Dnes uplyne 35 let, kdy zemřel spisovatel Jiří Robert Pick

Jiří Robert Pick – kabaretiér, prozaik, dramatik, autor satirických básní a epigramů, se narodil 4. 5. 1925 v Praze. Manžel spisovatelky Ivy Hercíkové (sňatek 1961). – Narodil se v rodině inženýra chemie a podnikatele. Od roku 1936 studoval na reálném gymnáziu v Praze, v roce 1939 však musel pro židovský původ studium přerušit, maturitu už neskládal, ale po válce mu byla uznána při přijímacích zkouškách na vysokou školu. Vystřídal několik zaměstnání (závozník, pomocný dělník, kancelářský poslíček aj.). Roku 1943 byl – stejně jako celá rodina – transportován do koncentračního tábora Terezín (1944 otec zahynul v Osvětimi). Po návratu (1945) byl operován a dlouhodobě se léčil v plicním sanatoriu v Ústí nad Labem-Bukově. Jeho matka a sestra odešly roku 1948 do exilu. V letech 1950–54 studoval Vysokou školu politických a hospodářských věd (diplomová práce K některým otázkám specifičnosti satirického obrazu). V téže době začal psát texty pro estrády a divadelní pořady. Zájem o literaturu jej roku 1954 přivedl k práci v redakci Literárních novin, poté byl ve svobodném povolání. Na sklonku 50. let se s Jiřím Suchým a Ivanem Vyskočilem podílel na text-appealech v Redutě, po jejich odchodu zde v roce 1959 založil divadlo Paravan, jehož byl hlavním autorem a uměleckým vedoucím (1962–65; 1963–65 divadlo působilo na scéně Ve Smečkách). V letech 1968–69 vedl kabaret Au (= Autorský kabaret). Od počátku 70. let do roku 1980 nesměl pod svým jménem publikovat.

Původní tvorbou a zprvu též překlady sovětské poezie (P. G. Antokolskij, S. Ščipačov, V. Inberová aj., se Z. Eisem) přispíval zejména do časopisů a novin: Program D 47, Dikobraz, Mladá fronta, Tvorba, Směna, Divadelní noviny, Květen, Literární noviny, Host do domu, Nový život, Květy, Beseda, My, Zemědělské noviny, Večerní Praha, Divadlo (1963 zde drama Jak jsem byl zavražděn), Plamen, Pionýr, Předvoj, Roháč, Repertoár malé scény (1965 zde drama Z Košíř až po Orinoko…), Literární listy, Práce. Během zákazu publikování podepisovala jeho texty jako vlastní tvorbu Jana Černá pseudonymem Hana Dlouhá (Dikobraz 1972, 1974 a Práce 1975). Od 50. let psal pro Čs. rozhlas satirické texty a scénky. V Čs. televizi byl uveden pořad o stěhování divadla Paravan (Naše smečka do Smeček aneb Na shledanou, Reduto!, 1963, s dalšími). Je autorem řady písňových textů, včetně divadelních (např. k dramatizaci Čapkovy Války s Mloky z pera Ivy Hercíkové, 1962, a k inscenaci hry Karlludwiga Opitze Jakýpak zázrak, 1962) a tří operních libret (inscenována byla pouze Fotbalová opera Miroslava Raichla, 1991). V 70. letech psal také náměty ke kresleným vtipům, spolupracoval zejména s kreslířem Pavlem Starým. Kromě pseudonymu Hana Dlouhá užíval šifer J. R. P. a JRP.

Pickovy literární začátky v 50. letech jsou spjaty s programem socialistické satiry, která měla z perspektivy boje o novou komunistickou společnost komentovat aktuální společenské jevy, zesměšňovat nejen zahraniční a domácí nepřátele (kapitalistický imperialismus a zatvrzelé zpátečníky), ale i přežitky minulosti a obecné lidské charakterové vady, jež brání pokroku ve společnosti i literatuře: frázovitost, schematismus, sucharství apod. (sbírky Bez ubrousku, Ptáci a jiné ryby, částečně i Kladyátor). Již zde se však projevuje výrazný Pickův parodistický talent, jenž ho přivádí k veršovaným a prozaickým parodiím na budovatelskou literaturu. V pozdější knize Parodivan aneb Kobereček aneb Co Drda nesepsal a Nezval nezbásnil, vystavěné na kontrastu mezi banálním námětem a karikovaným slohem současných spisovatelů, tato poloha autorovy tvorby převládla. Odklon od přímočaře ideologického vnímání světa postupně přiřadil Picka k satirikům, kteří v uvolněné vazbě na aktuální realitu a s využitím možností fantazie, metafory, nonsensu, černého a absurdního humoru usilovali pojmenovávat reálné problémy přítomnosti i obecnější polohy lidské existence (Ivan Vyskočil, Miloš Macourek a Karel Michal). Ve jménu angažovanosti a ve shodě s vývojem vlastní generace tak Pick od počátku 60. let útočil proti dogmatismu, stereotypním životním mechanismům (Monoléčky muže s plnovousem) či proti ideologizaci společnosti a politickým frázím (7 kytic pro buvola, Lásky hra ostudná). Ironizoval však i dobovou romantickou oblibu Divokého západu (Ruce vzhůru, boys aneb Kniha o životě a smrti). Tragikomickou polohu černého humoru uplatnil v novele s tématem koncentračního tábora Spolek pro ochranu zvířat. – Od založení divadla malých forem Paravan se těžiště Pickovy tvorby přeneslo na jeviště (jeho populární kabaretní scénky se hrály u ochotníků i na profesionálních scénách). Konstantním však zůstávalo autorovo propojování aktuální satiry s poetikou absurdna a groteskna. Proklamovaná zásada společensky a politicky aktivní scény navazující na kabaretní tradici vedla několika směry: k literárnímu kabaretu kritizujícímu dobové literární poměry (Trafikant Jan, Dvě aktovky a diplomatka), k pokusům o absurdní drama, opět ironizující socialistickou ideologizaci v životě a literatuře (Jak jsem byl zavražděn), ale i k reflexi „morální problematiky“ soudobé mládeže, a to již formou obecnější životní výpovědi v dějově ucelenější hře (Danuše z Podještědí). Proti schematickému pojetí života Pick staví nejen fantazii a snění jako konstitutivní rys celistvého člověka, ale i důraz na lidskou odpovědnost (Komedia dell’ karte). Psal rovněž satirické divadelní variace na tradiční témata (Vinnetou, Romeo i Julie). Závěr Pickovy tvorby tvoří tragikomické – do prostředí koncentračního tábora situované – divadelní hry o potřebě zachovat si důstojnost lidské existence (Sen o vzdálených jezerech, Smolař ve žluté čepici). – Pickovo dílo zahrnuje také několik knih pro děti, jež vycházejí z komiky nonsensu a ze slovního humoru blízkého dětské zálibě v jazykové hře (Jak cestoval Vítek Svítek a Honzíček Slámů s Bububabou Amálií do Bububulámu).

Jiří Robert Pick zemřel 17. 3. 1983 na Zbraslavi.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz