhlas Olomouc připravil v roce 2003 rozhlasovou povídku podle jeho prvotiny Nebe pod Berlínem, která byla vysílána také rozhlasovou stanicí WDR v Kolíně nad Rýnem (2005, r. L. Koppelmann). Rozhlasovou dramatizaci hry Alois Nebel nastudoval v roce 2004 Český rozhlas Ostrava (r. Miroslav Zelinský), stanice Vltava uvedla původně divadelní hry Léto v Laponsku (2006, spoluautor Petr Pýcha, r. Petr Mančal) a Strange love (2008, r. Aleš Vrzák). Divadelní hra Salcburský guláš (2006, spoluautor Petr Pýcha) zůstává v rukopise. S M. Beckerem napsal německy v roce 2007 rozhlasovou hru Lost in Praha pro Westdeutscher Rundfunk v Kolíně nad Rýnem. Pro Český rozhlas také spolu s Alexem Švamberkem připravil projekt Trainstory (2008), na stanici Vltava moderuje pořad Čajovna a spolupracuje též s německými rozhlasovými stanicemi SWR v Baden-Badenu a WDR v Kolíně nad Rýnem. Je autorem námětu a scénáře k filmu Grandhotel (2006, r. David Ondříček). Příležitostně vystupuje s hudebními formacemi U-Bahn a The Bombers, je autorem textů pro skupiny Umakart a Lety mimo. V letech 2005-2006 uváděl spolu s Igorem Malijevským v Paláci Akropolis literární kabaret Monoskop, který od roku 2007 pokračuje v Divadle Archa nově pod názvem EKG. V roce 2011 natočil režisér Tomáš Luňák celovečerní film Alois Nebel. Jde o adaptaci úspěšné stejnojmenné komiksové trilogie autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99.
Prezentací nespokojenosti a tápání generace autorových vrstevníků, jež je vždy ztvárněna jako ryze individuální výpověď, Rudišovo dílo trvale akcentuje touhu po změně zaběhnutého životního stylu. V příběhu z berlínského metra Nebe pod Berlínem vyvolává autor dojem autentičnosti nejenom uvolněným stylem vyprávění, ale rovněž vytvářením nečekané magičnosti všedního prostoru každodenní reality Berlína s rozpoznatelnými autobiografickými signály. Dialogy postav se ve valné většině autorových textů přibližují k běžnému hovoru s veškerými jeho odbočkami, zámlkami a přímočarostí. Od prvních knih je pro Rudišův styl typická kombinace slangu, cizojazyčných výrazů (především germanismů) s častými aluzemi na jiné (i vlastní) knihy, filmy, nejčastěji však na oblast punkrockové hudby (Nebe pod Berlínem, Potichu), či zahraničních komiksů (trilogie Alois Nebel). Byť je Rudiš fascinován především prostředím železnice a fenoménem vlaku (Nebe pod Berlínem), metaforicky ztvárněný vztah postavy k místu je zvýrazněn ve valné většině autorových textů (Laponsko v divadelní hře Léto v Laponsku, Jesenicko v komiksové trilogii Alois Nebel, Liberec v Grandhotelu, Evropa v románu Potichu). Prostor příběhů, který autor vytváří jako pulsující síť vpletenou do myšlení i jednání hlavních charakterů, funguje v textech jako rovnocenná spoluurčující entita celého děje. Postavami Rudišových knih jsou spíše antihrdinové vybočující z normálu nikoliv úmyslně, ale v přímém důsledku svých výjimečných, až prazvláštních povah. Jsou to velmi často lidé hledající a nenacházející, neschopní navazovat plnohodnotné vztahy. Zatímco hlavní postavy z románu Grandhotel ještě dosáhnou jakkoli předem netušených cílů, hrdinové zatím posledního románu Potichu jsou zcela pohlceni vlastním prožíváním, uzavírají se zdánlivě do sebe, současně však kvůli své závislosti na společenském mechanismu podléhají konzumnosti okolního světa. Pro většinu Rudišových textů je příznačná otevřená sexualita, jež ve své nic nezakrývající syrovosti kontrastuje s nejistotou charakterů v oblasti niterního prožívání, se zřetelně obtížnou sebeidentifikací postav.
Z nejnovějšího díla: Národní třída (2013), O lásce a EKG (2017)
Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz