Dnes uplyne 120 let od narození spisovatelky s mužským pseudonymem Jan Kameník

Jan Kameník (vlastním jménem Ludmila Macešková, rozená Poprová, poprvé provdaná Rónová) – básnířka a prozaička, se narodila 22. 3. 1898 v Liberci. Její otec byl učitelem na průmyslové škole v Pardubicích, kde Macešková absolvovala reálné gymnázium (mat. 1918). Poté studovala rok v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a dva a půl roku na Akademii výtvarných umění; z rodinných důvodů studia nedokončila. Po dvou ztroskotaných manželstvích střídala různá příležitostná zaměstnání a žila v existenčně velmi stísněných poměrech. Po roce 1945 byla pro chronické onemocnění v invalidním důchodu.

Debutovala v roce 1922. Přispívala do časopisů: Červen (pod jménem Ludmila Poprová), Akord, Řád, Vyšehrad, Arch aj. Módní střihy, kresby, výšivky apod. publikovala pod jménem L. Rónová v Módní revui, Pražance, Lípě, Listu paní a dívek aj. V samizdatu kolovaly některé Kameníkovy texty z pozůstalosti: Paralipomena (básnicko-filozofické fragmenty, 1974); Zápisky v noci (obsahuje básně z 1952–60, 1976) a souborné vydání sbírek Zápisky v noci, Paralipomena a Malá suita pro flétnu pod titulem Zápisky v noci (Edice Petlice 1979). Dosud nepublikováno zůstalo drama Jak se David stal králem (1947, dva krátké úryvky publikovány v Akordu 1947/48, č. 6). Z autorčiných veršů sestavili Bedřich Fučík a Vladimír Justl pásmo Memento slov Jana Kameníka, které mělo premiéru v pražské Viole v prosinci 1969; Fučíkův proslov k pořadu byl publikován v Souvislostech 1991, č. 3, v bloku dalších příspěvků věnovaných autorčině osobnosti.

Kameníkova vypjatě spirituální poezie je literárně ovlivněna zejména P. Valérym. Výrazná reflexivita dává mnoha básním obsažnost filozofického eseje. Výpověď lyrického subjektu, který často vede dialog mezi tíží těla a lehkostí duše, směřuje ke ztvárnění autentického mystického zážitku, jehož nevyslovitelnost provokuje k zápasu s jazykem. Pod vlivem křesťanských mystiků (sv. Jan z Kříže, sv. Terezie z Ávily) i mystiky orientálního typu se tak Kameníkova báseň konstituuje jako svérázná modifikace modlitby, v níž poetický obraz zprostředkovává styk s krásou a dokonalostí Absolutna. Oproštěnost od všeho smyslového zjednodušuje i básnický výraz, tíhnoucí od volného verše k přísné formě sonetu (Malá suita pro flétnu). Obdobně meditativní ráz má také jediná Kameníkova kniha nesyžetových próz (Učitelka hudby), která v aforistických sentencích shrnuje principy Kameníkovy poetiky.

Spisovatelka Jan Kameník zemřela 3. 5. 1974 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz